Uvítáni Bangkokem a jeho okolím

14. a 15. 1. (sobota a neděle)

Let do Moskvy trval dvě a půl hodiny a proběhl v pořádku. Z Prahy jsme vylétali v půl desáté a díky časovému posunu dvě hodiny jsme do Moskvy doletěli kolem druhé hodiny odpoledne. V Moskvě jsem se šťastně sešel s Karlem, který letěl o dvě a půl hodiny později, a pak jsme čekali do 23.35 na let do Bangkoku. V Moskvě nemají vůbec hezké letiště a je menší než v Praze. Moc teplo tam také není, naštěstí jsme dost oblečení. Do Bangkoku jsme letěli cca 9 hodin velkým sympatickým Iljušinem s nesympatickou posádkou. Nikdo z nich se neusmíval, i když jídla a pití bylo na palubě spousty.

V Bangkoku jsme v pořádku prošli formalitami. Nejdříve mi moje trojvstupové vízum orazili jako jednovstupové, ale když jsem se ozval, opravili to. Ještě na letišti jsme se převlékli do letního, vyměnili si peníze (thajskou měnou je bath, přičemž 1 bath = 0,6 Kč) a venku kousek od letiště chytli taxíka, který nás za 180 B odvezl na Khao San Road. Tady jsme v jedné postranní uličce celkem brzo našli ubytování za 180 B v Merry V. Guest House. Osprchovali jsme se, v guesthousu si objednali víza do Laosu a Kambodži (měla by být vystavená pozítří) a šli jsme se projít po okolí. Kolem šesté jsme si dali večeři v blízké restauraci, zašli ještě na e-mail a pak šli pomalu spát.

16. 1. (pondělí)

Vstali jsme kolem půl osmé, nasnídali se u nás v guesthousu a vyrazili za chrámy. Nejdříve pěšky do areálu Velkého paláce a Wat Po (vstup 250 B a 20 B). Areál Velkého paláce se skládá ze dvou částí: komplexu budov kolem chrámu Smaragdového Buddhy a vlastního Velkého paláce. Chrám Smaragdového Buddhy byl postaven roku 1782 brzy po vyhlášení Bangkoku hlavním městem a byl do něho uložen nejposvátnější symbol celého Thajska, 75 cm vysoká jaspisová soška Smaragdového Buddhy. K sošce patří tři bohatě ozdobené kostýmy, jeden na každou sezónu, které vždy mění sám král.

Vlastní Velký palác už v současnosti neslouží jako královská rezidence, ovšem stále se ho používá pro některé zvláštní příležitosti, jako jsou korunovace nebo státní návštěvy. Skládá se z několika budov, z nichž nejhezčí je budova Dusit Maha Prasat, ve které jsou po smrti vystavováni thajští králové. Wat Po (oficiálně Wat Phra Chetuphon) leží hned vedle Velkého paláce a je to jeden z nejstarších chrámových komplexů v Bangkoku, pocházející ze 16. století. Je sice méně bombastický než Velký palác, je však půvabnější a je tu příjemný klid. Hlavní atrakcí je socha ležícího Buddhy, která je 46 m dlouhá a 15 m vysoká.

Po prohlídce Velkého paláce i Wat Po jsme se naobědvali a lodí se nechali převést na druhou stranu řeky k Wat Arun (vstupné 20 B). Wat Arun, neboli Chrám úsvitu či rozbřesku, pochází z 19. století. Jeho centrální část tvoří 82 m vysoký prang – věž postavená v khmerském stylu – kolem kterého jsou do čtverce uspořádány čtyři menší. Povrch všech věží je pokryt mozaikou ze starého čínského porcelánu. Areál tohoto chrámu je mnohem méně zalidněný než ostatní bangkokské památky a působí tak velmi klidným, mírumilovným dojmem.

