Velká cesta po Galicii: co neminout a proč se vydat na Camino de Santiago

Pokud se do Galicie vydáte, pravděpodobně nebudete chtít minou město Santiago de Compostela, které spolu s Římem a Jeruzalémem patří mezi nejdůležitější poutní místa křesťanského světa. Santiago je snadno dostupné letecky, ale nabízí se i možnost cestování vlakem, například osmihodinová cesta vlakem z Madridu je sama o sobě pohodlným a jedinečným zážitkem. Mimochodem vlakem se dostanete i do všech dalších větších měst Galicie, jako je A Coruňa, Lugo nebo třeba Pontevedra. Pokud se ale budete chtít podívat na místní venkov, užít si rozeklaného fascinujícího pobřeží nebo se toulat typickými eukalyptovými háji, bude nejlepší zvolit dopravu půjčeným autem nebo pěší putování.

Poutní cesta Camino de Santiago

Chceme-li vyprávět o Galicii, musíme se na chvíli zastavit u poutní cesty El Camino de Santiago. Právě Galicií totiž prochází její závěrečná část. V Santiagu de Compostela se podle legendy nachází hrob svatého Jakuba, a právě ten se stal cílem putování poutníků už v desátém století, v následujících stoletích se sem vydávalo už okolo půl milionu poutníků ročně a tradice přetrvává a sílí i přes drobná historická zapomnění až dodnes.

V roce, kdy vyjde 25. červenec, svátek sv. Jakuba, na neděli, slaví v Santiagu de Compostela tzv. Svatý rok. Znamená to zejména velkolepé oslavy několik dní před i po dané neděli. Poslední rok se slavil v roce 2010, ten příští připadá už na rok 2021!

Poutních cest vede po celé Evropě hned několik a správný poutník se vydává na cestu rovnou z domova, běžnější je ale překonávání asi osmi set kilometrů od francouzských hranic po tzv. Francouzské cestě. Nicméně nejfrekventovanější úsek je posledních 100 pěších kilometrů před Santiagem de Compostela, protože právě tato suma kilometrů poutníkům zaručí, že dostanou v cíli osvědčení o absolvování pouti. Pravdou je, že jde o zážitek poměrně osekaný, a pokud si z putování chcete odnést opravdu silný pocit poznání a prozkoumat sever Španělska víc než detailně, vyhraďte si času více a projděte celou Francouzkou cestu.

Do Galicie vstupuje Camino de Santiago přes průsmyk O Cebreiro, za nimž následují ještě další dva: San Roque a Alto do Poivo. Dále už ale poutníky čeká spíše klesání a příjemná zelená krajina nesužovaná šíleným vedrem, jako tomu bývá na předchozích úsecích trasy. Svatyně v O Cebreiru a klášter Samos jsou poslední významná poutní místa na trase před závěrečným vstupem do samotného Santiaga. Společným jmenovatelem jsou teď tajuplné ranní mlhy v eukalyptových a dubových hájích, malebné vesničky středověkého rázu a v podstatě šťavnatý a životaplný ráz krajiny.

Jedním z nejkrásnějších úseků celého Camina je ale závěrečných sto kilometrů ze Santiaga až k mysu Fisterra a případně až do městečka Muxía. Tady už potkáte opravdu minimum poutníků, sporé zázemí a nepopsatelně krásnou krajinu, která vás zavede až k dramatickému pobřeží, kde se přímo vybízí cestu ukončit.

Santiago de Compostela

Vzhledem k historii města by si možná Santiago mnozí představili jako jakýsi živoucí skanzen se zkostnatělou atmosférou středověkého charakteru, ale opak je pravdou. Jedná se o pulzující a moderní univerzitní město, které křičí životem i v těch nejstarších středověkých uličkách. I samotné historické jádro je totiž plné barů, obchůdků a kavárniček, které mají v oblibě nejen turisté, ale zejména místní lidé.  Na druhou stranu křivolaké uličky plné středověkých domů z žuly, kterou dnes zdobí stříbrozelený lišejník, množství starobylých kostelů, tajuplné průchody a velkolepá náměstí dávají turistům přičichnou k dávné atmosféře města, což ještě umocňuje fakt, že do historického centra nesmějí auta.

