- Vašek Lomič (Vlk)
- Já na dvacet, jen ty osmnáctky mě z nějakého důvodu pouští sednout…
- Miluji země, kde se setkávám s etniky, které ještě nepohltila globální konzumní společnost. Takže zejména některé části Indonésie, jižní Etiopie, ale i andské Altiplano.
- Tam, kde jsem cítil něco vyššího, duchovního. Třeba na vrcholu Mt. Rinjani, kde jsem vrhal stín až do moře. Při pozorování orangutanů v džungli Bukit Lawang. Při noclehu v Zlatém chrámě v Amritsaru. Při pohledu na kouřící Mt. Bromo a pufající Mt. Semeru. Také při pohledu na velkolepost duchovních míst jako je Borobudur, Machu Picchu, Efez nebo Tikal – mystických míst po staletí upadlých v zapomnění. Nebo společná púdža se třemi Indy na vrcholu Arunčaly. Nebo snad podvodní setkání s neuvěřitelnými měsíčníky, když už mi docházel vzduch?
- Byla to cesta ke kmenům západní Papui, kde v některých vesnicích žili lidé, kteří nikdy neviděli bělocha, zato si dobře pamatují chuť lidského masa…
- Doufám, že mě čeká až za hodně dlouho…
- Po létech nesvobody mi cestování dalo opravdový pocit svobody a zaplať pán Bůh vzalo některé předsudky.
- Velmi si vážím Čechů pánů Hanzelky a Zikmunda, Holuba, ale inspirující jsou pro mě zejména ti první objevitelé, mořeplavci jako Fernăo Magalhăes,
Cestovatelské Curriculum Vitae
- Myslím, že začátkem bylo sbírání známek. Ta vůně exotických míst, kam se nikdy nemůžu podívat. Mou nejoblíbenější knihou byl atlas světa. A pak jsem najednou mohl, tak si to užívám… Jak nejvíc to jde.
- Abecedně: Bosna-Hercegovina, Bulharsko, Egypt, Ekvádor, Etiopie, Francie, Guatemala, Holandsko, Honduras, Chorvatsko, Indie(Dílí, Pandžáb, Haryana, Utarpradéš, Radžastán, Bombaj, Maharaštra, Góa, Karnátaka, Kérala, Ándrapradéš, Tamilnádu), Indonésie (Sumatra, Jáva, Bali, Lombok, Sumbawa, Rinca, Sumba, Flores, Lomblen, Sulawesi, Ambon, Seram, Biak, Západní Papua), Irán, Itálie, Jugoslávie, Kanada (Quebec, Ontario), Kostarika, Maďarsko, Makedonie, Malajsie, Maroko, Mexiko, Německo, Nikaragua, Pakistán, Peru, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko,Tadžikistán,Tunis, Turecko, Ukrajina, USA (východní pobřeží), Uzbekistán.
- Co kdybych objevil dosud neznámý kmen třeba v Amazonii? Zatím plánuji slušně se zdokonalit alespoň v angličtině, španělštině a indonéštině.
- Mou zálibou je natáčet video v co nejlepší kvalitě a neplatit za nic víc, než platí domorodci.
- Den po výbuchu teroristické bomby na jakartské burse jsme z ní odjížděli vlakem do Yogii. Saše jsem nechal dvojsedačku a uložil se k spánku jí k nohám. Vlakem procházeli hudebníci (špatní) a nevybíravě žádali bakšiš, až je Saša odehnala nejtvrdší větou, kterou v indonéštině uměla – a prý s úspěchem. Probudila mě ohlušující rána. „K zemi!“ řval jsem v představě dalšího atentátu. Okno nad Sašinou hlavou bylo vysypané a na peróně naši hudebníci vrhající kameny. Spolucestující se při vyndavání střípků ze Sašiných paží omlouvali za celou Indonésii… Někdy, zejména v cizí zemi, je lepší zaplatit drobnou částku, než si někoho moc naštvat (na úřadech platí dvojnásob).
- Cestuji téměř výhradně s partnerkou Sašou Ryvolovou. Pro nás jsou významné všechny naše expedice, přestože nejsou pod záštitou významných institucí a nepřináší převratné objevy ani výkony.
- Přiznávám drobné spoluautorství na textu a fotkách tří Sašiných knih a jejích cestovatelských pořadech. Hlavně ale točím a stříhám krátkometrážní filmy: Západní Papua, Ztracen v Etiopii (oba mystifikace s použitím reálných záběrů), Amazonie – peklo či ráj (zamyšlení nad současnou peruánskou Amazonií), Indie mystická (exkurse do mnoha náboženství), Jaguářiny (sonda do duše cestovatele, která se náhodou odehrává ve střední Americe).
Osobní poznámka
- Cestujte, dokud je ještě co vidět! Třeba Bam nebo Prambanan už znovu neuvidíme, ale ani na vápencová jezírka v Pamukale už Vás nepustí, o televizaci přírodních národů raději nemluvě.