Tromsø – severský ráj adrenalinových nadšenců

Tromsø je ostrovní město a nachází se na 69. rovnoběžce (severní šířky) a je mu myslím právem přezdíváno “Paříž severu”. Zásluhu na tom má především otevřenost místních Norů a samozřejmě taky mezinárodní složení obyvatelstva. Přátelská atmosféra na Vás dýchne okamžitě po příletu a pravděpodobně se ji nezbavíte po celou dobu pobytu. Do Tromsa léta norská společnost Norwegian. Z Prahy se sem dostanete s jedním přestupem v Oslu, zhruba za 4 hodiny letu.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Na skialpy po celý rok

Golfský proud, zasahující svým mohutným chapadlem rovněž sever Norska, ovlivňuje samozřejmě místní klima, které je ve srovnání s norskými vnitrozemskými teplotami relativně mírné a v zimě bohaté na srážky. Přidáme-li množství horských masivů v bezprostřední blízkosti města, dostáváme odpověď na otázku, proč je “Tromsø” tak populární (nejen) skialpovou destinací.

Pro největší nadšence sezóna začíná obvykle začátkem listopadu a končí koncem července. Nutno ovšem podotknout, že lidem, kterým přirostly skialpy k tělu, sezóna nikdy nekončí. Východní či severovýchodní svahy poskytnou “slush” téměř v jakoukoliv roční dobu. Zkombinují-li se letní pochody s letním nezapadajícím sluncem (polární den) a svahy padajícími až na mořskou hladinu, málokterý příznivec skialpinismu asi dokáže odolat. Klimatické změny, týkající se celé naší planety, mají samozřejmě vliv i na délku a kvalitu sezóny, takže to, co platilo v minulosti, nemusí nutně korespondovat s budoucností.

Skialpinismus za svitu Polární záře

Ať tak, či onak, zatímco Čechy sužují tropická vedra, sever se pomalu začíná připravovat na zimní sezónu 2015/16. Sezónu odstartují tradičně výstupy s čelovkama, město se totiž každoročně ponoří do polární noci koncem listopadu a slunce se vůbec neukáže (zůstává pod horizontem 24 hodin denně) až do půlky ledna. Za jasných nocí bývá samozřejmostí doprovod polární záře, takže čelovky nejsou v mnoha případech vůbec potřeba. Začátkem sezóny je rovněž třeba počítat s nestálostí počasí.

Střídání teplot kombinované s častými srážkami má za následek nepopulární vrstvení sněhu, je tedy třeba sžít se se sněhem, umět se pohybovat v lavinovém terénu a volbu trasy přizpůsobit aktuálním podmínkám a faktům, které člověk získá při zkoumání snowpacku. Z důvodů relativně četného výskytu (i) smrtelných lavinových nehod se Norsko dostalo na úroveň lavinové předpovědi srovnatelné například s Kanadou, takže aktuální sněhovou situaci lze získat na internetu. Lokální posouzení situace daného svahu či hory, však stále zůstává na každém jednotlivci.

Nemá-li člověk dostatek zkušeností s pohybem v lavinovém terénu, je možno svěřit svůj osud jedné z mnoha lokálních firem zabývajících se lezením a skialpinismem. Co se kvality a množství sněhu týče, sezóna bývá nejzajímavější od půlky ledna do konce března. V dubnu mívá slunce už sílu, takže případný prašan rychle mizí (resp. se mění na jiný typ sněhu). I tak má ale jarní ježdění svoje kouzlo. Sníh se s dobou stabilizuje, takže se nabízí možnosti náročnějších a delších výstupů kombinovaných s technickými sjezdy žlebů, na které ani místní v “době temna” nepomýšlí.

Aloha z Tromsa

Patříte-li k vyznavačům větrných a adrenalinových sportů, do Tromsa rovněž zapadnete jako do pohádky. TKK (Tromsø Kite Klub) je mezinárodní parta nadšenců s norským jádrem, která je připravena vyrazit do terénu téměř za každého počasí.

Jediným důležitým aspektem je přítomnost větru. Klub sdružuje jak začátečníky, tak pokročilé a mezi těmito skupinami neexistuje žádná bariéra, jak tomu bohužel bývá v mnoha jiných lokalitách. Míst k provozování snowkitingu i kitesurfingu je nespočet a rideři jsou omezení jen svou vlastní představivostí a množstvím volného času. V místním snowkitingu najde zastoupení každá dílčí disciplína tohoto sportu (tzn. jak freestyle, tak i freeride nebo parakiting). Zimní kitesurfing v moři, které by se dalo nazvat tekutým ledem, svědčí o entuziasmu místních kiteru.

Z ptačí perspektivy

Určitě ještě stojí alespoň za zmínku speedriding, kterému se v posledních letech právem dostává velké pozornosti. Výborné podmínky k provozování tohoto sportu myslím Tromsu rovněž nechybí, o strmé skály prorostlé panenskými freerideovymi svahy tady opravdu není nouze. Organizované túry zaštiťuje THPK (Tromsø Hang- og Paraglider Klub). Ačkoliv s těmito lidmi zatím (bohužel) nemám osobní zkušenost, předpokládám, že atmosféra mezi letci bude hodně uvolněná.

Na druhou stranu nutno podotknout, že vzhledem k relativně vysoké nehodovosti v tomto sportu, se v poslední době klade více a více důrazu na bezpečnost, čehož Norsko nebude výjimkou. Možností jak k sociálnímu, tak sportovnímu vyžití je tady opravdu nepočítané. O těch letních si povíme třeba někdy příště.

Další zajímavé cesty autora můžete sledovat na webu hofmannbike.org.