Víceméně šťastný konec pátrání na Borneu

Stanislav Lhota, výzkumník pracující dlouhodobě na projektu v pralesích Kalimantanu (projekt podpořil také Expediční fond) nám napsal, jak to všechno dopadlo (bezprostřední popis této málem-tragédie si přečtěte zde, popis události očima Jindry zde):

Jindra je uz zpatky z nemocnice, je v poradku a vratila se i ke sve praci ve vzdelavacim centru, k vyucovani anglictiny. Z jejiho vypraveni jsem dal dohromady nasledujici pribeh sesti dnu a peti noci bloudeni v lese:

Prvni den. Jindra z kempu po dohode se mnou vyrazila na dva vyzkumne transekty. Jeji syn Michal jeste spal, takze sla sama. Transekty prosla v pohode, pak si ale rekla, ze je na navrat do kempu jeste moc brzo a ze si cestu prodlouzi. Sla podle mapy po jinych vyzkumnych transektech, jenze na posledni krizovatce odbocila k zapadu a k vychodu aodte chvile uz bloudila mimo mapu, aniz by o tom jeste vedela. Nevsimla si ani toho, jak se les zmenil kdyz presla z primarniho pralesa do regenerujiciho vyhoreleho lesa. Bylo ji divne jen to, ze cisla, kterymi oznacujeme vzdalenosti podel transektu, stoupaji misto aby klesala. I tak ale sla dal az se cisla se vdalenostmi ztratila a zacalo se seserovat. Posledni paprsky zapadajiciho slunce ji zavedly na kopec mimo transekt a tam narazila nahranici rezervace. Vede tudy 4 m siroka cesta, ktera slouzi jako protipozarni zabrana. Teprve tady si Jindra uvedomila, ze bloudi. Baterku s sebou nemela a mesic nesvitil. Vydala se po ceste podel hranice rezervace az narazila na spadly strom, pod kterym se ulozila ke spani. Michlovi poslala sms s popisem mista noclehu. Pak ale uslysela zvuk stroju ze zalivu, coz povazovala zazvuk generatoru, a vydala se dal v jeho smeru. Kdyz ji doslo, z jake dalky zvuky nejspis slysi, poslala jeste nekolik sms a cekala na odpoved. Pipani mobilu ale hlasilo vybijejici se baterii, az nakonec uplne dopipalo. A tak se Jindra vratila ke svemu stromu a tam prespala. K jidlu s sebou mela jen dve musli tycinky, jednu z nich si nechala az na zitra.

Ten den jsem byl v kempu Jamaludin jen ja se studentem Sasou, vsichni tri asistenti byli zdrzeni ve vesnici Sungai Wain. Ja a Sasa jsme zili v domneni, ze se Michal s Jindrou nejspis couraji nekde po lese spolecne, Michal se ale se soumrakem vratil sam. Hned jsme ji vyrazili hledat na transekty, kam podle dohody mela ten den jit. Ve skutecnosti ale Jindra byla asi 8 km odsud v uplne opacnem smeru. O pulnoci Michalovi dorazily Jindriny sms s pomerne jasnym popisem mista noclehu. Michal hned odepisuje, at se ani nehne z mista. Ja uz jsem po dni prace v lese a noci hledani nemel energii Jindru na hranicich vyzvednout a protoze jeji sms znela vcelku jasne, posilam za ni jeste tu noc Michal a vsichni jsme celkem v klidu. Jindrin mobil uz byl ale vybity a Michalova sms ji uz nedorazila.

