Odjezd z Prahy… Do Keni jsme neletěli z Prahy, ale z Vídně. Dostat se v nějakém rozumném časovém rozložení do země rakouské bylo téměř nemožné. Nemáme auto (ani doufám mít nebudeme) a obtěžovat ostatní, kteří tento škodič 🙂 vlastní se nám nechtělo. V úvahu připadaly dvě možnosti. První možnost: jet autobusem – žádný ale v našem termínu nejel. Druhá možnost: jízda vlakem. Druhá možnost zvitězila a po půlnoci jsme vyrazili z pražského Hlavního nádraží do Brna, kam jsme přijeli před pátou hodinou ranní. Autobus, ve kterém měl řidič nastaveno směr Vídeň, se zaručoval odjezdem v 7:30. Ještě nás v mezičase před odjezdem čekal nákup roksových lízátek, žvýkaček a bonbonů pro afričánky. Autobus přijel přesně podle plánu. Poté následovala několikahodinová cesta Rakouskem do Vídně.
Cesta Rakouskem
Docela nás překvapila rakouská krajina. Samá rovina, poměrně neopravené baráky a neupravená krajina. Před lety jsme jeli do Chorvatska také přes Rakousko, ale krajinou kolem Salcburgu a tam každý metr krajiny, každá chaloupka byly jako z pohádky. Současná trasa spíš připomínala český venkov. Stačilo si odmyslet všudypřítomné (krajinu hyzdící) větrné mlýny a jste doma.
Místo lyží ploutve
Po vcelku nezaživné cestě jsme dojeli jako jediní na letiště Flughafen a začali vykládat batohy. Když řidič viděl, že si oba neseme i ploutve, docela se divil. „Lidi s lyžema jsem už vezl, ale s ploutvema… Kam letíte?“ Následovala odpověď a poděkování za odvoz. Bez problémů jsme překonali první úkol vázající se k naší cestě… Jo!
Nejširší nabídku průvodců a map Keni (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Nekonečné čekání
Odlet byl naplánovaný na 21:00. My jsme na letišti stepovali už v poledne :). No a co může člověk dělat, že? Nejdřív jsme zjišťovali odkud poletíme, to bylo vcelku zabavné… Poté jsme prozkoumávali všechna zakoutí. To také ušlo. Jenže tohle všechno trvalo dvě, tři hodinky a nám zbývalo do odletu ještě neuvěřitelně mnoho času. Následovalo polospaní na lavičkách prokládané chozením po obchodech (kde nic nemají) a znovu a znovu procházení letište od jednoho konce k druhému. Čas se neuvěřitelně vlekl, ale nakonec se začala přibližovat chvíle odletu.
Spása
Kolem 18:00 konečně otevřeli stánek a dostali jsme podklady pro cestu. Poté jsme se odbavili a znovu čekali. V tom už jsme cvičení a těch pár chvil co zbývalo do odletu nás nezabilo. Dostali jsme se přes pasovou kontrolu a zase bylo co prozkoumávat. Na druhou stranu v podstatě ne. Znovu totiž jen obchody s nesmysly, které nás moc neberou, ale nevadí. Teď se dala alespoň pozorovat letadla na přistávací ploše.
Poslední chvíle v Evropě
Nyní už zbývalo pár posledních chvil do odletu, a jako poslední postřeh, stojí za to zmínit odlet z vedlejšího terminálu. My měli cílovou destinaci Mombasu a sousedé pro změnu Mali. Krátké zasnění o korálových atolech a následuje vstup na palubu letadla Airbus. Sbohem Evropo…
Cestovatelské stránky autorů najdete na http://www.exotickecestovani.cz.
