Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Uháníme saharským ergem, jak se nazývá písečná poušť s dunami. Tam, kde by člověk nečekal ani nohu, potkáváme starého pána se stádem ovcí. Pumpuje vodu ze studny a nalévá vědra do pítka pro své kozy. Bydlí opodál, v betonové krabici. Do města jezdí často.
Poušť jako kulisa i místo pro život
Kousek dál se otevírá scéna z filmu. Rozpadlé zbytky letadla, neuklizené budky. A mezitím jako kulisy surrealistického příběhu vyrůstají žluté skály. Opouštíme auto a vydáváme se na výlet pouští. Její nekonečnost narušují jen velbloudi, pasoucí se na suchých travách. Je ticho, nikde nic. Jako by ti bloudi ani netušili, že na konci asfaltky žijí mimozemšťané, civilizace, která sem dorazila z už poněkud minulé budoucnosti.
Pomalu se vynořují strážní věže a prapodivné vesmírné přístroje, za nimi pancéřované město Hvězdných válek. Chvíli jsem se přistihla, že podezírám časoprostorovou smyčku, ale to už ke mně běží prodejce suvenýrů a strká mi pod nos sádrovou napodobeninu betonových kulis.
Jižní Tunisko tvoří poušť. Ať už solná, písečná, nebo kamenitá. Na břehu téměř vyschlého slaného jezera Chott el Djerid najdeme největší a nejdůležitější ze všech tuniských oáz, Tozeur. Je centrem obchodu, producentem nejlepších datlí světa a organizátorem etnologicky důležitéhoMezinárodního festivalu oáz na přelomu listopadu a prosince.Město se tou dobou samozřejmě plní turisty, ale hlavním účelem pětidenního festivalu zůstává kulturní výměna mezi jednotlivými pouštními kmeny. Odehrávají se tady svatební rituály i velbloudí závody, do noci zní beduínská hudba a duní bubny.
Datlové palmy cennější než zlato
„Ali Baba, húúú!“ křičí obyvatel úplně jiného světa. Jsme v oáze poblíž města Tozeur. Kam oko dohlédne, všude šustí palmové listy a ve stínu pod datlemi roste ovoce a růže. Ze zeleně až přechází zrak. Než se stihnu vzpamatovat, je osmdesátiletý „Ali Baba“ v koruně palmy. Zkouším to také, ale dostihnout ho nemohu.
Přestože běžnou údržbu své palmárie zvládá osmdesátiletý stařík úplně sám, v období sklizní si najímá brigádníky. Na jeden strom, který dosahuje výšky až 30 metrů, vyleze hned několik chlapíků a předávají si vzácné plody opatrně z ruky do ruky. Datlovník má dvě zvláštnosti. Za prvé: palma není ve skutečnosti strom, ale rostlina. Její dřevo nemá letokruhy a je tvořeno lehkými a vzdušnými vlákny. Za druhé: opilování květů není věc jednoduchá. Existují totiž jak samčí, tak samičí rostliny a oplodnění se dokonce musí ručně pomoct. Samčí palmy prý poznáte podle toho, že jsou ohnuté, unavené. Vždyť každý „palmák“ musí oplodnit více než 25 samičích rostlin.
Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Datlovníky jsou jednou z nejstarších pěstovaných a kultivovaných rostlin světa. Plody mají obrovskou energetickou hodnotu, jsou zdrojem bílkovin, cukrů, vitamínu B5, železa a draslíku. Dřevo je lehké a prodyšné, vhodné hlavně na konstrukce střech. Palmové listy se používají jako ploty, pletivo pro různé košíky, rohožky apod. Míza starých stromů se mění v lahodnou a „velmi léčivou“ pálenku. A co je nejdůležitější: datlové palmy drží drahocennou a pečlivě rozváděnou vodu v oáze, brání zničujícímu slunečnímu žáru a umožňují tak růst meruňkám, fíkům, granátovým jablkům, trávě a často i obilovinám.
TIP: Všimněte si fasád domů v oázách Tozeuru a Nefty. Pálené cihly jsou kladeny v reliéfních geometrických obrazcích. To má nejen zvyšovat atraktivitu jinak celkem fádních domů, ale hlavně rozbíjet sluneční paprsky a dávat aspoň trochu stínu.
