Cesta přes poušť Karakum byla pro karavany kvůli vedrům jednou z nejnáročnějších částí celé Hedvábné stezky, proto zde byly rozmístěny karavanseraje každých 20 kilometrů. Jednu z důležitých zastávek na trase z Mervu do Nisy představovalo město Abiverd. Starobylý Abiverd prožil svůj vrchol v 10. století, v roce 1221 však byl zničen Mongoly.
Ašchabad
Hlavní město Turkmenistánu se rozkládá pod malebnými svahy pohoří Kopet Dag, které odděluje poušť Karakum od Persie. Kopet Dag je doslova „mnoho kopců“, pohoří je dlouhé 250 kilometrů a jeho nejvyšší vrcholky dosahují výšky 2950 metrů.
Ašchabad v překladu znamená „město lásky“ a dnes má 700.000 obyvatel. Vedou do něj čtyři brány a je to veskrze moderní město, které muselo být po zemětřesení v roce 1948, při němž zahynulo 100.000 lidí, postaveno prakticky celé znovu.
Jestliže jsme tedy po příjezdu do Turkmenistánu byli překvapeni, Ašchabad byl pro nás úplný šok. Výstavba tady dodnes probíhá ve vysokém tempu a jednotlivé stavby se svou architekturou a velkolepostí mohou klidně měřit s nejmodernějšími metropolemi světa. Důležité je také to, že kromě památníků mezi nimi nechybí ani nové nemocnice, sportovní areály nebo dětská divadla.
Na hlavní třídě Turkmenbašiho můžeme spatřit dokonce Olympijský stadión a to i přesto, že zde Olympiáda nikdy nebyla. Kromě sportovních utkání se tady pořádají také oslavy dvou nejvýznamnějších turkmenských svátků – Dne nezávislosti a Dne neutrality. Na masový sport se v dnešním Ašchabadu ale taky nezapomíná. Po svazích pohoří Kopet Dag se vine tzv. „ozdravná stezka“, dlouhá 32 kilometrů. Místní obyvatelstvo se na ni hromadně vydává v listopadu, o jejich odpočinek a zábavu se starají četné zastávky, na kterých jsou umístěny stánky s občerstvením a dětská hřiště.
Nisa
Nisa leží 12 kilometrů od Ašchabadu. První zmínky o tomto místě pocházejí ze 6. století př.n.l. od Achamenejců, po odchodu Alexandra Velikého se stala hlavním městem Partské říše. Parthové učinili Nisu svou metropolí kolem roku 220 př.n.l., v roce 32 př.Kr. proběhla v její blízkosti významná bitva s Římany. Město těžilo z polohy blízko íránských hranic a prosperovalo až do roku 227, kdy jej právě Sassánovci z Persie totálně zničili.
Nisa je vystavěna na přírodním kopci a její rozloha je 14 hektarů. Silné městské hradby byly vysoké 20 metrů a 5-10 metrů široké. Bylo v nich celkem 42 obranných věží. Tak vysoký počet věží je ovšem zvláštností a svědčí pouze o bohatosti města. Tato „zbytečnost“ navíc vynikne ještě více, když si uvědomíme, že Nisa je dokonale chráněna horami. Pohoří Kopet Dag mu ovšem kromě obranné funkce poskytovalo také dostatek vody. Jako překlad názvu Nisa se proto taky nejčastěji uvádí „příjemné město“ nebo „příjemné místo k pobytu“.
Nisu objevili ruští archeologové, dnes zde provádějí rekonstrukce Italové. Cihly se vyrábí původním postupem ze směsi hlíny a slámy. Význam a účel většiny staveb není ovšem znám, proto jsou také jednoduše pojmenovány například čtvercová či kruhová budova. Jestliže se navíc jednalo o rezidenci či paláce, kde se nachází hroby jejich obyvatel? Čtvercová místnost byla původně vysoká 3 metry a měla 3 vchody. Většina vnitřních prostor byla vymalována červenozlatě. Kruhová místnost má průměr 17 metrů, zdobily ji sochy řeckých bohů a uprostřed plál zoroasterský oheň. Věžová stavba představuje přístupovou halu. Jednalo se o vysokou budovu, v níž byla umístěna zdaleka viditelná socha panovníka, který přijímá dary.
Nejzajímavější místo další části areálu představují obchody s vínem. Jedná se o 500 jam, v nichž se v minulosti víno chladilo. Každá nádoba přitom na sobě nesla tabulku s informacemi v aramejštině o jeho původu. Na základě opravdu pestré přehlídky značek lze usuzovat, že se jednalo o dary, které přinášeli obchodníci místnímu vládci a že to byly kolikrát delegace opravdu z velice exotických krajů.
Znovu v Ašchabadu
Pomník nezávislosti je vlastně pouze středem rozlehlého parkového areálu. Samotný pomník s měsícem na špici je vysoký 118 metrů. Zlatá socha Turkmenbašiho uprostřed fontány (tentokrát stojící a s kabátem přehozeným přes záda) je vysoká 27 metrů. Kolem jsou rozmístěni turkmenští hrdinové v nadživotní velikosti. Nedaleko odsud se nachází rovněž pomník věnovaný jediné knize – Pomník Ruhnamy. Každý den v 17,00 hod začne kniha hrát a čte se jedna její pasáž.
Velká mešita je kopií Modré mešity z Istanbulu. Vejde se do ní údajně 3.000 věřících, její kupole je vysoká 40 metrů a minarety měří 63 metrů, což symbolicky představuje rok osvícení a rok úmrtí proroka Mohammeda.
Hlavní náměstí nese název Náměstí nezávislosti (předtím se jmenovalo Náměstí K. Marxe) a obkružují jej tři významné stavby – Kongresová hala s modrými kupolemi, Prezidentský palác se zlatou kupolí (ten se nesmí fotit), budova s Ruhnamou na čele je knihovna (Ruhnama není ale jedinou knihou, která se tam nachází, uvnitř je údajně celkem 7 milionů svazků). Na náměstí pak stojí dva monumentální pomníky. Pomník zemětřesení, připomínající tragédii z roku 1948, má tvar zeměkoule na rohách býka, na níž sedí matka, držící v rukou zlatou sochu dítěte, což je údajně malý Turkmenbaši. Tento výjev má symbolizovat, že pod jeho vedením se země opět vzchopila.
Pomník neutrality je vysoký 75 metrů a připomíná spíše raketu, na jejímž vrcholu stojí opět zlatý Turkmenbaši. Tento je vysoký 12 metrů a 24 hodin denně se otáčí za sluncem. Výtah na rozhlednu zrovna dnes nejezdí (i když to vypadá, že nejezdí už delší dobu). Národní muzeum, otevřené v roce 1998, má celkem tři poschodí, rozkládající se kolem centrální Haly nezávislosti. V prvním patře je pět výstavních síní, z čehož tři jsou zaměřeny na historii Turkmenistánu – Gonur, resp. civilizace kolem řeky Margush (3000-2000 př.n.l.), Starou Nisu, hlavní město Partské říše (3.st.př.n.l.-3.st.n.l.), Merv (5.-12.století) a Urgench, hlavní město království Chorezm (9.-15.století). Teplota venku se mezitím vyšplhala na 55 st. C, takže jedinou záchranou v tuto chvíli je hotelový bazén. I třicetistupňová voda může být někdy osvěžující…
Převzato z www.kasp.cz
