Uprostřed ničeho v Mohavské poušti

Nové obzory

Každý další den jsme v autě strávili bezmála 3-4 hodiny. V řízení jsme se pravidelně střídali a za zvuků mexického rádia nám cesta rychle utíkala. Před námi bylo 5 000 kilometrů.

Když jsme se ráno probudili, spatřili jsme úžasnou scenérii monumentálních světlých hor Mohavské pouště. Vedle silnice, po které jsme projížděli, prodával místní květinář kaktusy a venkovní teplota byla tak vysoká, že jsme se ani ne po minutě mimo auto začínali potit. Vyrazili jsme do neznáma, na dlouhou cestu pouští, na místa, která jsme do té doby znali pouze z Google map. To vše s velikým nadšením, ale také lehkou nervozitou, jak to celé dopadne, program jsme měli více než nabitý.

Doporučení: při pobytu v poušti je zapotřebí dodržovat pitný režim, a to ideálně tak, že budete pít pár loků každých 15-20 minut. Stejně tak není od věci mít s sebou něco slaného na udržení vody v těle a něco sladkého na doplnění energie.

Joshua Tree

Jedná se o nejmladší americký národní park, byl založen až v roce 1936. Vznikl, aby se zamezilo rozkrádání vzácných stromů Joshua, které si lidé odváželi z pouště a sázeli si je na své zahrady, kde stromy dlouho nevydržely. To, že je park nejmladší a není tak známý, mu na kvalitách nikterak neubírá, a vy si v něm budete připadat skoro jako v jiném světě. Koneckonců, toto místo inspirovalo mnohé umělce, včetně U2, kteří zde vytvořili album nesoucí jméno parku. Park je pojmenován podle stromu Joshua, jež se zde v Mohavské poušti nachází. Joshua znamená Jozue, starozákonní biblickou postavu. Větve tohoto stromu evropským osadníkům připomínaly rozpřažené ruce zvednuté v modlitbě k nebesům. Stromy naleznete pouze v Mohavské poušti a na místě národního parku je jich nejvíce.

Jestliže budete cestovat z Los Angeles, nabízí se vám vstup ze severní strany z městečka Joshua Tree. Co se týče placení za vstup do parku, jestliže plánujete navštívit více jak tři parky, vyplatí se vám pas America The Beatiful, annual pass, lze si ho koupit v každém národním parku a platí pro všechny členy vašeho (osobního) auta.

Zde je pár tipů, na nejlepší výlety po parku:

• Wall Street Mill je jedinečným důkazem těžební historie zlaté rudy v Mohavské poušti. Můžete zde také najít starou studnu poháněnou větrem, všelijaké vraky aut ze třicátých let minulého století, nebo samotnou těžební budovu, coby vstup do dolu.

• Skull Rock Loop Trail skýtá jedny z nejhezčích skalních útvarů, které v celém parku můžete spatřit.

• Cholla Cactus Garden nabízí jedinečnou procházku i pro méně zdatné turisty, přičemž se vám naskytne úžasný pohled na jedinečné Cholla kaktusy a budete si připadat jako v botanické zahradě.

• Barker Dam je přehrada, kterou zde vystavěli chovatelé dobytka okolo roku 1900.

Park nabízí mnohem více, jedním z nejzajímavějších úkazů jsou například všudypřítomné skály, kolem kterých krouží hejna havranů. Místní kmeny považovaly skály za posvátné, z toho důvodu není turistům povoleno se k nim přibližovat, neboť je místní indiáni stále uctívají a mohou k nim chodit a čerpat z nich spirituální energii.

Nám se povedlo zastihnout park po velkých přívalových deštích a povodních, na které si musíte dát pozor, neboť čas od času z ničeho nic přijdou. Některé cesty byly proto zavřené, za to se nám naskytl jedinečný pohled na bujně rozkvetlou poušť, která připomínala spíše zahradu.

Ale to již bylo na čase vyrazit dál. Otevřeli se před námi úchvatné obzory a my ve zvolna se měnící krajině dorazili až na hranice Arizony. Chtěli jsme se vykoupat v řece Colorado. Pokud vás to láká jako nás, doporučuji si najít vhodné místo dopředu. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Všechna přístupná místa kolem řeky byla soukromá. Volně přístupná místa se nám vzhledem k silnému proudu řeky zdála nebezpečná, a tak jsme po dvou hodinách snažení od našeho plánu vykoupat se v Coloradu upustili.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Večerní Phoenix a pokračování přes Red Rocks a Route 66

Po západu slunce jsme znaveni dorazili do Phoenixu, kde na nás již dvě hodiny čekal kamarád Kuba z Polska. Společně jsme se odebrali na tradiční nákup do Walmartu a poté na naše AirBnb ubytování, které mělo kromě koupelny, baru a domácího kina i vlastní posilovnu, a to přímo v našem apartmánu.

