TUNIS 2004 – 2.díl

„Super“ nálada, hned za pár minut už sedíme v dalším louage směr Cap Serrat, z dálky už vidíme nádhernou zátoku, realita je jiná – po příjezdu na místo nám hodně rychle poklesne brada, je to taková trošku místní záležitost – hafo lokálů s autama a stanama, bordel, u pláže se pasou krávy, jdeme zjistit, jestli se tady dá nějak přespat (kromě stanování), hned nás uloví majitel místní restaurace, dáváme si u něj něco k pití a za chvíli nás už táhne mezi pochcanejma keřema k něčemu, kam by u nás člověk ani prasata nedal – černý chlívky (styl jeskyně) v přízemní betonový budce, nejvíc nás dostalo, když zahlásili, že to prej ještě ukliděj a že to bude super bejvák :-), máme dost, dáváme další uklidňující drink – alča má na krajíčku, protože k tomu všemu se vedle ní u stolu místní kluci cpou rukama (rýže s , protože k tomu všemu se vedle ní u stolu místní prasata cpou rukama (rýže s něčím) a všechno jim lítá od držky – fakt nechutný, jdu aspoň mrknout blíž na pláž, po cestě z5 mě zase chytají a nabízí další možnost „ubytování“ – nějaká další betonová budka s betonovou podlahou (otevřená, nelze se zavřít), zase tvrděj, jak to tady squěle připravěj – že sem dají stůl, stan, židle a dokonce, že nás budou v noci hlídat :-), rychle se loučíme a jedeme z5 louagem do Sejnane, řidič je maximální magor – vůbec nebere v úvahu protijedoucí auta a kalí to tak 80 km/hod, přes stromy není nic vidět, jednou nás málem rozsekal – těsně před protijedoucím sedanem to strhnul ke kraji a ještě jsme to ustáli – uff, infarktová záležitost, jsme rozhodnutý dojet dneska až do El Kefu – jak říká Alča „stejně už bude celej den pos…, tak už si to užijeme na max až do konce“, 13.00 Sejnane, zjišťujeme spojení do Tabarky, louage vůbec nejedou, protože nejsou žádní zájemci, jediná možnost je bus, který prý naštěstí jede už ve 14.00, vyptáváme se, odkud bus odjíždí, nějaká docela dobře udržovaná místní madam nám ukazuje na pahýl stromu u hlavní cesty, nevěřícně koukáme a jdeme radši na limču, Alča zkouší místní WC v restaurantu – kvalita jako vždycky :-), v půl jdeme k pahýlu stromu a už tu čekají i 2 frantíci a za chvíli se přidá pár místních, takže jsme klidnější, bus je docela prázdnej, klimatizace nefunguje, takže se potíme jak vejce, ale díky bohu opouštíme tuhle díru, po cestě do Tabarky jsou docela zajímavý oblasti, který jsou úplně zaplavený, docela mě dostávaj místňáci, který v tom šíleným vedru vyrábí asfaltovou silnici, 15.30 Tabarka – trošku zmatky s odjezdem dál do El Kefu, vyptávám se na spoj, ale prej už dnes nic do El Kefu přímo nejede a musíme přes město Jendouba, busy jezdí asi každou hodinu, ale jedinej bus, kterej se objevuje vypadá jak mhd, takže čekáme, že se objeví něco jinýho, když přijíždí už druhý mhd bus, zjišťujeme, že to je ten náš spoj a že tu nic jinýho lepšího nejezdí, dáváme rychle colu v místní restauraci a mám výbornou scénku s jedním poskokem, kterýmu nechci zaplatit, protože mu nevěřím, že patří k personálu, když už ho dostatečně vytočím, tak si říkám, že asi k personálu patří a platím, kupujeme jízdenky a radši už půl hodiny před odjezdem naskakujeme do busu zabrat místa, protože ten se hodně rychle plní, 16.30 odjezd, suneme se přes hory asi 20 km/h do vesnice Ain Draham – tu vypouštíme, protože nás místní kopce moc nezaujaly a hlavně nás moc neláká běhat tu v tom šíleným vedru, čas si krátíme hádáním vymyšlených celebrit, ze