Oblast peruánských centrálních And v okolí měst Ayacucho, Huanta či Huancayo byla dlouhá léta známa především jako působiště marxistické teroristické organizace Světlá stezka. Dnes ale nabízí nádherné výlety a turisticky nedotčený kout světa.
Od 70. let minulého století, kdy byla Sendero Luminoso založena, měla na svědomí smrt asi 25 tisíc lidí, a její poslední velkou akcí byl výbuch automobilu plného výbušnin před ambasádou USA v Limě v roce 2002.
Dnes už ale panuje v této oblasti klid a vláda ji poměrně hodně propaguje a snaží se sem nalákat turisty. I přes to jde stále o turisticky nepříliš objevenou oblast, kde rozhodně davy gringos nepotkáte.
Hojně rozšířené kaktusy napovídají, že zde mnoho vláhy nespadne, přesto se jedná o silně zemědělskou oblast. Jejím nejznámějším centrem je Ayacucho, město se 150 tisíci obyvateli a 33 kostely, které symbolizují každý jeden rok Ježíšova života. Nedaleko leží jeskyně Pikimachay, kde byly objeveny 14 tisíc let staré pozůstatky prvních obyvatel Peru, nebo rozvaliny hlavního města předinckého impéria Wari, kde žilo 50 tisíc lidí.
Na své si ale přijdou i milovníci hor. V blízké vzdálenosti od severněji položeného Huancaya najdeme zaledněný masiv Cordillery del Huaytapallana, jejíž nevyšší vrchol dosahuje 5557 m n. m. Její poněkud krkolomný název pochází z kečuánštiny a znamená „místo, kde se sbírají květiny“. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádnou mapu, využili jsme služeb místní cestovky a za asi 300 kč na osobu zakoupili jednodenní výlet s mnoho slibujícím názvem Circuito Aventura.
K horám nás zavezl taxikář Fidel, ze kterého se vyklubal i náš horský vůdce. Spolu s námi cestoval sympatický peruánský pár – tato oblast je obecně vyhledávaná spíše místními než zahraničními turisty. Ve výšce 4600 m n. m., u sochy Panny Marie Sněžné – patronky poutníků – jsme vysedli a začali stoupat. Po malé chvíli se otevřely první pohledy na zaledněné vrcholy a azurové jezera. Celkově nám toto pohoří evokovalo slovenské Tatry, jak asi vypadaly zaledněné.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Peruánci v polobotkách
Největší překvapení, které zcela vysvětlilo název zájezdu, přišlo pod ledovcem, kde Fidel zavelel „jdeme na něj“. Na začátek 45° prudké čelo, pak už jen mírný svah a dávat pozor na trhlinky, kterých tu pěkných pár bylo. Peruánci v městských polobotkách chtěli pokořit hranici 5000 m n. m., ze které pak sjížděli na improvizovaných sáňkách, vyrobených z igelitky. Inu jiný kraj, jiný mrav.
Po menší koulovačce nastal čas k návratu. Průvodce chtěl jít stejnou cestou zpátky, což se nám nelíbilo, a protože nás Peruánci podpořili, prodloužili jsme si výlet a udělali okruh okolo jezer. Každá z lagun – s názvy Chuspicocha, Lasuntay či Cocha Grande – má trochu jiný odstín modré, ve kterém se zrcadlí bílé vrcholky masivu. Kdoví, jak dlouho pod prudkým sluncem ještě zdejší ledovce vydrží.
Městečka centrálních And jsme opouštěli neradi. Mně osobně se ze všech peruánských měst líbily nejvíc – čisté, s krásnou architekturou a bez davů turistů. Ještě před nočním odjezdem do Huarazu jsme poseděli na hlavním náměstí, kde k nasvícenému kostelu a vodotryskům hrála hudba a z okolo korzujících lidí vyzařovala pohoda. Proto tato odbočka z obvyklých cestovatelských tras rozhodně stojí za to.
Praktické informace
Do Ayacucha či Huancaya jezdí autobusy jak z Limy, tak jižního pobřeží – Nazcy nebo Pisca. Cesta trvá kolem šesti hodin, přejezd mezi Ayacuchem a Huancayem necelých 10, přestože jsou od sebe vzdáleny ani ne 300 km. Prašná cesta, mnohde doslova vystřílená do stěn hlubokých kaňonů tento fakt vysvětluje. Najdeme zde i vlakovou trať, ovšem vzhledem ke komplikovanosti nákupu jízdenek je autobus lepší volbou.
Přes divokou minulost již nejsou centrální Andy považovány za turisticky nebezpečnou oblast – i když pohled na pětici dopravních policistů v místní hospůdce, kteří si jeden jako druhý opřeli samopal o zeď, vzbuzoval otázky, na co je asi mají.
