Vavřínovým lesem k lávovým bazénkům 

Tento portugalský klenot lze navštívit po celý rok, a to díky Golfskému proudu, který na ostrově vytváří unikátní klima mírného podnebí. Přes léto je tu příjemných 25 °C, které vás na pláži s černým pískem nebo u přírodních lávových bazénků na břehu moře v Porto Moniz příjemně vyhřejí, zároveň ale nebrání sportovním aktivitám, a že je možností na Madeiře požehnaně! Kromě trekování můžete vyzkoušet například canyoning, jízdu na horském kole, coasteering, ale i trailový běh, šnorchlování, paddleboard a mořský kajak. V zimě průměrná denní teplota neklesne pod 17 °C, a ostrov je tedy ideální destinací na útěk před mrazy. Luxusní hotely a špičková gastronomie jsou jen třešničkou na dortu.  

Pro dopravu doporučuji TAP Portugal, který létá aktuálně 5 x týdně mezi Prahou a Lisabonem a dála na navazují lety na letiště ve Faru, Porto, Funchalu a na Ponto Delgadu. 

Ostrov dřeva protkaný levádami 

Madeira znamená v překladu ostrov dřeva a svému názvu dostává do posledního písmenka. Při svém objevení v 15. století byla neobydlená a hustě zalesněná vavřínovými lesy. Následným osidlováním část lesů ubyla, přesto se ale jedná o jeden z nejzelenějších ostrovů vůbec. Můžeme však pozorovat rozdíly mezi jižní a severní částí ostrova. Pro pobyt je nejpříjemnější podnebí na jižním pobřeží, jelikož tam prší jen zřídka a počasí je méně proměnlivé. Sever je zelenější a příroda je tu divočejší, a tak je při procházce lesem snadné uniknout z reality a cítit se jako v džungli, kde lze paprsky slunce tušit jen díky třpytkám tančícím na hladině levád, ve kterých se občas mihne pstruh duhový. Jedná se o uměle vytesané kanály v celkové délce zhruba 3000 km, které rozvádějí vodu z hor napříč celým ostrovem. Tento unikátní systém potůčků místní využívají k zavlažování vinic a terasovitých políček na strmých kopcích, kde pěstují banány, mango, brambory, batáty, fazole a cukrovou třtinu. Kromě zavlažování mají levády ještě jednu funkci, kterou však využívají spíše cestovatelé – lesy jsou tu tak husté a srázy tak příkré, že jen díky levádám a chodníčkům linoucím se podél lze poznat skrytá zákoutí ostrova a zažít treky se stometrovými vodopády na konci nebo pozorovat různé odstíny modré barvy v závislosti na tom, jak se dno oceánu od pobřeží prohlubuje. 

Od slaměných domečků vavřínovým lesem k vodopádu 

Jednou takovou celodenní procházkou je Levada do Caldeirão Verde, která byla vybudována na počátku 18. století. Celých 13 km levády se táhne napříč přírodní rezervací s původním madeirským lesem zarostlým vavříny, vřesy a mohutnými listnatými stromy, které pamatují mnohem víc než leváda samotná. Trek začíná v Casa das Queimadas nedaleko městečka Santana a je poměrně nenáročný. Vyžaduje však svítilnu – budete totiž procházet čtyřmi krátkými tunely, které treku dodávají prvek opravdového dobrodružství. V posledním si všimněte okna vytesaného ve skále, ze kterého je výhled na širokou rokli pod vámi zbarvenou do všech odstínů zelené. Výraznější stoupání vás čeká až na posledních pár metrech, kdy se blížíte k panenskému vodopádu, jehož ledová voda padá z 90m výšky do smaragdově zelené laguny. Obklopují vás skalní stěny pokryté kapradím, řasami a mechem, které jako by se při pohledu nahoru kolem vás uzavíraly. Odtud nese místo svůj název – v překladu znamená „zelený kotel“. Zavřete oči a nechte se unášet zvukem kapek dopadajících na hladinu jezírka. Cestou zpět si povšimněte divokých růžových orchidejí rostoucích podél cesty, a když budete mít štěstí, spatříte i nejmenšího ptáčka na Madeiře, králíčka madeirského, který váží pouhých 5 g.  

Ve městečku Santana se zastavte na výbornou kávu a povšimněte si typických trojúhelníkových domečků se slaměnou střechou pokrývající jeho stěny skoro až na zem. Bílá omítka dává vyniknout barevným okenicím a dveřím, nejčastěji v modré a červené, popřípadě kombinaci obojího. Kolem se line vanilková vůně kvetoucích mimóz a oku lahodících bílých a bledě modrých květenství hortenzií a oranžovo modrých strelícií, jejichž květy se hemží pilnými včelkami. 

Nejširší nabídku průvodců a map Madeiry (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Snídaně nad mraky v 1810 m 

Pakliže vstávání není váš šálek kávy, alespoň jedno ráno se přemluvte a nařiďte si budík na brzkou ranní hodinu. Nejkrásnější východ slunce na celém ostrově je z vrcholu Pico do Arieiro, který je z hlavního města Funchal vzdálen asi 45 minut jízdy autem. Cesta stoupá úzkými a velice strmými ulicemi ještě spícího města. Postupně ubývá domků s miniaturními banánovými políčky a přibývá stromů a také větru. Není radno podcenit oblečení. Na třetím nejvyšším vrcholku ostrova je v brzkou ranní hodinu chladno. Cílovým bodem je bílá kopule radaru, odkud popojdete asi tři minuty směrem k zatím tmavé neproniknutelné rokli zahalené pokrývkou z oblaků. Líně se převalují jeden přes druhý, měkké a nadýchané, připomínající tu nejpohodlnější peřinu. Nad nimi září vycházející slunce s příslibem nového dne, které vás nabije energií a zbaví případné ospalosti. 