serpentýn mi není zrovna nejlíp, dole v Jendoubě dokonce 1 kluk vyskakuje z busu a hází šavli, pak čekáme asi půl hodinky na louage směr El Kef, pokec s řidičema louagí – jeden umí i pár slov anglicky, skoro celej den jsme nic nejedli, takže dáváme aspoň suchou bagetu, 18.40 odjezd, už pohodová cesta, takže za 40 minut jsme na místě, 19.30 El Kef – taxíkem do deluxe hotelu Résidence Venus, luxusní pokojík se sprchou a wc, včetně snídaně, trošku vrzavá postel, ještě běžíme koupit bagetu, pití a hroznový víno, Alča mlsadlo pak ještě dostává chuť na nanuka, takže poslušně vybíhám ho sehnat, pak už do peřin

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

2.8. El Kef – noc byla fajn, aspoň pro mě 🙂 – Alču jsem budil neustálým převracením na posteli pak ráno nás oba budilo sluníčko a mouchy, 8.30 zvoní telefon – kdo to votravuje?, za pár minut zase, pak ještě jednou a to už to zvedám – verbujou nás na snídani, výborná snídaně – vajíčko natvrdo, meruňkový džem, máslo, kafe, bageta, s náma hotelu jsou 2 Italové a 2 Francouzi, mám slušný bebí na nose – vypadám jak vožrala Landovský, 9.30 vyrážíme do města, už teď po ránu je slušný vedro, je pondělí dopoledne – čajovny jsou plný – prostě maká se naplno, šlapeme smradlavejma uličkama na kopec ke kasbám, dveře jsou zavřený, takže pokračujeme podél hradeb až k místnímu muzeu – pondělí zavřeno – takže to necháváme na zítřek – ať žije LP průvodce – ani zmínka), pak oblítáváme snad všechny uličky v medíně až se objevíme u místního tržiště – vetešárny stylu vietnamský tržiště, házíme vodovej citrónovej nanuk a protože už lítáme přes 2 hodiny, kupujeme rychle pití a jdeme relaxovat na hotel, sprška, minioběd – sýr, víno, pokojská nás vyháí na chvilinku z pokoje, aby mohla vyměnit prádlo a zamořit pokoj i koupelnu nějakou šílenou voňavkou, zjišťuju, že se dá vylézt na terasu, odkud jsou pěkný výhledy na město, šlofíček a chvilku po 14h vyrážíme na druhou obchůzku – vedro je na maximu, špatně se dejchá, pořád vyschlo v krku, zkoušíme najít kostel a možná jsme ho i objevili, ale kdoví – stejně jako v jiných muslimských státech nejsou z ulice žádné jasné indicie, že to je křesťanská památka, pak hledáme i synagogu – také žádné vnější poznávací znamení – guardian nás bere dovnitř – 1 místnost, na zdech dřevěný desky – náhrobky, pár dobových fotek, kopie tóry, ceremoniální křeslo, A. se zvěčňuje do knih návštěvníků a pak už ven – bohužel jsme už neměli drobný, takže s trošku blbým pocitem mizíme bez přispění – stejně to stálo za prd, úplně vodvařený jdeme ještě mrknout na prezidentský palác, krásná zahrada, ale je nepřístupná a dá se obdivovat jen z venku od brány paláce, vedro už je nesnesitelný, takže se vracíme do hotelu nabrat síly, relax až do 18.30, pak jdeme mrknout na busák ujistit se, kdy jede následující den přímý bus do Gafsy – prej má jet ve 12.00 (na hotelu to tvrdili taky), uklidněný jdeme pryč z toho smraďošskýho nádraží k supermarketu Monoprix – voprejskaná budova, kde nemají vůbec nic, mám šílenou chuť na pivo, takže hledáme podle LP restaurant hotelu des Remparts, zvenku je slyšet nějakej řev jak z český hospody, lezeme opatrně dovnitř a vyplácí se – hospa fakt jen na pivo, mají jen ve flaškách místní pivo Celtia, ale jde to, k pivu dostáváme automaticky úžasně slaný a úžasně mastný hranolky, fakt paráda, každý pivo je v tom vedru znát, jdeme poprvý na net, šlape to samozřejmě neskutečně pomalu a hlavně šílená francouzská klávesnice, takže všechno trvá dvojnásobně dlouho, pak se marně snažíme sehnat bagetu – v tuhle hodinu už ale bez šance nebo jsou tvrdý jak šutrák, kašleme na to a jdeme chrupkat

