Tropické ráje Tichého oceánu: Papua a Raja Ampat se dají zkoumat a poznávat pěšky, lodí i na kajaku

První díl vyprávění Lucie Vlčkové si přečtěte ZDE!

Zapomenutý stan

Po přeletu z Wameny do Jayarapury (letiště Sentani) a vyzvednutí kajaku pokračujeme letadlem do Sorongu. Druhý den ráno se přesouváme trajektem do Wasai. Dobrou náladu si užíváme na střeše trajektu s veselými papuánci. Hrají na kytaru, bubnují na kanystry a zpívají. Papuánci jsou neskutečně muzikálně nadaní.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Ve Wasai zjišťujeme, že nemáme stan. A je po náladě. Stan asi zůstal v taxi v Sorongu. Snažíme se kontaktovat hotel. Naši diskuzi zaslechne papuánec Rully a nabízí nám pomoc. V Sorongu má kamaráda. Pokusí se sehnat kontakt na taxikáře, který nás vezl do přístavu, a pokud se stan najde, přivezou nám ho na ostrov, kde budeme ubytovaní.

Nezbývá nám než kontaktovat homestay, kde budeme nocovat, aby nás ve Wasai ještě před setměním vyzvedl. Do našeho nového dočasného domova se dostáváme za tmy. Rodina mluví jen papuánským dialektem a indonésky, Agusta pomáhá s překladem. Jsme unavení, ale spokojení. Bydlíme na malém ostrůvku, kde jsme jenom my a naše nová rodina. Je tu krásná pláž, kterou si osamoceni užíváme. K večeři dostáváme čerstvou rybu. Pojídáme ji s čelovkami. Na generátor se tu nemůžete spolehnout, většinou běží jen dvě hodiny denně.

Ráno konečně vyrážíme na kajak. V této oblasti můžete narazit na největšího a nejmohutnějšího plaza na světě – krokodýla mořského. Dosahuje délky přes šest metrů a hmotnosti více než jedné tuny. Jeho domovem jsou mangrovy, ale dokáže uplavat i několik kilometrů na širé moře. S růstem turistického ruchu se však teritorium těchto predátorů postupně zmenšuje. Přesto si situaci radši ověřujeme u hostitelů. „No crocodile“ zní odpověď. Tak snad…

Pláže jen po sebe

Máme několik možností kam se vydat. Můžeme pádlovat na menší ostrov s plážemi, podél pobřeží nebo do zátok. Volíme plavbu kolem pobřeží, abychom zjistili reálné nebezpečí proudů. Liduprázdné pláže nás ohromují opravdu velkými škeblemi a mušlemi. Neskutečné! Připadáme si jako Robinsoni. Jsme překvapeni, že tu nejsou silné proudy. Alespoň dnes jsme žádné nezaznamenali.

Po návratu se dozvídáme, že se stan našel. Máme radost! Taxikář ho vrátil do hotelu a po dvou dnech nám ho skutečně přivezou. Místní jsou velmi vstřícní.

Naše rodinka nemá chýši z palmových listů. Bydlí v příbytku tvořeném pouze ohrádkou se střechou bez podlahy. Na spaní jim slouží rovná plocha z dřevěných prken. Každé ráno, když vyráží na ryby, je přijde navštívit skoro metrový varan. My máme ve svém rákosovém „domečku“ zase jiné obyvatele. Každý večer přivítáme minimálně tři velké pavouky jménem Maloočka lovecká. Největší jedinci jsou větší než lidská ruka a výrazně jim svítí oči. Dobrou noc nám také dávají švábi.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Pozor na krokodýly

Další den vyrážíme prozkoumat zátoky v okolí. Připomínají spíše jezero plné korálů a ryb. Jsme obklopeni spoustou ostrůvků ve tvaru hub. V zátokách nejsou žádné proudy. Jen se vyhýbáme mangrovům kvůli tolik obávaným mořským krokodýlům.Ti jsou při obraně svého teritoria schopni zaútočit na čluny a je známo mnoho případů, kdy posádku loděk usmrtili.

Po seznámení s okolím vyplouváme na moře na větší ostrov. Přímo před kajakem se přežene hejno delfínů. Nádhera! Obrovský zážitek. Na ostrově nás čeká další z opuštěných pláží. Stojí tu homestay, ale nikdo tu není. Zaparkujeme kajak a dáváme pauzu. Opět obdivuji nádherné mořem vyvržené škeble. Ukáže se, že tu nejsme sami. Potkáváme domorodce, který tu pečuje o homestay. „Coconut?“ ptá se. Mačetou rozsekne kokos, nabídne nám nejprve mléko a následně z kokosové kůry vydlabe lžící kokosovou dužinu. Co víc si přát!

Následující dny se odehrávají v podobném duchu. Po prozkoumání okolí se přesouváme na ostrov Kri. Prý nabízí nejlepší šnorchlování v dané lokalitě. I proto tu homestaye rostou jako houby po dešti. Oproti jiným ostrovům je tu více pláží a jsou opravdu nádherné. Ubytování není tak „divoké“ a pláž už nemáme sami pro sebe. Bydlíme v bungalovu na dřevěných kůlech, společnost nám dělají menší švábi, gekoni a občas nějaký ten hlodavec.

Vyrážíme na výlet okolo ostrova! Zde už při pádlování pociťujeme mořské proudy. Ty jsou životními silami vibrujících útesových systémů, nejsilnější jsou kolem okrajů útesů. V období úplňku hladina moře klesne až o dva metry. Kajak máme uvázaný ke kůlu bungalovu, takže se o tom můžeme přesvědčit na vlastní oči. Jednou se kajak pohupuje těsně pod úrovní mola a jindy leží až na písku. Při úplňku nepotřebujeme v noci čelovku. Měsíc krásně osvítí okolí a pokud je jasno, můžeme pozorovat překrásnou hvězdnou oblohu.

Ztracená ploutev

Při silném odlivu a pořizování fotografií ztrácíme zásuvnou směrovou ploutev. Zjišťujeme jak cenný kus plastu to je. Bez ní nejsme schopni v proudech a za větru držet směr. Co teď? Celé odpoledne a následující ráno se jí snažíme najít. Marně! Ptáme se majitele homestaye Raymonda, zda by bylo možné ji z dostupného materiálu na ostrově vyrobit. Raymond slibuje, že se o to pokusí. Několik dní tedy trávíme čas šnorchlováním. Pozorujeme mořské želvy, žraloky černoploutvé, rejnoky, barakudy, piskouny vlnkované, kranasy a spoustu dalších ryb. Proplouváme mezi nespočetným množstvím pestrobarevných korálových ryb a míjíme překrásné korálové zahrady.

Po dvou dnech se nám Raymond chlubí vyrobenou ploutvičkou. Má podobné rozměry jako originál od Gumotexu, jen trochu jiný tvar. Zkoušíme ji nainstalovat, ale ploutev nedrží ve svislé poloze. Pravděpodobně nám moc nepomůže. O další dva dny později Raymond nachází naší ploutev. Máme radost. Je čas přesunout se jinam a poznat novou lokalitu. Vracíme se směrem k ostrovu Gam, oblasti oslňujících scenérií ostrůvků houbovitých tvarů s průzračnou tyrkysovou vodou. Pádlování si užíváme za zpěvu ptáků.

Čas utekl jak voda a jsme na konci naší výpravy. Loučíme se s hostitelskou rodinou, která nás odváží do Wasai na trajekt do Sorongu. Pak už nás čeká jen přespání v hotelu v Sorongu a čtyři lety domů.