Plavba polárníka Čičagova na sever nabyla sice příliš úspěšná, ale otevřela dlouhou řadu dalších výprav se stejným cílem, a to objevit cestu Severním ledovým oceánem.
ČIČAGOV Vasilij Jakovlevič (* 28. 2./11. 3. 1726, † 4./16. 4. 1809, Sankt Petěrburg, Rusko) – ruský námořní velitel, polárník
Za vlády Kateřiny II. začalo Rusko znovu hledat pro své kupce cesty do Číny a Indie. Na popud všeobecně vzdělaného M. V. Lomonosova (1711–1765) vydala tehdejší ruská administrativa v květnu 1764 výnos o expedici, jejímž úkolem bylo vyhledat námořní cestu Severním ledovým oceánem na Kamčatku a s dalšími možnostmi plout do Číny a Indie.
Vzhůru na sever
Po měsících příprav opustily tři ruské koráby počátkem května 1765 Kolský záliv a zamířily na Špicberky, kde předtím ruští námořníci zřídili pro chystanou výpravu zásobovací základny. Na kapitánském můstku vlajkové lodi stál Vasilij Jakovlevič Čičagov. Silné ledy zastavily další plavbu a se štěstím se Čičagovovi podařilo doplout v srpnu 1765 do Archangelska.
Ruská admiralita přikázala Čičagovovi, aby znovu vyplul do severních moří. V květnu 1766 zamířily lodi pod jeho velením ke Špicberkům, kde je klidná zátoka ukryla před silným severním větrem. V červenci se znovu vydaly na sever, dostaly se na 80° 30’ severní šířky (překonaly rekord H. Hudsona z roku 1607), než je neprůchodné ledy donutily k návratu do Archangelska.
Přes zjevný neúspěch znamenaly ruské výpravy z let 1765 a 1766 počátek systematičtějšího průzkumu polárních moří, zejména driftujícího ledu. Vůdce obou výprav čekala skvělá kariéra – dosáhl hodnosti admirála a velel vítězným ruským lodím v bitvách se Švédy u Ålandských ostrovů (1789) a Tallinnu (1790).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