TIP: Pro dokonalý zážitek využijte Sunrise Jeep Tour, která vám připraví nezapomenutelné ráno. Vyzvednou vás ve smluvený čas, zavezou na nejlepší místo pro pozorování východu slunce a následně připraví luxusní zdravou snídani – sendvič s lokálním avokádem a domácím sýrem, jogurt s ovocem a medovým müsli a banánovým smoothie s ananasem. Chybět nebude ani výborná horká káva. 

Sami na okraji útesu 

Jedním z méně známých, ba skoro neznámých treků, které lze na ostrově podniknout, je trek s názvem Larano. Začíná v městečku Porto da Cruz a vede po útesech severozápadního pobřeží. Celkem má 9 km, ale je dobré si na něj vyhradit více času – spoustu ho zabere kochání se krajinou a focení. Cesta vede téměř po rovině a prakticky ihned se otevírají výhledy na oceán a pobřežní útesy, jejichž majestátnost lze stěží popsat. Většina stezky vede asi 500 m nad hladinou oceánu, ale je velmi bezpečná a na užších místech zajištěna ocelovým zábradlím. Výhled si nejlépe vychutnáte z výběžku Espigão Amarelo, ze kterého spatříte linii celého severovýchodního pobřeží.  

Poslední úsek treku vede kolem levády, která vás dovede až do centra města Machico, které se táhne od údolí až k pobřeží a políčka, která míjíte, dokazují, že lidé tu žijí velmi skromně z toho, co sami vypěstují. Trek vám zabere zhruba čtyři hodiny a zanechá ve vás pocit, že jste vystřídali několik klimatických pásem. Každou chvilku je prostředí jiné. Kocháte se vavříny v hustém lese, náhle se ocitnete na slunci a všimnete si kulatých sukulentů vyplňujících skalní záhyby, za pár kroků vás překvapí kopretiny a na dalším úseku jste ve vlhkém lese plném nevídaně obřích kapradin. Po treku zajděte v centru Machica do místního baru a dejte si typický madeirský drink zvaný „poncha“. Vybrat si můžete mezi tradiční, regionální a rybářskou verzí. Základem je vždy místní rum, vyráběný ve vedlejším městě. Továrnu na výrobu rumu značky Branco, která již po staletí a dodnes funguje na parní pohon, můžete i navštívit. Poncha doplňuje kromě rumu buď med, nebo cukr a pomerančový či citronový džus. Oblíbenou hláškou místních je, že po třech „ponchas“ budete mluvit plynně portugalsky. I když větší množství může zamotat hlavu, jedna sklenička je velmi osvěžující. 

Přírodní lávová jezírka Porto Moniz a unikátní černá pláž 

Byla by škoda neprozkoumat severozápad ostrova. Na jeho severním cípu se nachází město Porto Moniz, kde se můžete občerstvit v některé z mnoha kaváren a restaurací. Zastavte se alespoň na svačinu a zkuste místní tradiční chléb rozpečený s česnekovým máslem. Největším lákadlem města a pro některé i celého ostrova jsou však přírodní lávové bazénky, které vznikly výhřezem vulkanické horniny do oceánu. Systém jezírek je plněn vlnami z oceánu. Zavítat můžete do soukromých, které jsou filtrované a čištěné, a mají tedy krásně modrou barvu, nebo do veřejných, jejichž voda možná na první pohled není tak líbivá, ale jedná se o přírodní variantu, která bude mít na vaši pokožku rozhodně lepší účinek. 

Madeira neoplývá kvůli vysokým útesům mnoha plážemi, ale ty dostupné jsou naprosto výjimečné. Další zastávkou směrem na východ od Porto Moniz je jedinečná pláž Seixal, kterou místní připodobňují k Havaji. Nachází se ve stejnojmenném malebném městečku složeném z barevných rybářských domků. Pláž je pokrytá černým pískem, který svědčí o vulkanickém původu ostrova. Zátoku obklopují vysoké útesy, jejichž vrcholky se ztrácí v oblacích. Kombinace barvy azurového moře a zelených strání porostlých eukalypty a banánovníky je osvěžující, a pokud rádi meditujete nebo cvičíte jógu, stav zenu je tu i díky šeptání oceánu téměř zaručen.  

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Po odpoledni stráveném na pláži pokračujte opět východním směrem do Ponta do Sol, místa zalitého sluncem. Ulice města lemují kvetoucí ibišky, mezi kterými lákají stolečky k posezení. Pokud chcete nasát atmosféru města, zamiřte do restaurace Old Pharmacy, kde vyzkoušejte místní tapas. Nezapomenutelným zážitkem je ale večeře v Estalagem da Ponta do Sol. Restaurace se nachází na kraji útesu, musíte proto z ulice vyjet výtahem. Sedět můžete uvnitř s výhledem na oceán nebo na zahradě pod korunami stromů. Čeká vás ten nejkrásnější západ slunce. Slunečný kotouč nejprve zaleze za útes a poté obarví hladinu oceánu dorůžova. Kochejte se pohledem a vychutnávejte sklenku bílého vína z místních vinic. Ochutnat musíte slaný cheesecake s lososem a koprem a jako hlavní chod vyzkoušejte grilovanou tresku doplněnou krevetami, chřestem a omáčkou z passion fruit. 

Další informace o Portugalsku a jeho nádherném ostrově najdete na www.visitportugal.pt a www.visitmadeira.pt