Létat letadlem nad venezuelskou divočinou je naprosto jedinečným zážitkem. 115 stolových hor v celé Guyanské vysočině jako by byly z dob dávno minulých.
Krátce před naším příjezdem do Venezuely došlo týden před Vánocemi roku 1999 k obrovské přírodní katastrofě, k historicky největším záplavám. Na severu země sedmimetrové vrstvy bahna navždy pohřbily asi 50 tisíc lidí a dalších asi 350 tisíc připravily o přístřeší.
Co chvíli se dozvídáme o neštěstích ve světě, a tak si dnes už málokdo vzpomene, co se tehdy stalo. Kolika dalšími podobnými zprávami ze světa to bylo od té doby překryto! Ani nevím, zda tato socha Krista jakoby pokrytého bahnem, věnovaná památce tehdejších obětí, v jedné kapli caracaské katedrály stále stojí.
Letadlem nad Guyanou
Ve Venezuele jsme měli na programu hlavní město Caracas, několik dní v Canaimě a na závěr dvoudenní návštěvu karibského ostrova Margarita. Úžasným venezuelským cestovatelským pokladem je unikátní, snová a mystická Gran Sabana s největším národním parkem Venezuely jménem Canaima.
Prastarou Dakotou DC-3 jsme z Caracasu přeletěli veliký kus zelené Orinocké nížiny a dostali se do oblasti Guayanské vysočiny – rozsáhlé oblasti savan a tropických lesů. Letadla tohoto typu nelétají příliš vysoko, a tak jsme mohli dobře pozorovat vše pod námi – nekonečnou zeleň, řeku Orinoko a pak řeku Caroní, přítok Orinoka, která kvůli postavené přehradě natekla do všechokolních členitých údolí.
V Gran Sabaně se nalézá většina mohutných unikátních masivů z pískovce ve tvaru stolových hor (v celé Guyanské vysočině je jich dohromady 115). V jazyce místních Indiánů se nazývají tepuis (= domovy bohů). Jsou to zřejmě nejstarší skalnaté formace na světě. Vzniklyvětrnou a vodní erozí pískovcových sedimentů a vyčnívají až do výšky 1500 metrů. Jen na několikmálo z nich lze vystoupit, ale na naprosté většině nikdy nikdo nebyl. Jednotlivé stolové horynebo skupiny hor jsou odsebe odděleny někdy i několikadesítkami kilometrůtravnatých plošin, což jejich dojem ještě umocňuje.
Magičnost místa dokresluje vědomí, že tato pevnina je původní, z doby před asi dvěma miliardami let, z dobyexistence pravěké pevninyGondwany. Od té doby neprošlauž žádnou geomorfologickouproměnou. Stolové hory jsou obrovsky rozlehléa jejich rozervané vrcholovéplošiny s bizarními skalními útvary působí dojmem výletu do prehistorie naší planety. Jsou porostléunikátními endemickými druhy rostlin a žijí zde unikátní endemičtí živočichové.Tato výjimečná oblast se také někdy nazývá „Ztracený svět“ podle mnohokrát zfilmovanénovely Artura Conana Doyla, jejíž fantazijní příběh je do těchto míst situován. Podle něj tupřežily po miliony let v izolaci a beze změny pravěké rostliny a zvířata, včetně dinosaurů.
Stolové hory
První zdolanou stolovou horou Guyanské vysočiny byla v roce 1884 Roraima na hranici tří států – Venezuely, Guayany a Brazílie, vysoká přes 2800 metrů. Mystickou krajinou Gran Sabany teče několik řek, na kterých se nacházejí stovky nádherných vodopádů. Centrem této úchvatné končiny je vesnice Canaima, která leží u pohádkové laguny řeky Carrao s protilehlým komplexem jedenácti vodopádů.
Bydleli jsme přímo naproti vodopádům a bylo by nám stačilo i jen tak sedět před domkem u pláže a koukat na druhou stranu, jak nás ten pohled magnetizoval. Voda v řece Carrao má barvu višňové Coca Coly, kterou způsobujetanin z listí stromůrostoucích okolo řeky. Taninem je voda v řece dezinfikovaná, takže je bez bakterií a skoro bez hmyzu –ale také ryb v ní nenípříliš mnoho. Během několika výletů jsmeprojeli lodí po řeceCarrao mnoho zdejšíchnádherných míst. Jednímz nich byl kaskádovitý vodopád Salto Yuri (foto). Koupání tu bylo báječné. Nikde nikdo, jen červená voda prozářenásluncem s podkladem jemného světlého písku. Za celý den jsme potkali jen jednu loďkus indiánskou rodinou.
