Turista, cestovatel, co dál? Aneb jak jsem začal stavět školy po světě.

Bylo to jiné, kouzelné a jedinečné. Po čase jsem začal stopovat a nacházel čím dál více krásy v jinakostech, rumunské hory, bulharské vesničky, turecké hory… Ve dvaceti jsem se vydal na krásných šestnáct měsíců na cestu kolem světa a měl letenku pouze na přelety mezi kontinenty. Letenka stála co teď lepší kolo a byla to jedna z nejlepších investicí, co jsem si dopřál. Stopoval jsem přes USA, pak Hawaii, Cookovy ostrovy, Samou, Tongu, Fiji, Nový Zéland, a od Singapuru dále na sever. Většinou jsem bydlel s místními, učil se jejich zvyky, jedl jejich jídlo a pak zas dál přes malajské lesy, pláže, ostrovy. A tam mi začalo pomaličku něco scházet, bylo mi jednadvacet, v druháku na stavárně, brigády po barech a restauracích a výpomoci při projekci a na stavbách mi vydělávaly dostatečně, abych si mohl takhle cestovat i dál, ale cítil jsem nerovnost z toho jak se máme my v Evropě a jak jinde po světě. Stejně jako mi připadalo v dětství nefér, že se v Německu a USA mají lépe, stejně tak jsem pocítil potřebu alespoň v mém vesmíru věci rovnat. Bylo to způsobeno i stovkami zážitků, kde se o mě jak o vlastního starali úplně neznámí lidé, sdíleli své, domy, auta, jídlo a ve mně to vytvářelo každým dobrodiním narůstající pocit dlužníka, ale komu.

V Malajsii mě to nakoplo, že jsem se rozhodl jet do Laosu a učit tam angličtinu, vandroval jsem po zemi, kde nebyl internet, telefony, silnice, kde mi 20 dolarů stačilo na pohodový život na šest týdnů, učil jsem malé děti základy neznámého jazyka a výměnou jsem se učil jejich hry. Víza v Laosu jsem překročil, ztratil jsem tam pojem o dnech a jel dále přes Thajsko, Indii do Íránu, s tím, že v rozvojových zemích je toho mnohem víc, co se dá dělat a se středoevropským běžným vzděláním, protože máme nekonečnou paletu věcí, které známe a umíme a ni o tom nevíme.

Cestoval jsem pak intenzivně ještě několik let, většinou stopem, vlaky či na motorce, fotil a pozoroval jak lidi žijí, kde spí, co jí a jaké materiály používají.

Když jsem si hledal zadání na diplomku, napadlo mě vytvořit projekt do rozvojové země, třeba školu. Aby to na Fakultě stavební mělo patřičnou složitost, hledal jsem místo, kde na světě jsou nejnáročnější klimatické podmínky k životu, kde pokud vytvořím stavbu, tak se zároveň popasuji se složitým prostředím. Od deštivého Čharapunží, vyprahlé země Núbijců na severu Súdánu jsem v myšlenkách došel až k himálajským vesničkám, kde jsem to poslední léto cestoval. Rozhodl jsem se vyprojektovat školu, co zapadne i do nejvýše obydlených vesnic, kde i v létě někdy mrzne, a to tak, aby fungovala na solární energii a byla tepelně technicky přívětivější než ostatní domy v oblasti. Vznikl projekt Sluneční školy, a jelikož jsem projektu věnoval hodně práce a žádal desítky lidí o rady, od himalájských dřevin až po reálie indického školství, stalo se, že v roce 2006 jsem byl předsedou sdružení Surya, které mělo hlavní cíl postavit v Himálaji školu a v roce 2008 jsme otevírali Sluneční školu Surya v Zanskarském Kargyaku.

Od té doby jsem sledoval řadu schopných lidí v mém okolí jak staví školy v Asii či Africe, a když jsem mohl, tak jsem předal své znalosti či kontakty. Na ČVUT jsem dokončil doktorát a byl požádán ať sestavím předmět, který povede lidi k chápání souvislostí při vytváření podobných projektů. Krom toho jsme s lidmi ze Surya vytvořili úspěšný tým na ČVUT ICWD (Internacional Center for World Development). Každý rok nám tak začaly vznikat do šuplíku desítky prací. Jeden z nejlepších byl projekt Petra Čandy, který se rozhodl postavit školu v Zambii. Po komplikacích s Covidem znovu navázal na komunikaci s místní komunitou, která je u takovýchto projektů esenciální a v Praze vytvořil perfektní tým odborníků, se kterými pracuje už třetí rok na realizaci střední školy v Kashitu.

Nejširší nabídku průvodců a map Zambie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Tento tým se dal dohromady na Rozvojovém září, což je aktivita, která dává dohromady lidi, co se chtějí podílet na rozvojových či humanitárních projektech. Je to letní škola ČVUT, kde se i letos od 11. do 15. září vystřídá dvacítka profesionálů z celého spektra oborů. Mimo jinými bude i online přednáška od Petra ze Zambie, kde aktuálně dokončuje svou první stavbu.