V zoologické zahradě, nehlaďte lva po bradě

Bez mříží

Všechny snímky, které jsou v tomto díle coby ukázka, jsou vyfocené bez jakékoli pomoci ze strany ZOO. Tedy z pozice normálního návštěvníka. Žádné „pohledy do zákulisí“, žádné ukazování zvířat s pomocí chovatele. Ačkoli jsou zoologické zahrady, které si budují image moderních chovatelských zařízení, kde je minimum mříží (např.Jihlava), přece jen se jim nevyhnete. Obrovská výhoda focení v ZOO je snížená útěková vzdálenost zvířat. Zatímco na fotku tygra indického byste v Indii mohli čekat marně, v ZOO vám (pokud ho daná zoologická zahrada chová), dříve nebo později zapózuje. Stejná situace platí třeba u dravých ptáků – žádné budování krytů, žádné lákání na krmení, není nutná spolupráce s myslivcem sokolníkem či domorodým stopařem. Poznámka na okraj – mnoho snímků z „divoké přírody“ vzniká tak, že se fotograf domluví se sokolníkem, určí si odkud kam má pták letět… to jsou pak panečku snímky. Ovšem aby se v záběru neobjevily mříže čí pletivo, je nutné dostat je zcela mimo hloubku ostrosti. V praxi to znamená, že dostat se (samozřejmě při dodržení bezpečné vzdálenosti) k mřížím co nejblíže, ale tak, aby zvíře na nich nebylo vyloženě nalepené. Ideální vzdálenost je 1 – 3 metry od mříží či pletiva za použití co nejdelšího ohniska. Z minulých dílů naší fotoškolky už víme, že čím delší ohnisko, tím větší potřeba  delšího času a tudíž nebezpečí rozhýbání snímků.

V pozadí je sice vidět plot, ale snímek byl exponován z návštěvnického místa se sklem, takže přímo ve fotografování nevadily. Navíc díky kompozici (viz.minulé díly, volné místo ve směru pohledu, ostření na oči…) rys vyniká a pletivo v pozadí jen dokládá, že nejde o snímek z přírody. ZOO Jihlava.

Pozor na odlesky skla

Obrovské množství snímků v teráriích, akváriích a insektáriích je zkaženo jen proto, že jde o uzavřené místnosti a sklem všude okolo. Naprostá většina automatů vyhodnotí světelné podmínky jako slabé a zapne blesk, jehož odraz se pak projeví jako škaredé přepaly způsobené odrazem blesku od skla. Řešení je relativně jednoduché. Poučka praví, že úhel odrazu je stejný jako úhel dopadu. Stačí se tedy ke sklu natočit pod úhlem cca 45 stupňů. To ovšem velmi často komplikuje kompozici (terária jsou dělána tak, aby nejhezčí pohled byl čelní) a navíc hodně hrozí odlesky od skla. Ty se eliminují tak, že přírubu objektivu přiložíte až na sklo. Pozor na objektivy, u kterých se při ostření příruba točí, nebo na zoomy, které jsou vysouvací. U prvního z nich hrozí, že si snímek rozostříte, nebo  u zoomu, pokud budete silně tlačit, můžete ohrozit motorek zajišťující ostření. Pokud máte objektiv „přilepený“ na skle, nehrozí odraz světla od blesku.

Jak agama vodní (ZOO Ústí nad Labem), tak krajta zelená (ZOO Stuttgart) byly foceny v interiéru.  V prvním případě jsem měl objektiv přitisklý na sklo, v druhém se snímek exponoval na samospoušť ze stativu stativ. Okolo byla tma a nehrozily odlesky okolí na skle terária. Zatímco u agamy je malinká hloubka ostrosti (jen několik málo centimetrů), u krajty jsem si mohl díky dlouhému času dovolit větší clonu, tedy větší zaostřený prostor. V obou případech  bylo ostřeno na oko zvířete.

Nepřirozená „divočina“

Pokud se v zoologické zahradě podaří udělat fotky, které se netváří jako ze ZOO, je to bod pro vás. Takové možnosti nabízí zejména venkovní ubikace kopytníků a vodních ptáků, kde se mimo jiné dá hrát s odrazy na vodě. Některé ZOO (např.Praha, Ústí nad Labem) mají vymalované ubikace tak, aby připomínaly ekosystém, kde daný živočich žije, jiné se jim snaží maximálně připodobnit interiér. Často bývají u pouštních plazů jsou vysazené sukulenty. Za použití delšího ohniska se dají udělat „přirozené fotky“, pokud se dostatečně zacloní, tak rozmazané pozadí iluzi prostoru ještě zvýrazní.