3.8. El Kef – 07.30 vstáváme, po včerejším večerním půstu jsme natěšený na snídani, dobrůtka stejná jako včera, vyrážíme do muzea – tentokrát podél místní skládky, kde nějaký maníci vybíraj to „nejlepší“ a odvážej na oslících, kolem lomu pokračujeme k muzeu, muzeum je na místní poměry docela pěkně udělaný – keramiky, tradiční oděvy, nástroje, koření, …, plus želva na dvorku 🙂 – chudinka, nechápeme, proč jí sem dali, vracíme se kolem kaseb jednou z rozsekaných uliček – paní nás zastavuje a prej ať přijedeme za rok – že to tady zrekonstruujou a bude to tu vypadat jak Sidi Bou Said – fotíme ty ruiny a radši už letíme na hotel sbalit věci, 10.45 platíme, loučíme se a vzhůru na další vodsírkovej přesun, na autobusáku tvrdí, že bus přijede ve 12, takže čekáme, sledujeme místní povedený figurky, 12.00 bus samozřejmě nikde, obíháme každej bus, co se objevuje, ptám se znova a znova x lidí, prej ve 12.15, ve 12.30 jdu zase k okýnku – borec jen krčí rameny, že bus zatím nepřijel a ani neví, jestli dneska přijede – prej máme radši jet do nějaký prdele a tam přestoupit a jet dál – nikdy!!! – nehodláme riskovat, že skončíme v nějaký menší díře a nebudeme se moct dostat pryč, čekáme dál, kolem 13.00 kecám s jedním maníkem, který kontroluje lístky v 1 z busů v okolí, tvrdí mi, že bus dorazí v 13.30, pak odjíždí, chvíli potom s náma začne mluvit jeden ze zřízenců nádraží – prej bus odjel ve 12.30 a už nic nepojede a ať tu ještě přespíme a jedeme následující den – fuck off, už vypěním a bereme louage do Kasserine, po pár metrech řidič potká známýho, kterej chce ještě do louage nacpat jednu slečnu – řešení je dost hustý – řidič vyhazuje nejmladšího kluka a slečna naskakuje, frčíme – protože jsme u alžírské hranice, je tu plno fízlů, zatahuje se a začíná lejt – hned je všude bahno – zaplavený ulice, kluk vedle mě se mi snaží nakecat, že musíme přespat v Kasserine, že už doprava dál na jih dneska nebude, atp. Kasserine = ŽUMPA SVĚTA, je po dešti, navíc šílenej vítr – písek tím pádem úplně všude, jediný, co chceme je odtud vypadnout, po pár minutách naštěstí dalším louagem odjezd směr Gafsa, zase ne přímej, přestup ve vesnici Feriana a pak už nastěstí až do Gafsy, 17.30 Gafsa – louage do Tozeuru je skoro plnej a shání už jen 1 poslední osobu, takže máme smůlu a musíme čekat na další, jdu pro pití a zmrzku a pak zjistit na busák, jestli čirou náhodou nepojede nějaký bus – 1 slečna mě dotáhne přímo k mhd busu – má odjet za 15 minut a prej do Tozeuru, rychle valím k louagi, bereme z kufru bágly a běžíme k busáku, sedíme úplně vzadu, vedle nás 2 holky, který to dotáhly k dokonalosti – do toho šílenýho vedra vypustily pár dávek ještě šílenější silný voňavky, bus samozřejmě vybírá všechny prdele, takže příjezd do Tozeuru až za tmy kolem 20.30, hned kousek od busáku je náš hotel El-Niffer, připlácíme si za klimatizaci, protože bez ní se tu nedá fungovat, klimatizace občas vypadává a musíme si vždycky říct na recepci, ať to zase dají do pořádku, vybíráme z průvodce 1 pizzerii v Zone Touristique – táhneme se tam přes 2 km, ale je tam mrtvo a pizzerie zavřená, zpátky a spát, v noci je střídavě zima (zapnutá klimoška) nebo šílený vedro (při výpadcích klimošky