Ráno jsme proto plni energie vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím, a tak jak se rychle měnila krajina kolem nás, tak rychle nám ubíhala cesta. Z kopcovité skalnaté krajiny jsme se v rychlosti ocitli mezi poli a zemědělskými usedlostmi a stejně tak rychle jsme byli zase o kousek dál, u Montezuma Castle.

Monzezuma Castle ale není hrad, před stovkami let, mezi roky 1100 až 1300 zde sídlili Indiáni, kteří se živili farmařením, dokonce si stavěli zavlažovací kanály. Ani samotný název není přesný, jméno Montezuma si nese od španělského dobyvatele Cortése, který vesnici objevil a myslel si, že ji vybudovali Aztékové z Mexico Valley, jejichž vůdcem byl v té době náčelník Montezuma. Vesnice byla v té době již dávno neobydlená. Proč jí kmen opustil není jasné, nejspíš jim docházely potraviny, a tak se opět uchýlili k životu lovců na velkých prériích. Stejně tak ale mohli opustit místo ze spirituálních důvodů, nebo kvůli válce. Pokud máte čas, vyplatí se také navštívit přilehlé jezero, které zdejší Indiáni používali coby zdroj vody, nebo 25 km vzdálenou indiánskou vesnici Tuzigoot.

My jsme však museli pokračovat. Naším dalším cílem byly Red Rocks – nádherné stolové hory, které jsou poseté v poušti kam jen oko dohlédne. Kdybych si mohl vybrat jediné místo na naší cestě, kde bych mohl strávit více dní, byly by to určitě tyto oranžové skály. Rozhodně stojí za to projet se po vyhlídkové cestě AZ-179, která vám nabídne výhledy na ty největší skály. Dále se určitě vyplatí navštívit Kapli svatého Kříže (Chapel of the Holy Cross), která ční z jedné ze skal a krajinu ozvláštňuje, a zároveň ji nikterak nenarušuje. Na občerstvení bych se stavil do jednoho z mnoha podniků v malebném městečku Sedona, které je stylizované do barev okolní krajiny. V některých podnicích si můžete občerstvení vychutnat na terase, kde budete mít skalnatou krajinu jako na dlani. V Sedoně také stojí za návštěvu umělecká vesnička Tlaquepaque Arts Village, zde si můžete koupit umělecké produkty, nejen, od samotných amerických indiánů. Zbytek je na Vás, každá turistická trasa v této krajině je úžasná. My jsme navštívili Bell Rock, za zmínku ale také stojí Cathedral Rock, Devil´s Bridge, nebo třeba Soliders Pass. A pokud jste fanouškem mimozemšťanů, pořádají se zde i noční pozorování s průvodcem.

My však museli spěchat, abychom stihli západ slunce mezi puebly. Proto jsme jen jednou zastavili, a to na kafe. Není nic lepšího než popíjet kafe z obřího kelímku, vstříc západu slunci. Netrvalo dlouho a my si opět připadali jako v jiném světě, po skalnatých a zalesněných územích jsme se ocitli na širých zelených pláních, kde se tu a tam tyčil obří, zelení porostlý, sopečný kráter. Tak jsme dorazili do oblasti Wupatki Monument, kde je nespočet indiánských vesniček. Tady se odebrali Indiáni z Montezuma Castle, o kterých jste si před chvílí četli. A když zapadlo slunce, uchvátil nás veliký klid a ta nejjasnější hvězdná obloha, jakou jsme kdy viděli.

Náš nabitý program byl pro onen den téměř završen. Zbývalo se projet městečkem Flagstaff, jedním z důležitých měst bývalé dálnice Route 66, a když jsme projížděli kolem starých neonových hotelů, každý z nás si musel alespoň na chvíli řídit naše auto.

Zatímco jsme se ubytovávali v karavanové vesničce poblíž Flagstaffu, před námi byl další den a Grand Canyon.

V předchozím článku autora se dočtete o divokém západě a v pokračování příběhu se dozvíte o Grand Canyonu a Indiánech