TUNIS 2004 – 1.díl

Je pod mrakem a jsme dost vochrápaný, takže výlet do města zavrhujeme, válíme se na lavičce a sledujeme okolí – nejlepší je černoch s tričkem basketbalisty Iversona, který má pořád jednu ruku mezi nohama, žádný ženský na sledování, dáváme výborný „capuccino“ (tj. velký kafe) za pouhých 1.25 €, nesmyslný výzkum nějaký italský agentury – slečna Francesca se nás vyptává na věci, který se týkaj milánskýho letiště, ale my jí asi zrovna moc nepomůžeme, nakonec nám ještě dává vizitku, která je nám na 3 věci … :-), chvilkama spíme, čteme noviny a časáky, odlet opět tak s 20-30 minutovým zpožděním, tentokrát letíme s Al-Italií – let trvá asi jen 1 hodinku, takže dostáváme jen pití a zmrzlinu, dobrá scénka v business třídě, kde nějakej borec zabíral jinýmu místo a dělal, jako že na to místo má letenku, Tunis – vyplňujeme vstupní formulář, rychlá pasová kontrola, pak delší čekání na bágly, hledáme mhd bus do centra, ale místní vůbec netuší nebo tvrdí, že bus jezdí jen jednou za 2 hodiny, akční náskok do auta jednoho „taxikáře“ a frčíme do centra, blinkry se nepoužívaj, pruhy nemají smysl, řidič no.1, a teď nás čeká noční můra – hledání hotelu, nejdříve zkoušíme 2 hotely ve Ville Nouvelle – slušný, ale ceny za pokoj s vlastní sprchou kolem 30 TD se nám zdají vysoký, takže zkoušíme medínu – hotel de la Medina je plnej nebo nabízí jen místo ve 4-lůžkovém pokoji (museli bysme ale platit jako za 4 lidi), něco podobnýho i v hotelu Merhaba (tam 5-lůžkovej), třetí pokus hotel Milano – největší hardcore – strašidelnej hotel – divnej personál, zadělaný hajzly, smrad v baráku, takže Alča dává „ultimátum“, že budeme bydlet už jen ve slušnějších hotelech se sprchou na pokoji, vracíme se z5 do Ville Nouvelle a končíme v hotelu Transatlantique – pohoda, dokonce výtah, evropský hajzly, převlíkají postele, hned házíme spršku a vyrážíme do města, ve Ville Nouvelle jsou normální krámky s oblečením evropskýho stylu, objevujeme výbornou cukrárnu, kde dělají úžasný palačinky se vším možným (čokoláda, oříšky, sýr, …), procházíme hlavní třídou (trhem) v medíně – pozlátko pro turisty, fakt prodávaj příšerný krámy, nejvíc nás dostali zdobený krajkový košíky pro mimina, jdeme na kafe a mátu na hlavní ulici (snad ve všech městech se jmenuje Avenue Habib Bourguiba), pak už jen kupujeme pití na noc a jdeme chrupkat

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Tunis – Rue de Teinturieres a Turbet el-Bey

