Usměvavý ostrov Jamajka je ráj Boba Marleyho, kuřáků trávy a reggae

O pár kroků dál na nás kývne skoro bezzubý černoch.“Ganja? Good price!“ Neodolám a ptám se na pár podrobností ohledně ceny a množství. To se ukáže jako zásadní chyba, protože když se rozhodnu odmítnout koupi, černocha se ne a ne zbavit. Nakonec se nám to podaří, ale není to jednoduché.

Zkrátka Jamajka. Když už sem přijedete, musíte toto zelené lákadlo prostě zkusit. Je to stejné, jako by byl člověk v Paříži a nešel se podívat na Eiffelovu věž.

V hotelu si mých nenápadných signálů všiml jeden číšník. „Třicet dolarů, dobré množství. Za deset minut na záchodě.“

Čtěte i o drogách v jiných zemích světa: Indie, Peru, Venezuele, Maroku nebo Etiopii.

Scházíme se u pisoárů. On u pravého, já u levého. Odněkud z kalhot vytahuje pytel, ve kterém je snad půl kila marihuany. Dává mi solidní sáček. Platím! Až později se dovídám, že mě pěkně ošulil. Za stejné množství se platí sotva polovina ceny. I přesto jsem spokojený.

V rodném domě legendy

Nine Miles. Rodná vesnice Boba Marleyho, totální legendy Jamajky. Zapomeňte na Bolta, ten ještě žije. „Až umře nebo přestane závodit, možná mu postavíme muzeum,“ říkají Jamajčani. Ale Marley? Ten žije v srdcích všech Jamajčanů. Vjíždíme do dvora, velká vrata se za námi zavírají.

Po levé straně je malé okno a v něm tolik marihuanového zboží, že si to člověk jen stěží dokáže představit – cigarety různé délky nebo třeba buchty. Kupujeme si jointa a necháváme ho kolovat s pár dalšími přáteli. Je to kvalitní zboží, cesta zpět krkolomnými cestami lemovanými srázy a skalami stojí za to. Marihuana je na Jamajce sice ilegální, ale většinou se toleruje. Když policista chytí místního, dá mu pokutu jeden dolar. Když je to cizinec, může to být víc, ale i tak je to směšné.

„Tady Bob meditoval a taky medikoval,“ směje se průvodce. Ukazuje nám kámen, na kterém Bob údajně seděl a tvořil své největší hity. Zatímco průvodce začne zpívat No woman, no cry, cítím závan marihuany. Matka sotva pětileté holky nechala dítě pod dozorem otce, zašla za roh a už potahovala z pořádného jointa.

Boss pláže

Na veřejné pláži vládne Old Dog. Není to pes, ale přezdívka jednoho místního, který má tenhle kus země pod palcem. Kdybyste tady náhodou byli v nesnázích, ptejte se na Old Doga. Ten všechno vyřeší. Je to skutečně příjemný chlapík, kterému chybí pár zubů. Zatímco v ruce šulá marihuanu, vypráví o tom, že sice nikdy nevytáhl paty z Jamajky, ale má přátelé na celém světě. V Německu, v Indii, v Americe, vyjmenovává.

Pak si zapaluje krátkého jointa. „Nekouříme tady ganju každý den,“ vysvětluje. „Někdy dvakrát nebo třikrát týdně, podle nálady,“ usmívá se slastně.

Když opouštíme Jamajku, taky se usmívám. Tady by člověk opravdu mohl žít a najít radost ze života. Kombinace reggae muziky a zeleného jamajského boha tomu pořádně přispívá.

Aleš Incédi je rodák z Frýdku – Místku. Před několika lety mu učarovalo kouzlo cestování a tak ve volném čase (někdy i vícekrát do roka) vyráží na výpravy především do exotických krajin. Nejvíce si váží svobody a doufá, že do budoucna finančích a časových možností cestování ještě přibude.