V Darwinových stopách aneb cesta na souostroví obřích želv

Když jsme se s přítelem Michalem rozhodli pro návštěvu Ekvádoru a koupili průvodce řady Lonely Planet, zjistili jsme, že naše sny se dají převést do skutečnosti. A tak jsme odletěli na cestu plnou dobrodružství a nečekaných zážitků. Domů jsme si přivezli 26 nafocených filmů a úžasné vzpomínky na kousek světa kdesi v Tichém oceánu.

Když odmítnete nabídku některé z cestovních kanceláří, které vám zájezd na Galapágy zorganizují v naší republice, není úplně jednoduché se na toto místo dostat. Předně musíte doletět do Ekvádoru (přibližně 14 hodin letu s několika přestupy) jehož součástí je souostroví od r. 1832. V hlavním městě Quitu, případně pobřežním Guayaquilu vyhledejte cestovní agenturu, která vám zájezd zprostředkuje. Píši záměrně o zájezdu, protože nejsnazší cesta, jak na souostroví pobývat, je zakoupit jakýsi balíček čítající ubytování na lodi, 3x denně stravu, pitnou vodu a průvodce. Na výběr máte několik druhů lodí (od těch nejluxusnějších s možností kurzů potápění až po malé jachty pro 10 osob) a také dvě základní trasy. Severní trasa přes ostrovy Bartolomé, Santiago, Rábida, Santa Cruz trvá 4 dny a 3 noci. Výlet je možné spojit dohromady s pětidenní jižní trasou přes Santa Cruz, Santa María, Espaňola, San Cristobal a Santa Fé. Mimo sezónu zaplatíte za kratší severní trasu od 340 USD. Mějte ovšem na paměti, že levnějších lodí je relativně málo a tak se vám čekání na volná místa může protáhnout i na několik týdnů. Agentura vám také ochotně zajistí letenky (letecké společnosti Tame či AeroGal), v listopadu 2005 nás zpáteční letenka stála 367 USD s letištní taxou. Jestliže máte své místo na lodi, nezapomeňte zakoupit prášky na mořskou nemoc a můžete vyplout za dobrodružstvím, i když trochu omezeným zákazy, nařízeními a cestičkami se směrovkami.

Let na 1000 km vzdálené ostrovy trvá z hlavního města dvě hodiny s mezipřistáním v Guayaquilu. Po důkladné prohlídce zavazadel, na ostrovy se nesmí dovážet nic biologického původu, již nemusíte ukazovat žádné doklady, stačí pouze letenka. V klidu si pak můžete vychutnat pohled na vrcholky sopek.

Přílet do Národního parku

Isla Baltra je vyprahlý ostrov, kde není nic kromě letiště a malého přístavu. Ze vzduchu máte pocit, že letadlo nemá kam přistát. Přivítá vás pár dřevěných budov, letiště a dlouhá fronta turistů čekajících na vyprázdnění peněženky v podobě poplatku za vstup do národního parku (kterým jsou Galapágy od roku 1936) ve výši 100 USD. V malé letištní „hale“, dalo by se říci přístřešku, si najdete svého průvodce, svou skupinu spolucestovatelů a dobrodružství může začít. Po kratičkém transportu do přístavu se při troše štěstí nalodíte na stejnou jachtu, jakou vám ukázali na fotografii v agentuře, a můžete vyplout za krásami místní fauny a flory. Ovšem s jistými omezeními. Na Galapágách se nesmí: dotýkat se zvířat, krmit zvířata, používat blesk fotoaparátu, cokoliv sbírat, odhazovat odpadky, chodit mimo vyznačené cesty, zdržovat se na ostrovech po setmění a pohybovat se po ostrovech bez průvodce (výjimkou jsou samozřejmě obydlené ostrovy).

Plavba kolem ostrovů

Každý ostrov je úplně jiný, je to až s podivem, protože se některé nacházejí velmi blízko u sebe. Je libo černý písek, červené skály, bílou pláž, měsíční krajinu nebo bizardní skalní útvary? Většinu času ovšem strávíte plavbou po moři, kterou vám určitě zpříjemní delfíni nebo želvy vynořující se z vln, případně pelikání kroužící nad lodí. Dlouhou chvíli určitě ukrátíte klábosením se spolucestujícími. A ještě si při tom procvičíte cizí jazyky. Jestliže máte mořskou nemoc, strávíte cestu skroucení v podpalubí. Bohužel ani prášky proti ní neúčinkují na 100%.

Výstup na pevninu je proto neskutečným zážitkem. Velmi rychle zjistíte, že zvířata jsou krotká a téměř přítulná (kdyby se jich člověk mohl dotýkat) a obzvláště lvouni se náramně rádi fotografují, ochotně vám zapózují a když si s nimi pak zaplavete v moři, mají z toho náramnou legraci. Dobrá zpráva pro fotografy je ta, že i ptáky můžete fotit z bezprostřední blízkosti. Žádná ze zvířat nemají přirozený strach z lidí.