30.7. Tunis – přestože na pokoji není klimatizace, noc byla docela dobrá, jen po rozednění se člověk už spíš převaluje a nespí pořádně, 08.00 vstáváme, snídaně na pokoji – kafe s mlíkem, fíkovej džem, máslo a bagety, dopoledne nás čeká medína – opět hlavní třídou Rue de Zitouna k mešitě Zitouna (Velká mešita) – je pátek, a proto nemáme šanci podívat se na nádvoří, nějakej maník se s náma chce vyfotit, tak se nebráníme, pak už nás všichni prodavači v okolí navigujou směrem k profláklý prodejně koberců, která má ale nejlepší vyhlídky na medínu a na střeše nádherný kachlíkový mozaiky, vyděrač tvrdí, že pokud nechceme koberce, máme mu dát každý 2,5 TD, dostává 1TD za oba dohromady, vyhlídka ale fakt stojí za to, loučíme se a vracíme se k mešitě Zitouna, odtud je to kousek k medrese Slimania – mrkáme i dovnitř – žádnej zázrak, po cestě pár dobrejch figurek – prodavač opuncií, borec s vajíčkama na vozíku za motorkou a pak přichází ten největší nářez Rue de Teinturieres – mrtvý kočky, polomrtvej kulhající pes, prodejci masa, ryb, slepice se prodávaj s hlavou nebo pařátama, smrad, vedro, prostě jízda, trošku jsme zabloudili – vylejzáme u brány Bab el-Jazzira na okraji medíny, pak tak různě bloudíme až k místním mauzoleu Turbet el-Bey – na nějakou údržbu tu maximálně fuckujou – voprejskaný polorozpadlý zdi, mozaiky občas ujdou, všude hafo hrobek, šílená památka – podle mě nestojí za to vstupný, jsme už slušně vodvařený, kousek od muzea sledujeme na zdi jednoho baráku mapu medíny a v tom na nás z okapu začne lítat „voda“, máme dost, zkoušíme najít podle průvodce jednu kavárnu, ale je zrušená, takže rychle vybloudíme z medíny k bráně Bab Bhar na pivo, kafe a citronádu do restaurace u hotelu de la Medina, pak jdeme koupit trepky k vodě (pouhých 8,5 TD, tj. 170 Kč) a na místní tržnici Marché Central hroznový víno a pak hurá do sprchy na hotel, úleva, k obědu kuřecí řízečky z domova, paprika, hodinovej šlofíček a pak vyrážíme směr Sidi Bou Said, 16.00 odjezd příměstským vlakem TGM (jezdí fakt často), asi 30 minut a jsme v Sidi, kupujeme ledovou colu, kousek od nádraží je nově postavená mešita, jdeme k ní mrknout – zrovna se uvnitř modlí, sedíme na zídce a přichází nějakej magor a cpe nám do hlavy, že se nehodí, že Alča není zahalená – posíláme ho do hajzlu, protože sedíme úplně mimo mešitu a nechápeme na co si to tady hraje, pokračujeme turistickou trasou až ke kavárně Sidi Chabaane – čajík, boga light – lehký sprite!!!, fajn výhledy dolů na přístav, objevuje se otrapa s jasmínovejma květama (votravujou s tím všude po celém Tunisku), oblejzáme všechny možný a nemožný kouty v městečku – nejlepší je hřbitov – dokonalej kočkodrom, posezení v parku a pak už z5 TGM do Tunisu, pěšky do cukrárny na palačinku s čokoládou (oříšky už došly :-(), protože už cukrárna pomalu zavírá, tak nám madam naplácá na palačinku 100 kilo čokolády, šílená porce a taky pořádně horký, takže ještě nakupujeme pití a palačinky zblajzneme až na pokoji, praskáme ve švech, sprška, ještě si chvíli čteme, píšu deníček a pak jdeme spinkat

Sidi Bou Said

31.7. Tunis – 08.30 budíček, opět snídaně na pokoji, balíme a šlapeme na Place Barcelone na „metro“ – je to tramvaj no.4, maník se nás ptá, co si myslíme o Tunisku – říkám, že Tunis je moderní město (kdybychom věděli, co nás čeká dál, tak asi budeme mluvit jinak), vyskakujeme na zastávce Bouchoucha, asi půl hodiny bloudíme, než objevíme busový nádraží, bus nám jede asi za půl hodinky, takže sedíme, cpeme se vínem, už po pár minutách nás začínaj nahánět do busu, luxus klimatizovanej, za náma family s harantama, který si občas hrajou s našima hlavama, jinak pohodová cesta (dokonce dálnice), takže jsme za hodinu v Bizerte – vyhodí nás ale někde za městem (podle průvodce je busový nádraží skoro v centru), chvíli nám trvá, než zjistíme, že jsme úplně někde mimo centrum, šílená cesta přes most na Avenue d´Environment do centra, nálada na bodu mrazu, naštěstí si Alča všíma cedule směr náš hotel a asi tak po hodinu lození s báglem ve vedru po městě jsme na hotelu – hotel de la Plage, sprcha, relax, musíme trošku přehodnotit plán cesty, aby to nebylo tak hektický, 15.30 vyrážíme do starého přístavu – malinká, ale roztomilá zátoka, chlápek s děravejma zubama nám chce dělat průvodce – ne, díky, obcházíme kasby a pak lezeme dovnitř do uliček – docela zábava koukat do baráku, jak tu žijou, všude sajrajt, na každým rohu hafo koček, smrádek, prostě zážitek, jdeme radši na vodovýho jahodovýho nanuka a pak ke zbytkům španělské pevnosti, vedle který je věznice (? funkční), ještě chvíli zkoušíme náhodně bloudit v uličkách medíny, pak do přístavu mrknout na trh – klasika – ovoce, zelenina, maso (opět kvalita), rybí trh už je v tuhle hodinu mrtvej, jdeme na promenádu k moři – sledujeme windsurfaře, jdeme mrknout do doku na loďky – nic zajímavýho, pak podél kanálu do „shopping centra“ – úplně mrtvý, nikde nikdo, pár krámků, po cestě na hotel kupujeme bagetu, pálivou pizzu a drinky, na pokoji pořádáme paštikový hody, večer už jen na čaj a kafe (nejlevnější ale nejhorší žbrunda, co jsme za celou cestu pili) do přístavu, pak marně sháním alkoholický pivo, balíme a jdeme spinkat