V kraji lovců lebek (Filipíny)

V roce 2004 jsem měl možnost působit pro charitativní organizaci Lékaři pro třetí svět se sídlem v německém Frankfurtu, která sponzoruje práci praktických lékařů v chudinských slumech v 9 rozvojových zemích JV Asie, Afriky a Jižní Ameriky.

V ordinacích se střídají bez nároku na odměnu lékaři většinou z Německa. Léky a činnost organizace je sponzorována především z darů německých farností a věřících. Na Filipínách pomáhá tato organizace ve třech lokalitách.

Z Manily lze dojet do správního střediska Banaue celkem pohodlně po deseti hodinách dálkovým nočním autobusem. Zádrhelem bylo, že v době presidentských voleb dálkové autobusy nejezdily a protože jsem nemohl ztrácet čas rozhodl jsem se pro poslední místo v jiném autobusu s tím, že přestoupím na Jeepney.

Nejširší nabídku průvodců a map Filipín (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

U pokladny si mě prodavačka prohlédla a opakovaně zdůraznila, že se jedná o středové sedadlo. To co tento termín znamená jsem pochopil, až když po nástupu do autobusu mi bylo ukázáno na místo na podlaze a obdržel jsem dřevěný stupínek. To že si mám na něj sednout jsem sice pochopil, ale jak to konkrétně provést, když objemem a délkou nohou zabírám místo asi jako tři Filipínci nebylo jasné ani mě a asi ani samotnému řidičovi. Po šesti hodinách jsem přestat vnímat bolest nohou a začal vážně uvažovat o nabídce spolustojícího, že v příští vesnici vystupuje, pozve mne na čaj a vysvětlí, kde přestoupit na Jeepny.

Půjdete li někdo kolem vesničky Babgaan udělejte prosím něco pro dějiny a zkuste paní ukecat a dokončete moji snahu o rozšíření husitství až k vlnám Filipínského moře.