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Plivající ještěři a další zvířata

První zvířátka, se kterými se seznámíte, jsou mořští leguáni. Díky své černé barvě zcela splývají s kameny, na kterých se vyhřívají. Takřka hrozivě vyhlížející černí ještěři s ostny na hřbetě, smotaní v klubcích a neustále plivající sůl, jsou jedinými leguány, kteří se dokázali přizpůsobit životu v moři. Jejich předci na ostrovy připlavali ze Střední Ameriky, přesto nejsou příliš zdatní plavci a při plavání používají pouze ocas, kterým kormidlují. Živí se mořskými řasami a slanou vodou, potopí se až do hloubky 30 m.

Zato pozemní leguáni jsou žlutí a dosahují délky až 1,5 m. V mládí se živí hmyzem, jako dospělí pouze rostlinnou potravou. Spatřit je můžete na Isla Santa Cruz, jak se rozvalují ve stínu opuncie, kde čekají, až z kaktusu spadne plod, který sežerou.

Na každém kroku zde naleznete život. Pro mnoho zvířat a rostlin, které se dokázaly přizpůsobit zdejším nehostinným podmínkám, je toto souostroví již tisíce a tisíce let domovem. Galapágy se řadí mezi jedny z nejcennějších národních parků na světě.

Na Galapágách žije 56 druhů ptáků, z nichž 27 druhů naleznete jen zde. Spatřit zde můžete tučňáky, pěnkavy, fregatky, albatrosy, mořské racky, tereje, galapážské jestřáby, kormorány, mořské vlašťovky, pelikány, bahamské husy, růžové plameňáky, galapážské holuby a další. Také je zde k vidění spousta savců, např. delfíni, velryby nebo všudypřítomní „plyšoví“ lvouni.

Souostroví Galapágy nebylo nikdy v minulosti obydleno, objevili jej až Španělé v roce 1735. Od té doby je čas od času navštěvovali piráti a velrybáři, aby si doplnili zásoby. Nejlépe jim posloužily želvy sloní zvané též galapážské, podle kterých souostroví dostalo i své jméno (obrácený krunýř připomíná sedlo a to se ve španělštině řekne galápago). Želvy údajně vydržely jeden rok bez vody a potravy. Těchto „živých konzerv“ námořníci odvlekli a pozabíjeli asi 100.000 a tím je téměř vyhubili. Ze třinácti poddruhů galapážských želv jsou tři zcela vyhubeny a šest druhů před vymřením. Z jednoho poddruhu zbyl například pouhý jeden samec známý pod jménem Osamělý George, který se ovšem odmítá pářit se samicemi jiného poddruhu. George můžete vidět v záchranné stanici na Isla Santa Cruz. Tyto želvy se dožívají kolem 150 let a váží až 200 kg. Během vývoje těchto plazů se jejich krunýř začal nad krkem zvedat a rozšiřovat, což jim umožnilo spásat i větve stromů.

Dnešním problémem ostrovů je zavlečení a zdivočení predátorů – psů, koček, prasat a koz, které přivezli první osidlovatelé. Pro galapážská zvířata nejsou přirozenými nepřáteli, proto na to mnohá doplatila svým absolutním vyhubením. Kozy a prasata zase nenávratně ničí vegetaci. Problémem číslo dvě je velký příliv lidí z pevniny, které sem žene vidina zisku. Samozřejmě sem patří i znečišťování oceánů, v roce 2001 ztroskotal u břehů Isla San Cristobal ropný tanker…

Vzpomínka na Darwina

V roce 1835 souostroví navštívil mladý Charles Darwin a zdejší unikátní a bez vnějšího zásahu se rozvíjející životní formy byly velkou inspirací pro jeho pozdější evoluční teorii. Charles Robert Darwin se narodil v únoru 1809 a zemřel v dubnu 1882. Byl to britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. V roce 1831 se vydal na pětiletou cestu kolem světa na lodi Beagle, během níž shromáždil cenný přírodovědecký materiál a vytvořil základy své koncepce přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní a pohlavní výběr („Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů; zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života.“- Charles Darwin, 1871). Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt právě na Galapágách. Také si při své návštěvě ostrovů všiml, že na každém z ostrovů žije jiný poddruh pěnkav, které se perfektně přizpůsobily zdejším drsným podmínkám.

Na ostrově Santa Cruz byla na jeho počest vybudována Charles Darwin Research Station – výzkumná stanice, kde se kromě informování návštěvníků o ochraně přírody věnují hlavně rozmnožování a záchraně obřích želv. Vajíčka želv jsou svážena z různých ostrovů a vědci z nich v inkubátorech líhnou želvičky v poměru cca 75% samic na 25% samců. Želvy jsou zde do věku zhruba dvou let a pak se navracejí do volné přírody.

Jestli budete mít někdy příležitost ostrovy navštívit, udělejte to, ale chovejte se tak, aby jste po sobě na ostrovech zanechali co nejméně stop. Všichni se musíme snažit, aby si příroda zachovala svou rovnováhu a aby jednou i naši potomci mohli obdivovat nádherné a obrovské želvy sloní.