Veronika „Gibi“ Podlasová: Moje cesta za sněhovou vločkou

Jmenuji se Veronika „Gibi“. Jsem umělec, objevitel a srdcem horolezec, který pronásleduje dnešní kry. Moje práce je zaměřená na propojení kultury s přírodou. Snažím se vracet k přirozeným aspektům naší planety, přinášet veřejnosti poznatky ze svých cest a informovat o globálních problémech.

Svůj první „kopec“ jsem zdolala celkem nedávno. Z Nového Zélandu jsem si odvezla nejen vášeň pro horolezectví, ale také spoustu materiálu pro svůj výtvarný projekt. Právě zde se mi poprvé zrodila myšlenka, že umělci jsou nedílnou součástí expedic. Představují jakýsi klíč ke dveřím, které skrývají vědecké statistiky. Prostřednictvím umění, které je mnohým z nás blízké, mohou informovat veřejnost o klimatických změnách.

Na svých cestách, jsem zaznamenala ohromný úbytek horských ledovců. První umělecký záznam, který znázorňuje již neexistující krásu ledu, vznikl na Islandu. Sněhové údolí v Okjull bylo tehdy ještě označováno za ledovec a já tak měla jedinečnou příležitost nechat volně rozpustit křehkost ledu z této oblasti na papíře s pigmentem. Po rozpuštění zanechal pigment jen vzpomínku na tento mizící islandský ledovec. Od té doby jsem se začala zajímat o krásu těchto krystalických forem vody čím dál tím více. Horské ledovce z okolí Islandu, Norska, Rakouska, Nového Zélandu či Svalbardu jsou důkazem o síle tání ledovců, ale zároveň znázorňují křehkost jejich života.

Po šesti letech cestování jsem se vrátila zpět do České Republiky a rozhodla se pronásledovat problematiku tání kontinentálních ledovců, které ovlivňuje celý cyklus naší planety. Hon za informacemi začal v Brně, kde mne za Český antarktický výzkumný institut uvítal Pavel Kapler. Po domluvě na spolupráci a spojení mých vernisáží s odborným výkladem pracovníků Českého antarktického nadačního fondu jsem si začala budovat cestu k uskutečnění výpravy za sněhovými vločkami na jižní pól.

Cílem výtvarného projektu „Za sněhovou vločkou“ s environmentálním posláním, pořádaného pod záštitou Českého antarktického výzkumného programu, je mimo jiné uklidit na ostrově Nelson, ležícím v Antarktidě, naplavený odpad z jižního oceánu a převést jej zpět na evropský kontinent, kde může být posléze zlikvidován. Úklid ostrova má zajistit skupina sedmi dobrovolníků, jíž bych se ráda stala součástí. Záznamy z cesty, video mapping a část odpadu by posloužily jako materiál pro mou výtvarnou instalaci, která by byla následně vystavena ve vybraných městech České republiky (Praha, Olomouc, Ostrava). Výstava by byla rovněž k vidění i při 42. zasedání společenství států Antarktické smlouvy, která se v roce 2019 uskuteční v Praze. Umělecké dílo by sloužilo především pro edukativní účely. Cílem mého výtvarného projektu je ukázat závažnost znečištění oceánů a jeho vliv na tání ledovců. Znázornění této cesty v umělecké podobě by otevřelo lidem dveře k vědeckým statistikám, které jim sami o sobě nebývají většinou příliš blízké. Projekt by pomohl veřejnosti pochopit problematiku týkající se jak znečištění oceánů, tak i tání ledovců a upozornit na nutnost ochrany přírody jako celku a probudit v nich aktivitu a zájem o tuto problematiku.

Nejširší nabídku průvodců a map Antarktidy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jedinečná příležitost dostat se mezi sedm dobrovolníků má bohužel i jednu pro mě samotnou nepřekonatelnou překážku. Jakožto dobrovolník si musím zajistit finance a vybavení na cestu zcela sama. Celková částka za expedici pro jednu osobu se pohybuje okolo 150 000 Kč. Crux (klíčové místo v cestě při horolezectví, zpravidla bývá nejtěžší cvaknout verb) nikdy není nevyřešitelný, a proto jsem odstartovala kampaň na www.hithit.com.

S pomocí vás, kteří projekt podpoříte, se mi podaří tento crux překonat a cestu zvládnout on side.

Bylo nebylo, jedna sněhová vločka pomalu padala z nebe, až přistála na povrchu Antarktidy. Tady se připojila k ostatním sněhovým vločkám a společně začaly neuvěřitelnou cestu přeměny. Spolu s ostatními vločkami byla pohřbena pod tíhou dalších a dalších vloček. Tlak vytlačil vzduch mezi zasypanými vločkami a ze sněhu se tak stal tvrdý led. A právě tehdy vločky začaly svou úžasnou cestu z antarktického povrchu až do oceánu. Společně se plazily z náhorních plošin do údolí, až se po čase dostaly do struktury štítů šelfových ledovců, které obklopují kontinent. Ale potom z nenadání ohlušující prasknutí prolomilo velebné ticho a z ledovcového štítu se do moře utrhla masivní kra, která se vydala na vlastní cestu po Jižním oceánu.

Tahle cesta naší sněhové vločky může být velice dlouhá. Od chvíle, co přistála v Antarktidě, až po moment, kdy se začala rozpouštět jako součást kry v oceánu, mohly uběhnout stovky tisíc let. Z malé křehké vločky se během nich stala obrovská ledová kra, která se po rozpuštění stala součástí moří a odtamtud se výparem vrátila zpět do atmosféry, odkud může opět v podobě vločky dopadnout na zem…

Tento po tisíce let trvající koloběh se ale v současnosti vlivem člověka dramaticky zrychluje a stabilita systému je vážně ohrožená…