Skupinka žen, dětí i mužů sedí na plastových židličkách a dekách pod přístřeškem, který je chrání před ostrým africkým sluncem, a zplna hrdla se smějí. Jejich sousedé jim v rámci amatérského divadelního vystoupení právě předvádějí veselou scénku o tom, že je důležité dodržovat hygienické návyky i ve zdejších provizorních podmínkách. Jak divadelníci, tak jejich publikum mají jedno společné: jsou uprchlíci z Jižního Súdánu a podobně veselých chvil zatím mnoho nezažili.
Česká pobočka humanitární organizace CARE se v uprchlickém táboře Rhino na severu Ugandy stará o to, aby i ti nejslabší měli kvalitní a odolné přístřešky a aby si osvojili důležité hygienické návyky. Díky tomu dokáží lépe předcházet komplikovaným onemocněním, které jsou zde rozšířené: malárii, choleře či tuberkulóze.
„Divadlo využíváme rádi, protože je skvěle názorné: diváci vidí humorně ztvárněnou modelovou situaci plnou chyb v hygienických návycích a vnímají představení i prostřednictvím písní,“ vysvětluje Jan Kejzlar, ředitel české pobočky CARE. „Kromě toho jsou během přípravy představení aktivně zapojovány komunity v táboře. Dobrovolníci z řad herců, hudebníků a učitelů nacvičují ve svém volném čase a sami si upravují scénář,“ dodává Kejzlar s tím, že diváci představení pak předávají informace dál mezi svými sousedy.
V Jižním Súdánu trvá válečný konflikt mezi skupinami obyvatelstva už od roku 1994, v posledních letech se však vyostřil. V Ugandě v provincii Arua proto vznikl velký uprchlický tábor Rhino, kde mohou jihosúdánští uprchlíci vyhledat bezpečí. Tábor zde byl vybudován i přesto, že je Jižní Súdán od Ugandy kulturně i jazykově odlišný a že ani skupinky přicházejících uprchlíků nemají jednotnou kulturu. Akutní potřeba pomoci však momentálně převážila nad kulturními rozdíly.
Do tábora přicházejí především ženy a děti, zatímco muži zůstávají ve válečné zóně Jižního Súdánu, aby ochránili rodinný majetek. Jde o 30 až 70 osob denně, které jsou často v zuboženém stavu a bez základního vzdělání. CARE na místě působí od roku 2014 a svou činnost zaměřuje na nejzranitelnější skupiny uprchlíků. Jsou to například domácnosti samoživitelek, lidé s postižením, nezletilé děti, těhotné ženy či senioři.
Jedním z těchto seniorů je i Ummar a jeho 7 vnoučat. Díky českému projektu získala Ummarova rodina důstojné bydlení v přístřešku, zbudovaném podle místních zvyklostí, avšak z co nejtrvanlivějšíchmateriálů. V táboře vznikají přístřešky a latríny pro skupiny osob, které by si stavbu nedokázaly zajistit samy, ať už z finančních důvodů nebo s ohledem na jejich omezené fyzické možnosti, což je právě Ummarův případ. Následně je těmto lidem přiděleno malé políčko pro drobné zemědělství, aby si domácnosti mohly vypěstovat brambory a místní plodiny. Zajištěn je rovněž přístup k pitné vodě.
Protože se činnost CARE tradičně zaměřuje na podporu žen a dívek, organizace se v táboře věnuje také žákyním na konci prvního stupně vzdělávání. Dívkám jsou poskytovány balíky s hygienickými a ženskými potřebami tak, aby nemusely školní docházku každý měsíc přerušovat kvůli menstruaci, což snižuje jejich šanci na dokončení vzdělání. Do budoucna je v plánu také zřízení školy druhého stupně, aby se děti v táboře mohly vzdělávat důkladněji a měly vyhlídky na lepší budoucnost.
Podobně důležitá je i v úvodu zmíněná propagace hygienických a zdravotních návyků v jednotlivých domácnostech, která mimo jiné snižuje riziko onemocnění a vynechání školní docházky. Kromě osvěty prostřednictvím divadelních ztvárnění najímá CARE promotéry, kteří denně navštěvují domácnosti v táboře a vysvětlují lidem základní hygienické návyky v komplikovaných podmínkách uprchlického tábora. Osvětu v táboře zprostředkovávají také informativní trička či velký banner s názornou ukázkou hygienických standardů. Pravidelně se pořádají přednášky o lékařské péči a hygieně. Díky této komplexní činnosti se v táboře mimo jiné zvýšil počet matek, které navštěvují zdravotnické centrum a volí porod v bezpečnějších podmínkách.
„Přála bych si, abych všechno, co jsem se tu naučila, mohla říct i mým známým a kamarádům, kteří zůstali v Jižním Súdánu,“ povzdychne si osmnáctiletá Jama, která do tábora přišla před rokem. V táboře žije s rodinou bez otce v dvacetičlenné domácnosti o třech místnostech. „Lidé sem přišli z různých částí a prostředí, s rozdílnými návyky,“ podotýká Madelena (43), vdova se sedmi nezaopatřenými dětmi, která v táboře žije už 21 let. „Díky projektu se nám ale zlepšil život. Netrpíme tolika zažívacími potížemi jako dřív a daří se nám vyhnout nevolnostem. Snažíme se předávat nabyté znalosti dál a ukazovat také sousedům, jak správně mýt nádobí, uklízet a nakládat s potravinami. Vidím, že se díky tomu rozvíjí celá naše komunita,“ dodává Madelena.
| Autorka Ema Stašová překládá knihy a titulkuje filmy z finštiny, angličtiny a němčiny. Roky hrdě spolupracuje se Skandinávským domem a dlouho cestovala především po severu Evropy, jehož kulturu, společnost a rovnoprávnost obdivuje. Potřeba solidarity s lidmi, kteří žijí v chudobě a nesvobodě, ji přivedla k práci v humanitárním sektoru. Pokud zrovna nezachraňuje svět slovem a písmem či nepřekládá další melancholický severský film, najdete ji pravděpodobně v hledišti kina a divadla nebo v obýváku, kde zpívá s komorní kapelou, případně na kolečkových bruslích všude tam, kde to není z kopce. Nejčastěji však sedí u počítače a píše – mimo jiné i tragikomické historky na svůj blog. |