——————-

Druhy den. Jindra v miste noclehu neceka, hned rano se vydala hledat zpatecni cestu. A skoro by ji nasla, nebyt toho, ze asi 10 m pred transektem narazila na reboisacni cestu, co tu vybudovali delnici, ktere najalo vedeni rezervaci ve vsi tajnosti, aby mohlo protocit nejke ty penize vysazovanim lesa v lese. Od te chvile zacala bloudit spleti cervene a zlute znacenych reboisacnich cest skoro po cely zbytek dne. V jednom miste narazila na jiny z nasich vyzkumnych transektu. Prozkoumala ho asi 200 m k zapadu a 200 m k vychodu (kudy by se byvala vratila do kempu), ale nakonec se rozhodla pokracovat po vabive cervene znacenem reboisacnim transektu a tak bloudila dal. Pozde odpoledne se z reboisacnich transektu konecne vymotala a vysla u stanice lesni ostrahy Zakladny 5. Byla zamcena, kolem pohazene veci, nikde nikdo. Byvala by tu mozna prespala, ale pak najednou v plote natrefila na lakadlo – velkou otevrenou branku z cerveneho dreva. Nemohla si pry pomoct a musela tou brankou vyjit ven a pokracovat v ceste. Zvlastni vec je, ze tam zadna takova branka neni – jen prostrihana dira v ostnitem pletivu, skrz kterou ja prolezam malem po ctyrech. Po dalsim bloudeni podel hranice natrefila Jindra na dalsi lakadlo – proslapanou destu dolu po svahu, ktera ji zavedla mimo rezervaci az do mangrovu reky Berenga. Tam potkala tlupu makaku javskych, kteri prave pozirali nejake plody. Zkusila tedy po zalesacku snist ovoce, ktere pojidaji divoka zvirata – ale nebylo k jidlu. A tek ten den prislo jen na druhou, a posledni, musli tycinku. Jeste to odpoledne dosla na dalsi cervene znacenou cestu, prosekanou v lese mimo rezervaci. Po ni dorazila do dalsiho kempu, tentokrat ovsem do kempu ilegalnich drevaru. A prave ve chvili, kdyz vylezla na hromadu nakradeneho dreva, objevili se tu tri mladici. Okamzite se dali na uteck, Jindra za nimi, ale zmizeli ji v mangrovech. Slysela uz jen zvuk odhaneni buvolu. Jeste dlouho po setmeni pak bez baterky prohledava okoli, nasla jakysi sad, ale bez majitele. Zacalo prset. Vraci sek pristresku drevaru, zaleza dovnitr a prespava tu. Vedle lezi muslicka, ktera se na pristi dny stala Jindrinou nadobou na pitnou vodu – chytala ji pri desti obracenym destnikem.

Michal se uz ten den Jindre nedovolal a tak se ji vydal hledat na vlatni pest, bohuzel na naprosto spatne misto, kde pak dlouho sledoval spatne stopy a nenasel nic. V indoneskem telefonatu mojemu asistentovi Fitrimu potom spatne vyrozumnel, ze je uz Jindra ve vesnici (Fitri pri tom mluvil o Michalove batohu). Teprve vecer Michalovi doslo, ze Jindra bloudi uz druhy den, a vyburcoval ostrahu. Do Zakladny 5 schodou okolnosti prave vyrazila skupina lesniku, kteri sem dorazili jeste odpoledne, nez jim bylo Jindrino zmizeni nahlasene. Museli se se tam s ni minout jen o minuty. Moji asistenti jeste v noci vyrazili do Jamaludinu a tam zalarmovali me, ktery uz jsem mel za to, ze se Jindra nasla. V rychlosti vyrazim na misto, ktere Jindra popisovala ve sve sms (na to spravme misto). Dorazil jsem tam jeste tu noc, je to uz ale o 24 hodin pozde.

——————–

Treti den. Rano prsi. Jindra se rozhodla prozkoumat vsechny cesty v okoli kempu ilegalnich drevaru, a dostat se po nich zpatky k hranicim rezervace. Mota se tam cely den a postupne ji dochazi, ze vsechny cesty vedou slepe k nejakemu pokacenemu stromu anebo k rece, poktere se pak drevo svazi. Jde po cervene znacenem transektu a zkousi jednu slepe koncici cestu po druhe. Krici, jestli ji nekdo neuslysi. Cervene znacena cesta se ji nakonec ztraci, nejakou dobu bloudi kolem dokola a nakonec se dostava zpatky do kempu drevaru, kde prespavala minulou noc. Jeden ze dvou pristresku mezitim stacil zmizet, stejne tak jako vsechno nadobi, ktere tu bylo jeste rano. Jindra jde po stopach holin, ktere ji zavedly do mangrovu. Chvili proleza spleti chudovitych korenu a dochazi ji, ze se sem drevari dostavaji lodi po rece, zatimco sve byvoly tu proste jen nechavaji volne pobihat. Jejich cesty nikam ven nevedou. Nasla pramen pitne vody a ve zbylem pristresku moskytieru.

Mela stesti, ze prespava na tak pohodlnem miste, protoze v noci se strhnul opravdovy tropicky lijak.

