Velikonoční ostrov – domov tajemných obrů

Trojúhelníkový ostrov, jehož nejdelší strana měří pouhých 24 kilometrů a nejbližší sousedé jsou vzdáleni přes dva tisíce kilometrů, zahlédnete až těsně před dosednutím letadla na zem. Nejjednodušším způsobem, jak se na Velikonoční ostrov dostat, je letecky ze Santiaga de Chile, popřípadě z druhého směru z tahitského Papeete. V obou případech vás tam jihoamerická aerolinka LATAM dopraví zhruba za pět hodin. U břehů Rapa Nui – jak svému kousku pevniny říkají místní – staví i zaoceánské parníky či plachetnice brázdící Polynésii.

Své jméno ostrov dostal díky svému (znovu)objevení nizozemským mořeplavcem Jacobem Roggeveenem o Velikonoční neděli roku 1722. Dnes žije naprostá většina z šesti tisíců obyvatel ostrova v hlavním a jediném městě Hanga Roa, zbylou plochu ostrova tvoří národní park. Hrstka obyvatel, která má svůj domov mimo město, žije osamoceně v domečcích roztroušených po ostrově. Hlavním zdrojem příjmu Rapanuiců je turismus či jiné služby, dnes se už pouze malá část obyvatel živí chovem ovcí či tradičním rybolovem.

Ostrov můžete prozkoumat nejlépe na kole, ale i pěšky nebo půjčeným autem. Desetidenní vstupné (80$) do parku si můžete koupit rovnou na letišti. Velikonoční ostrov má subtropické klima, teploty se celoročně drží okolo 20 °C. Ubytování si zařiďte raději předem a můžete se těšit na odvoz z letiště a tradiční uvítání květinovým věncem.

TIP: V infocentru ve městě Hanga Roa dostanete originální razítko do pasu se sochami moai.

Moai: staletí strážci tajemství

Ve městě Hanga Roa najdete kromě všech institucí, které spojují vzdálený ostrůvek s moderním světem, i Museo Antropológico Sebastián Englert. To vás uvede do historie místních obyvatel, prvních objevitelů i znepřátelených klanů, tajemných soch a teorií o jejich účelu.

První Polynésané, kteří dorazili na Velikonoční ostrov okolo roku 900, našli zem porostlou tropickým pralesem. Z palem stavěli obydlí i dlouhé kanoe pro lov delfínů a jejich pevné kmeny mohly sloužit také k přemisťování několikametrových kamenných soch. Masivní odlesňování později vedlo k úbytku vody i potravy, obyvatelé vyhubili většinu zvěře a často docházelo ke klanovým válkám.

Za viníky hladomoru byly považovány moai, které rozzlobení Rapanuici za trest povalovali a rozbíjeli. Na ostrově dnes najdete asi 300 obřích soch. Kdo je ale původně vytvořil a proč? Strážily ostrov, očekávaly příchod božstev nebo měly vzdávat hold zemřelým? Většina dnes stojících soch byla vztyčena archeology v průběhu 20. století. Kamenní obři stojí v řadě na dlouhém podstavci ahu. Někteří z nich mají na hlavách červené kloboučky pukao, snad symbolizující účes dávných Polynésanů. Byly tesány z načervenalé horniny vulkanického vrcholku Puna Pau, který najdete východně od Hanga Roa.

Ahu Tahai a Ahu Akivi

Nejblíže hlavnímu městu najdete sousoší Ahu Tahai. Ze soch dnes už zbývají jen torza, i tak je ale místo jedno z nejkrásnějších pro sledování západu slunce. Všechny sochy jsou obehnány nízkým plotem a je přísně zakázáno se jich dotýkat.

Několik kilometrů na kopci za městem se nachází platforma Ahu Akivi, k níž můžete podniknout půldenní pěší výlet. Sedm soch se tu při rovnodennosti dívá přímo k zapadajícímu slunci. Na rozdíl od všech jiných soch, tyto se tváří otáčejí na moře a nikoli do vnitrozemí.

Nejširší nabídku průvodců a map Chile (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Anakena a Ovahe: sochy i pláže na severu

Jediné dvě písečné pláže na celém ostrově se nachází na severní straně trojúhelníku. Maličká pláž Ovahe je ukrytá mezi útesy a ráno se její písek díky vycházejícímu slunci barví do růžova. U větší z obou pláží, Anakena, údajně přistál i slavný mořeplavec James Cook a chrání ji Ahu Nau Nau se sedmi sochami moai. Schovat před sluncem se zde můžete pod jedněmi z mála palem na celém ostrově, teplota vody je po celý rok příjemná pro koupání, pozor si však musíte dávat na žraloky, kteří se mohou k břehům přiblížit.

