(* 1576 Jindřichův Hradec, † 22. 11. 1635 Praha) – český šlechtic, autor cestopisu
„Vtom přišly noviny, kterak by naši v Uhřích slavné vítězství nad Turkem obdrželi a mnoho tisíc Turků pobili. Tu jsme opět v velikým strachem byli, nebo na nás škaredě hleděli, zuby skřípěli, a že nás na háky zvěšeti dají, hrozili… Dávali nám potomně jistou toho zprávu, kterak nás největší vizír konečně poručil nám uši a nos uřezati, chtě nás tak do křesťanstva propustiti, ale že jich mufti proti tomu byl. Pravil, poněvadž sme proti nim neválčili, nýbrž v poselstvu byli a ničímž vinni nejsme, že by hřích byl nás tak bez viny zohaviti. Nemoha se pak nad námi jinačeji pomstíti, tak nám břitvou hlavy a brady oholiti poručil a druhej den na galery mezi jiný vězně k veslům ukovati…“Tak vzpomínal Václav Vratislav z Mitrovic na to, jak se dostal do tureckého vězení jen proto, že byl členem poselstva ze země, jejíž císař vyhlásil Turkům válku.
Šlechtická rodina
Vratislavové z Mitrovic byli bohatě rozvětvenou šlechtickou rodinou, jejíž příslušníci se živili ve službách jiných šlechticů. Václavův otec byl hejtmanem na Jindřichově Hradci. Václav Vratislav se v 15 letech stal pacholetem Fridricha Krekvice, který byl roku 1591jmenován císařským vyslancem u dvora tureckého sultána.
První Vratislavova cesta do Cařihradu
Poselstvo odjelo z Vídně na lodích po Dunaji 1. 10. 1591 na Ostřihom, Budín a Bělehrad, kam dopluli 22. 10. Zde se zdrželi pět dní, aby získali vše potřebné, a pak na koních a vozech vydali na cestu Balkánským poloostrovem. 1. 11. byli v Niši, 6. v Sofii, 10. ve městě Filippopolis (Plovdivu), 16. 11. již v Adrianopoli (Edirne). Vratislav si psal cestou deník, do něhož si poznamenal i tyto řádky: „Nesluší tuto pominouti okrasy ženské, sedlské v té krajině. Předně v košilích aneb čechlících bílejch chodí a ty mají z plátna česanýho, nevelmi tenkýho, však rozličným šitím, jehelním dílem hloupým, všech barev z boury a hedvábí vyšívané, po švech a okolo podolku, pásu a téměř naskrz a v těch se samy sobě náramně dobře líbí a naše sprostné, ač tenké košile potupují…“
Pobyt v Černé věži
Do Cařihradu poselstvo dorazilo 25. 11. 1591, Krekvic tu pak dva roky úspěšně plnil vůdce povinnosti spojené se svým vyslaneckým úřadem. Císař Rudolf II. poté započal válku proti Turkům. Původně se císařské poselstvo snažilo z Cařihradu odplout lodí do Benátek, ale jeho část (včetně Vratislava) onemocněla, a tak někteří jeho členové neunikli tureckému vězení. Celkem dva roky, zčásti přikováni k veslům tureckých galér, zčásti v obávané Černé věži, nazývané hrob živých, museli císařovi vyslanci prožít v tureckém zajetí. Teprve po smrti sultána Murada III. nový panovník Muhammad poselstvo propustil. Vratislav i ostatní se připojili k tureckému vojsku a stejnou cestou přes Bělehrad a po Dunaji se dostali roku 1596 zpět do Vídně.
Vratislavovo dílo
Své vzpomínky na pětiletý pobyt v Turecku Václav Vratislav sepsal v cestopise nazvaném Příběhy Václava Vratislava z Mitrovic… ,které zůstaly v rukopise a tiskem je až roku 1777 vydal F. M. Pelcl. Vratislav psal živě, používal svěží a pestré popisy měst, krajin i událostí. Jeho vyprávění čte velmi dobře, protože ani na galéře, ani ve vězení neztratil smysl pro humor. Novější vydání mj. pořídili V. Ertl (1908) a J. Daňhelka (1950).
Po návratu Václav Vratislav z Mitrovic účastnil se válek s Turky a kromě jiného získal přezdívku „Tureček“. Oženil se s Ludmilou Ježovskou z Lub, která mu věnem přinesla Starý Knín a Zduchovice (jižně od Prahy) a s níž měl měl celkem sedm synů. Za stavovského povstání jako katolík zůstal věrný císaři a musel opustit Čechy, brzy po Bílé Hoře se vrátil a stal se nejvyšším zemským sudím a tajným císařským radou. Roku 1629 byl povýšen do panského stavu. Nákupem dalších panství (Korkyně) svůj rod zabezpečil i majetkově. Jeho honosný hrob je v kostele svatého Jakuba na Starém městě pražském.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
