Michal Houska a Kateřina Hrabětová Z Vídně do Mombasy Prvně krátce zmíním let. Trval přibližně osm hodin a letěli jsme bohužel téměř celou dobu v noci. Je to trochu škoda, protože rádi koukáme co se děje pod letadlem. Ono to je ale vcelku jedno, stejně jsme seděli uprostřed letadla a nic bychom neviděli. Nedřív jsem byl z toho dost rozčarovaný a začal koumat jak si s někým vyměnit místo. Uvažoval jsem i o tom, že někomu zaplatím pár USD za výměnu sedadel. Z toho ale sešlo. Stejně jsme neměli drobné. 100 USD nikomu dávat nebudu :-). Pak jsem se musel smířit s realitou a zůstali jsme sedět na přiděleném bidýlku.
V poslední třetině letu se začalo pomalu rozednívat. Chvilku před přistáním v Keni už začalo být vidět zeleň ubíhající pod námi. Ještě než začalo letadlo přistávat, tak pilot nahybal stroj do stran aby bylo vidět krajinu. To je tedy má domněnka. Nebo jestli to byla součást manévru před přistáním… To co jsme následně spatřili, bylo velice příjemné překvapení. Krajina pod námi byla svěže zelená, hustě protkané řekami. Do toho svítilo ranní slunce, prostě balada.
První chvilky v Keni
Úspěšný dosed na zem a jdeme ven. Ve Vídni v den odletu zima, v letadle díky klimatizaci zima a venku teplo a vlhko. Docela šok umocněný naším oblečením. Kalhoty a svetr doporučuji odložit pokud možno už v letadle. Čekání na vízum v hale totiž není v tomto druhu oblečku příjemné. Vycházíme z letadla do tropů a užíváme si to. Poprvé v tropech, poprvé v Keni… Krása.
Jdeme k příletové hale a najednou koukáme, že se na zemi pohybuje stonožka. Ne naši malí přátelé stonohácy z Čech, ale pořádná černá stonoha z tropů. Hmm… fešanda takhle si tu ťapkat po letišti. V příletové hale nás poprvé čeká setkání s Keňany. Jsou to hlídači se samopaly jako jinde, ale tihle jsou trochu jiní. Jsou černí :-). Řadíme se do fronty a čekáme na svá víza. Za chvilku už z nás lije jak z konve. Vedro a vlho začíná působit. Jako obvykle si stoupáme do nějaké podivné fronty a jdeme na řadu jako jedni z posledních. Za 50 USD dostáváme svoji porci víz a razítek do pasu a nic nám nebrání vstoupit do haly.
Nejširší nabídku průvodců a map Keni (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Procitnutí
Hledáme zavazadla, která s úspěchem po chvíli znovu vlastníme. Následuje úprk z letiště, protože jdeme snad jako poslední a koukáme kam teď. Před letištěm se nás chápou černoušci a ptají se do jakého hotelu máme namířeno. Odpovídáme a házíme si batohy na sběrné místo odkud je přiváží do hotelů.
Nasedáme do mikrobusu a jedeme do hotelu. Překvapení za okny busu začínají. Nejenom že jsou všude černoušci, ale příroda je krásně olistěná a zelená. Palmy se pohupují v rytmu, který udává vítr. Ptáci poletují a k tomu příjemně svítí slunce. Docela nás také překvapují budovy. Všechno je oprýskané a zašlé. Všude se povaluje odpad a mezitím se potuluje domácí zvěř. Není to nic divného, ale prostě to člověka ze začátku překvapí. Nepíšu to proto, že nám to vadí, ani v nejmenším.
Ohromující Indický oceán
Ubytování proběhlo hladce a první věc, která nás napadá je… To je přece jasné! K Indickému oceánu. Ani jsme se nepřevlékli a rovnou pádili k moři, ke kterému se schází po schodech ve skále. Scenérie, která se objevila nám doslova vyrazila dech! Úžasný pohled na širé moře při odlivu, předčil naše očekávání. Voda byla díky odlivu na ústupu několik set metrů. V menších lagunkách, které se díky tomu vytvořily, chodili ptáci a vybírali si snídani. Slunce všechno krásně osvětlovalo a řeknu vám, že prozářené ráno v Keni u moře je silný zážitek.
Beach boys
Scházíme k moři a místo zamýšleného obhlédnutí pláže nás odchytávají beach boys. Ne ta hudební skupina, ale černoši postávající u vstupů na pláž a lapající nic netušící potencionální zákazníky. Hbitě vytahují prospekty se safari a rozličnými nabídkami na výlety. Vůbec o žádnou nabídku nemáme zájem a snažíme se je setřást. Chlapci kovaní obchodem ale znají fígle, jak si udržet pozornost. Není jim to přesto nic platné a jediné co si bereme, je papír s nabídkou a naším ujištěním, že se na ní později podíváme.
Beach boys jsou stejně jako na jiných místech po světě lidé, kteří turistům nabízejí zhruba to samé co cestovní kanceláře. Ovšem s tím rozdílem, že jejich nabídka je levnější. Samozřejmě se mezi nimi může najít nějaký vypočítavec, který si nechá zaplatit za služby a vy poté splačete nad výdělkem. Nesplní vše na čem jste se domluvili, bude horší ubytování… V horším případě se může stát, že se nedočkáte vůbec ničeho. Plno lidí tyto služby ale využívá a je spokojeno. Je na každém jak se zachová.
Chůze po bělostném písku na pláži prozářené sluncem je prostě úchvatná. Užíváme si první chvíle strávené v Keni u moře, ale v kalhotách a v botech je to divoké. Nastal čas převléci se. Vracíme se a napravujeme výše zmíněné.
Obří pavouci a snovači
Letně oblečeni a naladěni se procházíme po areálu hotelu. Volně pobíhající opice s kočkami. Krásní snovači obhospodařující svá hnízda spletená v keřích a stromech. Pak koukáme, co se to pohupuje kousek od nás ve větvích. Ostřit očima není nijak zvlášť třeba. Už chápeme „co“ to v těch větvích je. Lekáme se obřích, ale opravdu OBŘÍCH pavouků. Několikametrové pavučiny se pohupují mezi větvemi a pavoukovci, vždy po několika jedincích, sedí na svých výtvorech a čekají na kořist.
Cestovatelské stránky autorů najdete na http://www.exotickecestovani.cz.