Alternativou k ubytování v hlavním městě může být kemp u pláže Anakena. Dostanete se sem pohodlně na skútru, zdatnější mohou cestu absolvovat pěšky podél pobřeží. Jedná se o zhruba 20 kilometrů dlouhou trasu, z níž zhruba polovina vede mimo vyznačené cesty po kamenitých prostranstvích a útesech.

Pohodlí města tady ale vyměníte za klid a šumění moře a navíc můžete pozorovat východ slunce u Ahu Tongariki. Zde vedle sebe stojí 15 kamenných obrů, z nichž nejvyšší měří neuvěřitelných 9,8 metrů. Byly znovu vztyčeny poté, co je roku 1960 povalilo ničivé tsunami. Těžko se dá pochopit, jak mohli původní obyvatelé primitivními způsoby přesouvat kamenné sochy i kilometry daleko. Největší moai, který opustil lom, je Ahu Te Pito Kura. Má více než deset metrů, je povalený obličejem k zemi a kousek od něj leží i jeho červené pukao.

Rano Raraku: místo zrození moai

Boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka, která je se svými 507 metry nejvyšší ze tří vyhaslých sopek Velikonočního ostrova, je místem, kde byly moai tesány z lávového kamene. V okolí kráteru se nachází na 400 soch různých velikostí a v různém stádiu tvorby. Moai měly vždy nejpropracovanější hlavu, tělo bylo ve srovnání s hlavou krátké a ruce a nohy pouze naznačeny. Některé sochy jsou stále vytesány ve svahu kráteru a pro jejich rozměry není myslitelné, aby byly kdy přesunuty. Spousta dalších soch je pak rozprostřena na úpatí kráteru a z velké části zasypána zvětralou horninou. Nejstarší sochy podle odhadů vznikly už ve 13. století, jejich průměrná hmotnost byla 14 tun a původně měly korálem vykládané oči. To však pro sochy ve svahu kráteru neplatí. Těm oči úplně chybí a hlavu jim nezdobí ani pukao. Pro vstup do kráteru platí vstupenka do parku pouze jednou. Vyhraďte si tak dostatek času, abyste zde odpočívající obry mohli obdivovat dosyta.

Te Pito o Te Henua: magnetický pupek světa

Nedaleko lomu Rano Raraku se nachází zvláštní magnetický, hladce zaoblený kámen, který přitahuje pozornost nejednoho badatele. Podle pověsti ho na ostrov přivezl král Hotu Matu’a. Jeho lidé věřili, že se zde nachází střed světa.

Orongo: hnízdo ptačího muže

Druhým místem, které vás dvakrát na stejnou vstupenku nepřivítá, je obřadní vesnice Orongo na vrcholu skalnatého jižního kráteru Rano Kau. Domy jsou již dávno neobydlené, dodnes je ale zdobí petroglyfy různých tvarů. Viditelné jsou želvy, ryby i stvoření s lidským tělem a ptačí hlavou. Až do 19. století bylo Orongo totiž dějištěm nebezpečné soutěže o titul ptačího muže.

Kult ptačího muže, neboli tangata manu, je ceremonie, při které se každoročně muži z různých klanů snažili získat titul v nebezpečné soutěži. Během ní museli co nejrychleji seběhnout prudký svah sopky, přeplavat průliv, kde na ně mohli číhat žraloci, na ostrůvek Motu Nui. Tam najít první vejce rybáka černohřbetého a během náročné cesty zpět ho neporušené donést jako první na vrchol kráteru do Orongo. Tím se výherce stal ptačím mužem a jeho rodina získala kontrolu nad obchodní distribucí na ostrově pro daný rok.

Orongo je pro svou polohu v blízkosti hlavního města ideálním místem pro pěší výlet. Z centra je vrchol kráteru vzdálený něco málo přes sedm kilometrů, cesta je však příjemná, a když vyrazíte brzy ráno, vyhnete se polednímu slunci. Vrchol kráteru je zároveň nejlepším místem, odkud si z výšky prohlédnout celý ostrov, který vznikl spojením lávových toků tří sopek. Na ostrově nejsou žádné stálé vodní toky, jen tři sladkovodní kráterová jezera Rano Kau a Rano Raraku, třetím je Rano Aroi.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Isla de Pascua: polynéská krev stále proudí místním v žilách

Na ostrově si přijdou na své i surfaři a milovníci potápění. Ani pod vodou se nevyhnete kamenným moai. Jedna socha byla totiž vyrobena pro filmařské účely a potopena do hloubky 22 metrů. Zapomenout byste neměli ani na seznámení se s kulturou a tradicemi domorodců. Výrazným rysem Polynésie je dodnes tetování přírodním inkoustem za pomoci naostřené rybí kosti. Tradiční tance za doprovodu polynéských rytmů můžete zažít při večerním posezení a ochutnávání místních pokrmů i chilského vino de casa.