Nezapomenutelná byla také třeba plavba proti proudu řeky Carrao na Ostrov orchidejí, během níž se podél řeky objevovaly stále nové a nové stolové hory. Koupání opět slastné a zelení papoušci amazoňanébáječně kamarádští. Cestou jsme navštívili jednu indiánskou vesnici na vršku nad řekou a žasli, jak ve zdánlivém neladu okolo vesnice si samo roste plno potravy. Ta podivná hruška či paprika na stromě má na špičce oříšek kešu.
Nejvyšší vodopád na světě
Nejznámější stolovou horou je Auyantepui, z jejíž vrcholové plošiny padá nejvyšší vodopád světa – Salto Angel, vysoký 979 metrů. Ten se nám podařilo spatřit během letu malým letadélkem do indiánské vesnice Kavak etnika Pemon, kde jsme strávili většinu dne.
S našimi hostiteli jsme prošli okolní přírodu, v níž nám ukázali její krásy i nebezpečí. Vzali nás dokonce dovnitř blízké stolové hory skalní průrvou, kterou jsme museli proplavat, pokud jsme se chtěli dostat až k uctívanému Ďáblovu vodopádu v jeskyni uvnitř hory. Bylo to senzační.
Během letu z Canaimy do Kavaku a zpět nad stolovými horami jsme mohli vidět, jak jsou tepuis neuvěřitelně rozsáhlé a jak je jejich horní plošina členitá. Nelze nevzpomenout na toho, kdo dal slavnému vodopádu jméno. Překlad totiž nezní „Andělský vodopád“ či podobně, ale „Angelův vodopád“. Název dostal podle amerického pilota a dobrodruha Jimmyho Angela, který jej náhodně objevil v roce 1933 při hledání zlata a diamantů. Angel si dobře nezapamatoval, kde to bylo, a tak trvalo čtyři roky, než to místo v roce 1937 znovu našel. Dokonce tady přistál, ale letadlo zapadlo do bahna a vzlétnout už nemohlo.
Angel musel se svou ženou a jedním přítelem, kteří s ním v letadle byli, jít 11 dní do nejbližší vesnice Kamarata zdejší divočinou pěšky. Letadlo tu zůstalo až do roku 1970, kdy bylo odtud vojenskou helikoptérou přemístěno před letištní terminál města Ciudad Bolívar na Orinoku.
Jimmy Angel zemřel v roce 1956 na následky zranění při jiné letecké nehodě a jeho synové po pár letech rozprášili jeho popel do „jeho“ vodopádu. Splnili mu tak poslední přání.
Náš krajan Zdeněk Němec, cestovatel a dobrodruh (spolu s Markem Ročejdlem se proslavili jako první Češi, kteří roku 1995 vyhráli slavný závod terénních vozů Camel Trophy), se už zveřejnění svých snímků z Canaimy nedočkal. V roce 1998 zahynul při slaňování vodopádu Salto Angel, když se s ním utrhlo fixační lano.
Let zpátky
Z Canaimy jsme ještě menší Dakotou, nyní DC-2, přeletěli na ostrov Margarita, největší z venezuelských karibských ostrovů. Opět jsme si při letu prohlédli velkou část Venezuely a pak při přeletu nad pobřežím viděli tu strašnou zkázu, kterou přinesla povodeň před čtvrt rokem – celé dlouhé pobřeží, kam až jsme z výšky dohlédli, bylo v širokém pásmu pokryto vysokým hnědým bahnem, pod kterým navždy zůstalo 50 tisíc lidí.
Jako by toho smutného nebylo dost – krátce po našem návratu mě hodně zamrazilo, když jsem se dočetla, že jedna z těch starých Dakot, kterými jsme dvakrát přes velkou část Venezuely letěli, spadla a všichni na palubě zahynuli.
Dana Trávníčková procestovala celkem 115 zemí všech světadílů. Považuje za svou cestovatelskou povinnost se o vše, čím se cestováním obohatila, podělit s těmi, kteří mají zájem se o světě za naším obzorem leccos dozvědět. Tento článek je úryvek z její poslední knihy Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy. Více v článku Cesto-faktopisy Dany Trávníčkové.