Po prohlídce chrámu jsme přejeli nazpátek řeku a říčním expresem odjeli do Čínského města, kde jsme po chvilce hledání našli chrám Wat Traimit. Budova Wat Traimitu není sama o sobě nijak zvláštní. Tento chrám se však proslavil tím, že je zde umístěn Zlatý Buddha – největší socha z ryzího zlata na světě, cca 5,5 t. Je docela zajímavé, jak byla tahle socha objevena. V 50. letech 20. století se kvůli rozšiřování doků rušil malý chrám na břehu řeky. V chrámu se nacházela betonová socha Buddhy, kterou bylo třeba přesunout na jiné místo. Když ji však pomocí jeřábů stěhovali, došlo k neštěstí. Nosné lano se uvolnilo, socha spadla na zem a beton popraskal. K údivu všech se ukázalo, že uvnitř betonu je ukryta obrovská socha z ryzího zlata. Dodnes se neví, kdy socha přesně vznikla, ani proč byla ukryta. Pravděpodobně kvůli nájezdníkům ze sousední Barmy. Kousek betonového sarkofágu je však ve Wat Traimitu dosud k vidění spolu se Zlatým Buddhou.

Po prohlídce chrámu Wat Traimit jsme šli pěšky přes Čínské město až „domů“. Doma jsme si chvilku oddechli, zašli na večeři a pak se projít po Khao San Road, která byla podivně málo zalidněná, rozhodně mnohem méně, než jsem si pamatoval z návštěvy v roce 2002. Ale to jsem tu byl v únoru, tedy ve vrcholné sezóně. Došli jsme domů a ještě zašli na pivo a banánový pancake. Kolem jedenácté jsme šli spát.

17. 1. (úterý)

V noci se mi velmi špatně spalo kvůli vedru a časovému posunu a také se ozval můj nedoléčený zápal plic a po tom celodenním chození minulý den jsem nějak nemohl popadnout dech. Karel šel tedy ráno na prohlídku sám a já si udělal odpočinkový den. Do dvanácti hodin jsem pospával (mezitím v deset jsem dal prádlo do blízké prádelny), pak jsem si chvilku poseděl na nábřeží řeky, snědl tři banány a kolem druhé přijeli z Prahy Honza s Hankou. Chvilku jsme si povídali a oni pak šli oddechovat. Mezitím se vrátil Karel a šli jsme spolu na oběd (on) a pití (já). Když jsme se vrátili, chvilku jsme oddechovali i my, pak jsme vyzvedli vyprané prádlo, vystavená víza do Laosu a Kambodži a s Honzou a Hankou se šli nejdříve projít po okolí, pak na jídlo a pak se znovu projít. Kolem jedenácté jsme šli spát.

18. 1. (středa)

Ráno jsme se nasnídali, sbalili a všichni čtyři odcestovali autobusem č. 30 na jižní autobusové nádraží, odkud jsme odjeli do Damnoen Saduak (72 B). Já jsem se cestou na jižní autobusové nádraží musel vrátit, protože jsem ve směnárně u Khao San Road zapomněl brašnu s foťáky. Brašna tam na mě naštěstí čekala. V Damnoen Saduak jsme se ubytovali (220 B) a jeli na výlet do Samut Songhram. Tam jsme prošli trh, dva chrámy, zašli na pozdní oběd a nechali se tuk – tukem (100 B) odvést k Don Hat Soi.

Don Hat Soi je nábřeží, kde na povrch vystupují usazeniny z prvohor plné zkamenělin, je to tedy obdoba Su San Hoi na jihu Thajska. Během naší návštěvy byl bohužel příliv, takže jsme nic neviděli. Dali jsme si tu čaj a museli jsme se při tom domlouvat rukama nohama, protože tu moc nerozuměli anglicky nebo německy. Pak jsme stopem a tuk – tukem (50 B) odjeli do Samut Songhram, kde jsme po chvilce hledání našli zastávku a chytli autobus do Damnoen Saduak. Tam jsme ještě zašli na ulici na večeři (20 B!), při které jsme pozorovali místní nadšence provozující aerobik na venkovních pozemcích policejní stanice. Pak jsme se vrátili do hotelu a kolem desáté šli spát.