Ja a lesnici ze zakladny 5 mezitim cely den obchazime reboisacni transekty, nachazime tu spoustu Jindrinych stop, jenze ve vsech smerech, jak tu krouzila sem a tam. Kricime a poslouchame, neslysime nic. Nejsme s to vycist, kudy se odsud mohla dostat, je ale zrejme, ze je nekde pobliz. Vracim se do kempu Jamaludin, kam uz Agus svolal dalsi lesniky a dobrovolniky z vesnice Wain a posilam je vsechny jeste tu noc pod vedenim Nona do zakladny 5. Jindru uz hleda asi 40 lidi. Agusovi vola jakysi kouzelnik, ze uz Jindra hranice rezervace opustila a ze je v mangrovechna rece Berenga. Agus tam na zitrek vypravuje dve lode.

——————-

Ctvrty den. Jindra dal a dal bezvysledne krouzi po drevarskych cestach, ktere ji dal vraceji k mangrovove bazine, ve ktere je kemp. Nachazi prvni ajediny lakave vyhlizejici velky plod, nakonec si ale netroufla snist ho (mozna ze dobre udelala) a zustava dal bez jidla. Nakonec prece jen nasla cervene znacenou cestu, ktera ji sem privedla od zakladny 5. Jde po ni, ma dojem ze se vraci, ale zakladnu nenasla. Cesta slepe konci. Ma s sebou kompas, takze jde podle nej dal stejnym smerem skrz les. Dostava se na dalsi drevarske stezky, ktere slepe vedou k dalsim pokacenym stromum. Posledni cesta ji zavedla k dalsimu opustnemu sadu. Stmiva se. Vraci se podle kompasu v opacnem smeru ve snaze dostat se na puvodni misto. Je uz ale tma, takze zaleha do listi a prespava.

Zprava o Jindrine zmizeni se ten den dostala do novin a poplach se rozsiril do vsech okolnich vesnic. Hleda ji uz asi 60 lidi. Ja cekam v kempu Jamludin na Ali Redman, ktera s sebou privedla sveho svagra, dalsiho kouzelnika. K tomu pry behem meditace minulou noc kdosi promluvil a rekl mu, ze Jindra je na zapad od mista, kde zabloudila, ze je tam potok a dub s bilou kurou. Ali nepustili dal nez do kempu, ale kouzelnika do lesa pustili v doprovodu me a Fitriho. Misto, o kterem mluvil, jsme skutecne nasli. Jindra tu opravdu bloudila, ale uz predevcirem. V noci jsme pak vsichni dosli do zakladny 5, kam prave dorazil vesnican Basri a nekolik rybaru z vesnice Pantai Lango na brehu Balikpapanskeho zalivu. Prisel ze zpravou, ze dve deti, ktere vcera sbiraly kraby na brehu reky Berenga, tam potkaly bilou zenu. Vydesily se pry a utekly, a stejne tak i ona se pry vydesila a utekla. Ty dve deti byli nejspis ti tri ilegalni drevari, ktere tu Jindra vcera potkala.

————-

Paty den. Jindra pokracuje v ceste zpatky lesem po stejnem azimutu, hleda cestu, po ktere sem prisla od kempu ilegalnich drevaru. Natrefila ale na jinou cestu v podobnem azimutu a tak pokracuje po ni. Cesta ji opet dovedla k mangrovum, tentokrat uz ale ne k rece Berenga, ale k rece Tengah dal na jih. Tady cesta konci a Jindra zas jen krouzi mangrovovy a uzkymi buvolimi a pracecimi stezkami. Brodi se bazinami, ale kdyz uz ji voda saha az po prsa, vraci se. Dal se tu mota a snazi se najit cestu, po ktere sem prisla. Prichazi na ni tezka krize, ma dojem, ze odsud neni cesty ven. V te chvili dorazila ke brehu reky Tengah, ktera je v tech mistech asi 8 m siroka a slana. Kolem dokola jen same mangrovy. Zkousi rozdelat ohen cockou z fotaku, coz nejde. Se svoji nadobkou-muslickou se marne snazi najit zdroj sladke vody. Napada ji, ze by mohla doplavat az k mori na nejake klade. Vyrvala tedy pahyl sucheho mene a hodila ho do reky; jde hned ke dnu. Je vecer, k dalsimu noclehu si vybrala pokaceny strom pobliz reky. V noci najednou slysi podivne susteni listi a kratce nato ji probrala paliva bolest nohou. To ji navstivila kolonie najezdnych mravencu. S pobodanyma nohama vyleza na strom, ceka az mravenci odejdou, ti ale neodesli. Uklada se k dalsimu spanku na jinem miste v krovi.