Dvojicí ulic Rúa de San Pedro a Rúa dos Concherios se dostanete k bráně Porta do Camiňo, kterou do starého města vstupuje většina poutníků. Většina z nich se pak proplete co nejrychleji úzkými uličkami až na prostorné náměstí Praza de Obradorio, jemuž dominuje naprosto dechberoucí západní průčelí santiagské Katedrály. Dá se sice říct, že v podstatě všechny cestičky v historickém jádru vedou právě ke nějaké zdi Katedrály, ale její impozantnost je patrná právě z Praza de Obradorio.

Současné podoba stavby vznikla mezi 11. a 13. stoletím, ale už někdy v 9. století zde stála první bazilika. Západnímu průčelí dominují dvě sedmdesáti čtyř metrové věže a Brána slávy. Vevnitř pak nesmíte minout zlatý oltář a téměř monstrózně velkou kadidelnici Botafumerio, která je promyšleným systémem kladek zavěšena na třicet metrů vysokém stropě. Mimochodem rozpohybovat ji dokáže jen 8 zkušených kněží.

Dalších kostelů a klášterů můžete v Santiagu vidět hned několik, pokud se ale chcete o celém fenoménu poutnictví dovědět více, za doporučení stojí Museo das Peregrinación, které skvěle přibližuje celou trasu a nabízí mnoho zajímavostí o jednotlivých místech či svatém Jakubovi a jeho vnímání napříč staletími.

6 bodů mimo Galicii, které neminout na Francouzské variantě Camino se Santiago

Pyreneje: Společná část Camina začíná u slavného mostu Puente la Reina. Předtím můžete volit tajuplnější sto kilometrový úsek Aragonské cesty ze Somportu nebo úsek Navarrou ze Sain-Jean-Pied-de-Port. První možnost vás ale více zavede do hor.

Pamplona: Hlavní město regionu Navarra založené Římany, kde se můžete v červenci zúčastnit světoznámé slavnosti Sanfermines, býčí běhy v ulicích starého města.

Logroňo: Nádherné město ležící uprostřed vinařského regionu La Rioja na břehu řeky Río Ebro. V druhé polovině září se zde koná slavnostní vinobraní. Mimochodem vinařská tradice tohoto regionu vznikla před více než dvěma tisíci lety.

Santo Domingo de la Calzada: Právě tady svatý Dominik v 11. století založil jednu z prvních poutnických ubytoven a hospic pro nemocné. Nádherné staré kamenné město vás se svou romásko-gotickou katedrálou doslova uhrane.

Burgos a León: Dvojice nádherných měst na v regionu Castilla a León. Poutníci vzdálenost mezi nimi urazí za cca týden. Obě města mají podobný charakter, náboženskou historii a spoustu kaváren a skvělých restaurací.

Cruz de Ferro: Mytický železný kříž na náhorní plošině Monte Iraga nedaleko Ponferrady patří mezi nejpůsobivější místa na Caminu. Leží ve výšce 1531 m n. m. a poutníci u něj odkládají kámen z domova symbolizující strasti, které si nesou.

Divoké pobřeží Costa de Morte

V Evropě nenajdete mnoho pustých a drsných pobřeží bez turistických letovisek, načančaných pláží a davů lidí dychtících po koupeli v oceánu. Minimálně jedno ale určitě existuje, místní ho nazvali Pobřeží smrti a leží na úplném západě Španělska.

Za nejdivočejší, a hlavně nejsilnějšími větry bičovaný úsek pobřeží se považuje oblast mezi Camarinas a západním mysem Fisterra, na němž končí cesty poutníku putujících po Svatojakubské cestě. Jménem finis terrae, tedy „konec světa“, místo nazvala průzkumná skupina v čela s Luciusem Florusem Brutusem. Stačí dojít k majáku, pohlédnout na nikde nekončící obzor a okamžitě pochopíte, co ho k tomu vedlo. Až do roku 1492, kdy byla objevena Amerika, pak považovali lidé Fisterru za západní konec světa.