Bodové měření zajistilo ztmavení pozadí, kterému jsem ještě drobně napomohl křivkami ve Photoshopu, takže mříže v podstatě zmizely. Bohužel tím ale došlo i ke ztmavení těch částí opičky, které byly ve stínu. Tím, že opice sedí v „přirozeném“ prostředí, dochází k iluzi „fotky z divočiny“.

Zvířata a lidé kolem nich

Po zoologických zahradách se často toulají zvířata volně (nejčastěji ) pávi. Ale třeba i „obyčejné“ veverky jsou v ZOO na člověka mnohem zvyklejší. I to se dá využít k zachycení zajímavých okamžiků zvlášť v kombinaci s neobvyklým pozadím. Častým focením získáte „fotografické vidění“, tedy představu, jak by scéna, na kterou se právě díváte vypadala na fotce a jaké „sklo“ pro ni použít. Někdy se hodí širokáč, jindy teleobjektiv. K fotografickému vidění – každý si ho vypěstuje jinak. Někdo je všímavější na detaily, jiný zase „vidí“ kompozici celku.

Už se stmívalo, když jsem si všiml zajímavého odrazu na vodní hladině a sedícího kormorána. Scéna mě okamžitě zaujala a překvapilo mě, že ji nikdo z okolojdoucích lidí nezaregistroval. Asi neměli „moje“ vidění.

Obecně se vyplatí po každém snímku si napsat o jaké zvíře jde (podle cedulky u klecí). To pak poslouží k popisce u fotky nebo jejímu názvu. Vždycky je lepší vědět, že nejde jen o ptáka, ale o papouška jménem ara araranga (latinsky Ara macao). Jste-li v cizině a název vám nic neřekne, je ideální opsat si jej latinsky a pak si jej dohledat v češtině. Můj postup je v Google zadat latinský název a nechat vyhledat jen česky.

Některé zahrady dělají „show“, kterým je třeba krmení lachtanů nebo procházka slonů po zahradě (Ústí nad Labem), krmení pelikánů a dalších zvířat (Praha). Tehdy se dají udělat zajímavé snímky. O většině akcí se dozvíte na webových stránkách jednotlivých zahrad, takže v rámci plánování focení v ZOO mrkněte na internet nechte se inspirovat. Občas se tam dozvíte i o čerstvých přírůstcích či možných uzavírkách pavilonů. ZOO nejsou jen zvířata, ale i lidé kolem nich. Při přechodu z chladného zimního počasí se v pavilonu slonů okamžitě orosil objektiv. Jedno z řešení je dát čočku pod osoušeč rukou, kdese „odrosí“ proudem teplého vzduchu. Občas se tohle zařízení dá najít na záchodech, ale třeba skleník Fata Morgana pražské botanické zahrady ho má hned vedle vchodu do tropické části skleníku.

Jedna z mála fotek, kterou jsem stihl udělat se slonem a jeho chovatelem. Musel jsem totiž čekat, až se mi přestane rosit objektiv. Tento problém důvěrně znají nositelé brýlí. Po okrajích jsou vidět stopy vysrážené vlhkosti.

Veverka pospolitá byla vyfocená v ZOO Mexiko City. Zatímco ji nějaký klučina krmil, já fotil. Protože jsem nevěděl co je to za druh, s určením mi pomohl kurátor ze ZOO Praha. Jelikož běhala volně po ZOO, nebylo možné opsat si její druhový název.

Shrnutí

Není toho mnoho, co by se při focení v ZOO mělo hlídat.

• při  focení v místnosti se rozhlédnout, jaký je tam tip osvětlení a tomu přizpůsobit vyvážení bílé

• při  focení v místnosti použít stativ, nebo si foťák alespoň pevně opřít. Většinou tam je nedostatek světla

• ostřit na oko

• při focení u terárií přiložit objektiv na sklo terária (pokud je  dovoleno přijít tak blízko)

• snažit se mít rozostřené pozadí

• snažit se mít pozadí (je-li to možné), které působí co možná nejpřirozeněji

Proč Hedvábná stezka?

Lidé putují Hedvábnou stezkou už 2500 let. Přesto i dnes taková cesta vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce každý prožije svá vlastní dobrodružství a objeví pro sebe nová místa nebo třeba sám sebe. Hedvábná stezka je tak symbolem toho, že doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Neboť kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.