Moje skupina ten den pokracuje v hledani Jindry na reboisacnich transektech, bez uspechu, zatimco jina skupina lesniku jde pod vedenim Ulirova otce Babama k mangrovum na brehu reky Berenga. Tam nasli kemp ilegalnich drevaru, ve kterem Jindra stravila dve noci, volaji a tlucou do dreva, ale bezvysledne. Cesty jsou tam plne stop, ze kterych se nepovedlo nikomu nic vycist. Rybar Basri privezl dve deti, ktere udajne Jindru videly pred tremi dny. Jedou lodi s dalsimi lesniky na to misto, ale nejsou tam jakekoli stopy a tak tu zpravu pokladame za falesnou. Do zakladny 5 se vraci Agus s policejnim psem a dalsimi posilami, psa vedeme na reboisacni transeky, nechyta uz ale zadnou stopu. Mame dalsi zpravu od dalsiho kouzelnika. Jindra je pry na brehu velke reky, zije, ale je uz vycerpana a nema silu na dalsi cestu. Jiny kouzelnik telefonuje, ze zitra uz se Jindra najde, nebudeme to ale my, kdo ji najde.

——————-

Sesty den. Jindra je na brehu reky Tengah, je vycerpana a tak konecne zustava na jednom miste. Doufa, po rece pojede nejka lod. Rano prsi, Jindra chyta destovou vodu a pije. Teprve ted na ni prichzi opravdovy hlad. V jednu odpoledne uz ale cekani nemuze vydrzet, batoh a holinky napichuje na klacek a nechava je tam, jde do vody a s odlivem plave po rece dolu. Pokud by dorazila az k usti reky, jak to mela v planu, silny proud by ji uz nejspis nedovolil doplout ke brehu a strhnul by ji do more. Nastesti po deseti minutach plavani potkava tri rybare, kteri pockali az doplave k lodi a vylovili ji (pozdeji se omlouvali, ze pro ni neplavli, protoze se bali vlezt do reky kvuli krokodylum…). Vezou ji do vesnice Pantai Lango, cestou jeste Jindra vidi stavbu pristavu, jejiz zvuk ji pred par dny vylakal z mista prvniho noclehu.

Nase patrani sesty den uz bylo hodne depresivni. Hledalo ji uz 135 lidi, nikdo ale nenachazel zadne dalsi stopy a mnozi z nas uz prestavali doufat. Kdyz se ve vysilacce ozvala zprava o tom, ze rybari z Pantai Lango Jindru nasli, bylo veseli obrovske. Jindra pry porad jenom opakovala jmeno sveho syna Michala, tazkeAgus vypravil dve lodi a spolecne s Michalem vyrazime do Pantai Lango. Jindra byla vyhubla na kost, kuzi odrenou od holin a pobodanou od mravencu a mluvila jeste trochu nesouvisle. Jeji vydrz ale vyvolala velky obdiv vsech pritomnych.

A hned se zacaly diskutovat veci nadprirozene. Treba to, ze za celou dobu hledani nikdo neslysel Jindrino kriceni a ona ze neslysela to nase. Jindra sama nepocitovala vubec nic nadprirozeneho a i ja se snzim na jeji pribeh nasroubovat nejake racionalni vysvetleni. Treba ze celou dobu byla o kus pred nami (krome chvile, kdy o jejim zmizenim lesnici ze zakladny 5 jeste nevedeli, takze znamkam jeji pritomnosti nevenovali pozornost) a ze pokud byl mezi ni a nami neustale nejaky kopec, slyset jsme se nemuseli. Anebo ze vetsina predpovedi kouzelniku mohla byt zalozena na intuici a logicke uvaze, pripadne ze se k nam tohle cestou dostavaly zpravy z tajneho paralelniho hledani ze strany ilegalnich drevaru, kteri museli mit cerne svedomi z toho, jak Jindre hned na zacatku nepomohli. A pokud jde o nenexistujici branu, ktera Jindru vyvedla z rezervace, snazim se si namluvit, ze diru v ostnitem pletivu muzou ruzni lide vnimat ponekud ruzne. Jinak ale maji skoro vsichni za to, ze Jindru v lese veznil duch, ktery ji pro nas udelal neviditelnou a neslysitelnou a ktery se postral i o to, ze Jindra nepocitovala hlad az do doby, kdy se nam ji rozhodl vydat zpatky. Na Kalimantanu se pry takove veci zkratka deji…