Výběžek má opravdu zvláštní tvar, a tak samotný slavný maják stojí až 4 kilometry za vesničkou a musíte se k němu vyšplhat po silničce klikatící se v zeleném svahu. Na skalnatém výběžku najdete také spoustu pozůstatků po spálených šatech poutníků, kteří zde symbolicky ukončují své putování. Mimo to si na pláži dole ve městě sbírají svatojakubské mušle, aby si odvezli symbolickou vzpomínku.

Minout byste neměli ani nedaleký malebný rybářský přístav Muxía, který byl pro svou zvláštní atmosféru již v předkřesťanských dobách centrem animistů. Na konci výběžku stojí jednoduchý kostel Santuario da Virxe de Barca z 18. století, který je obklopen žulovými kameny všech tvarů a velikostí, právě ony byly důvodem k uctívání tohoto místa. Dodnes se také traduje, že některé mají léčivou moc. Jejich uctívání přejali i křesťané a tvrdí, že jsou to pozůstatky bárky, na níž přijela Panna Maria pomoci Santiagu.

Na Costa da Morte nenajdete velká letoviska, ale spíše malá soukromá ubytování, skromné restaurace s mořskými plody a hlavně nádherné pláže, které lákají k přemýšlení a koukání na oceán. Nečekejte ani kvalitní infrastrukturu. Autem je nádherná cesta po silnici podél pobřeží na západ k mysu Fisterra, pochopitelně je ale dosti pomalá.

Pobřeží Rías Baixas

Jižní část západního pobřeží navazující na výše zmíněné pobřeží Costa de Morte nabízí mnohem klidnější klima, čtyři nádherné zátoky plné pohodových pláží, borovicových hájů a stále dostatek klidu. Na druhou stranu je turisty tato část pobřeží mnohem vyhledávanější, a postrádá proto divokost severnějšího souseda.

V zátoce Ría de Arousa nevynechejte návštěvu starého přístavu O Grove, staré město ve vesničce Cambados a vesnici Padrón, kde se připravují slavné „pimientos de Padrón“ – smažené zelené mini papričky s mořskou solí. Další zátoka Ría de Pontevedra svými strmými svahy silně připomíná fjordy na severu Evropy a na jejím konci leží starobylé, ale zároveň velmi živé město Pontevedra, které je skvělým výchozím bodem na výpravy do okolí. Všeobecně platí, že na sever od města najdete sice hezké pláže, ale plné lidí, naopak na jižních plážích turistickému ruchu zcela uniknete.

Nejjižnější galicijskou zátokou je pak Ría de Vigo pojmenovaná po městě na jižní straně zátoky. Jedná se o jeden z nejkrásnějších přírodních přístavů na světě, kde často zajíždějí trajekty. Nicméně samotné Vigo sice z dálky vypadá působivě, ale reálně toho mnoho nenabízí.

Severní pobřeží Rías Atlas

Poslední část pobřeží, o němž jsme ještě nemluvili, je poněkud zapomenuté Rías Atlas, která se rozprostírá od Ribadea k A Coruni. Nepřipomíná ani divoké pobřeží kolem Fisterry, ani obrovské zátoky Rías Baixas. Velké množství menších zálivů působí přívětivě a prázdninově, vnitrozemské kopce jsou tu porostlé typickou směsí eukalyptů a borovic a spousta menších rybářských vesniček láká k dlouhému letnímu nicnedělání. Oblíbenou atrakcí je úzkochodná železnice FEVE, a to zejména její úsek z Luarcy do Ferrolu nabízející nečekaně malebné výhledy na severní Galicii.

Vnitrozemí plné klášterů

A aby byla vaše cesta po krásách Galicie kompletní, neměli byste minout některý z nádherných vnitrozemských klášterů na jihu regionu. Elegantní Claustro de San Francisco najdete ve staré čtvrti města Ourense. Na východ od města pak narazíte na řeku Río Sil, která se zasloužila o vznik nádherného a působivého kaňonu známého pod názvem Gargantas de Sil. Na břehu řeky najdete další klášter, a pak také slavnou galicijskou vinařskou oblast Ribeira Sacra, kterou pro vinařství kultivovali už Římané. A do třetice zmiňme velmi působivý benediktýnský klášter dominující menší vesničce Calenova.

Článek vyšel ve spolupráci španělskou centrálou cestovního ruchu Turespaña. Více informací naleznete na www.spain.info.