19. 1. (čtvrtek)

Ráno jsme vstali v půl sedmé a šli jsme se podívat na plovoucí trhy, kde jsme se i s místními nasnídali. Plovoucí trhy jsou zajímavé, ale je to spíš atrakce pro turisty než místo, kam by místní chodili nakupovat. Všechno je tady pekelně předražené. Potom jsme se vrátili do hotelu, sbalili se, odjeli autobusem do Samut Songhram, odtud do Bangkoku (v Samut Songram nás chytře nasměrovali na autobus, který jel na severovýchodní nádraží, odkud jezdí autobusy do Ayutthay) a pak do Ayutthay, kam jsme dorazili kolem čtvrté. Rychle jsme našli ubytování (200 B), zašli na jídlo, pak se mírně projít. Na policejní stanici tu opět cvičili aerobik, je to asi nějaká současná móda či co. Skočili jsme ještě na internet a posedět ven. Tam jsme se pěkně setli (někdo více, někdo méně), a pak divoce tančili v baru Moon Caffe. Spát jsme šli kolem druhé.

Rozpis cesty

14. ledna	odlet z Prahy (Česká republika)
15. ledna	přílet do Bangkoku (Thajsko)
18. ledna	přejezd busem do Damnoen Saduak (Thajsko)
19. ledna	přejezd autobusem do Ayuthay (Thajsko)
21. ledna	přejezd vlakem do Lopburi (Thajsko)
22. ledna	přejezd vlakem do Pitsanuloku (Thajsko)
25. ledna	přejezd autobusem do Chiang Mai (Thajsko)
27. ledna	přejezd autobusem do Mae Sariang (Thajsko)
28. ledna	přejezd busem do Mae Hong Song (Thajsko)
31. ledna	přejezd autobusem do Pai (Thajsko)
1. února	přejezd autobusem do Chiang Rai (Thajsko)
3. února	přejezd autobusem a lodí do Huay Xai (Laos)
4. února	přejezd lodí do Pak Bengu (Laos)
5. února	přejezd lodí do Luang Prabangu (Laos)
7. února	přejezd sběrným taxi do Nong Kiaw (Laos)
9. února	přejezd mikrobusem do Vieng Kamu (Laos)
10. února	přejezd autobusem do Luang Prabangu, pokračování do Phonsavanu (Laos)
12. února	přejezd autobusem do Vang Viengu (Laos)
13. února	přejezd sběrným taxi do Vientianne (Laos)
15. února	přejezd autobusem do Savanakethu (Laos)
16. února	přejezd autobusem do Pakse (Laos)
18. února	přejezd sběrným taxíkem na Don Det (Laos)
20. února	přejezd mikrobusem do Kratie (Kambodža)
21. února	přejezd autobusem a mikrobusem do Siahnoukville (Kambodža)
25. února	přejezd autobusem do Phnom Penu (Kambodža)
27. února	přejezd autobusem do Siem Reapu (Kambodža)
1. března	přejezd mikrobusem do Bangkoku (Thajsko)
2. března	přejezd autobusem na Patayu (Thajsko)
3. března	přejezd autobusem do Bangkoku (Thajsko)
4. března	přejezd autobusem a mikrobusem do Pak Bary (Thajsko)
5. března	přejezd lodí na Ko Tarutao (Thajsko)
7. března	přejezd lodí a autobusem do Krabi (Thajsko)
9. března	přejezd lodí na Ko Phi Phi (Thajsko)
12. března	přejezd lodí a autobusem do Khao Laku (Thajsko)
14. března	přejezd lodí na Similanské ostrovy (Thajsko)
18. března	přejezd lodí do Khao Laku (Thajsko)
19. března	přejezd autobusem do Chumphonu (Thajsko)
20. března	přejezd autobusem do Hua Hin (Thajsko)
21. března	přejezd autobusem do Bangkoku (Thajsko)
23. března	přelet do Prahy (Česká republika)

Celkem procestováno v JV Asii8 500 km

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz