Tři palestinská zastavení při cyklistické cestě po Izraeli

Betlém, město svaté rodiny

Nejsnáze lze navštívit Betlém, který je dnes již v podstatě předměstím Jeruzaléma. Odsud do 10 km vzdáleného rodiště Ježíše jezdí linkové i turistické autobusy. Cesta trvá necelou půl hodinu a to včetně zastávky na kontrolním checkpointu, kde musíme vystoupit z autobusu a projít pasovou kontrolou.

Historickým centrem Betléma je Chrám Narození Páně zapsaný na světovém seznamu Unesco. Uvnitř čpí těžký pach hořících svící, v přítmí jsou vidět záblesky stovek ozdob, kadidel, svícnů a obrazů, jež zdobí vnitřek kostela. Nepřetržitě proudí jedněmi dveřmi dovnitř a druhými ven proud turistů – převážně křesťanů z celého světa. Jsou plni očekávání, stojí trpělivě ve frontě, buď mlčky nebo si něco šeptají. Indové, Poláci, Američani, Mexikánci, ti všichni čekají až budou moci spatřit hvězdu v mramorové podlaze označující místo zrození Ježíše Nazaretského.

Fronta pomalu sestupuje do jeskyně pod chrámem, vzduch houstne ještě víc. Aby člověk hvězdu opravdu hvězdu spatřil, musí si stoupnout na špičky a snažit se přehlédnout ty hlavy klečící pod ním. Pořídit fotku je téměř nemožné. Pokud trpíte klaustrofobií, tak vám sem vstup nedoporučuji. Prostor je tak stísněný a vzduch téměř nedýchatelný, že budete rádi, když se co nejdříve dostanete ven. Nutno ale přiznat, že i na ateistu jako jsem já působí toto místo velmi silně.

Pokud se dostanete do stavu, kdy vám celá tlačenice v Chrámu Narození Páně nevadí, možná vám dokonce připadá i určitým způsobem atraktivní, pak také doporučuji navštívit o kousek dál Mléčnou jeskyni. Podle Matoušova evangelia se v této jeskyni ukryla svatá rodina před vražděním neviňátek Herodovými vojáky. Když zde Marie kojila malého Ježíška, ukáplo jí pár kapek mléka na skálu a odtud vznikl název Mléčná jeskyně. Důkazem je malý kus skály zbarvený doběla. Jeskyně nepůsobí tak hekticky a přeplněně jako sousední chrám a člověk zde obvykle najde i malý kousek prostoru pro své klidné rozjímání.

Přes betonové zátarasy do Jericha

Vypravit se do Jericha nám bude naopak trvat poněkud déle. Asi nejjednodušším způsobem jak se sem dostat je koupit si jednodenní výlet od místní cestovní agentury. Dostat se do Jericha po vlastní ose je složitější, chce to dobrou znalost místního prostředí nebo důkladnou předcestovní přípravu a také trošku více odvahy než kterou potřebujete pro cestu do Betléma. Musíte se dobře orientovat v muslimských, židovských a izraelských svátcích, zjistit si, kde jsou jaké checkpointy, kam můžete dojet izraelským autobusem a kam už vás nepustí. Pokud pro cestu zvolíte stejně jako my kolo, pak můžete směle projet i přes betonové zátarasy. Kolo se dá totiž na rozdíl od auta snadno přenést.

Každý místní průvodce vám hned na začátek sdělí, že Jericho má dvě velká NEJ. Je to nejníže položené město na světě (-250 m n. m.) a také nejdéle trvale osídlené město světa.

První osídlení se zde objevilo už kolem roku 9000 př. n. l. Proslulo jako dějiště biblického příběhu o tom, jak po 40-ti letech putování pouští, přišli Izraelité před opevněné město Jericho. Za řevu a troubení trubek hradby zbořili, dobili město a vstoupili tak do země zaslíbené. I když historici následně prokázali, že v době, kdy do města dorazili Izraelité, byly hradby již dávno zbořeny, Jericho si svoje magické kouzlo uchovalo.

Přispívá k tomu také nemalou měrou fakt, že město leží na životadárném prameni kvalitní vody, jinak obklopené nehostinnou pouští v okolí Mrtvého moře. Pohled na zelené datlové palmy, pouliční stánky přeplněné svěžími granátovými jablky a malebné kavárničky probudí v každém z nás po dlouhé cestě pouští nadšení.

Stará část Jericha

Staré město (Tel es-Sultan) leží stranou současného centra. Jedná se především o archeologické vykopávky, nad nimiž ční Hora pokušení – místo kde Ježíš odolal pokušení ďábla během svého 40-ti denního půstu. Na horu se můžete vypravit lanovkou nebo pěšky po schodech. Ať tak či onak, doporučuji pro tento výlet čas západu slunce, který barví okolní hory dočervena a naskýtá tak neopakovatelnou podívanou na Judskou poušť.

Praví dobrodruzi pak stráví v Jerichu celou noc. Se západem slunce se město zcela promění. Turisté se vrací do bezpečí svých hotelů na izraelském území. Úzké uličky ožijí, prodejci otevřou své obchůdky se vším, po městě se line vůně švarmy (blízkovýchodní kebab) a silné arabské kávy. Na hlavním náměstí si dokonce můžete koupit pravé palestinské lahvové pivo Tampeh, které se vaří v Ramalláhu. A brzy ráno se můžete vydat na prohlídku Hišámova paláce, kdysi slavného letního sídla krále Heroda, ve kterém jeden čas pobývala i sama Kleopatra.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nebezpečí a síla Hebronu

Pokud vám přijde, že v Jerichu je málo turistů, pak v Hebronu budete mít oprávněný pocit, že jste zcela sami. Sem totiž noha turistova, především z bezpečnostních důvodů zavítá málokdy. Nutno přiznat, že obavy jsou oprávněné a opatrnost je na místě.

Pro návštěvu Hebronu je nutné se zde dobře orientovat, mít výborné znalosti o místních poměrech, dodržovat určité zásady opatrnosti a určitě se sem nevydávat na vlastní pěst bez místního průvodce. Alespoň ne v současné době. Pro Židy je město druhým nejposvátnějším místem na světě, ale svůj obrovský význam má pro muslimy i křesťany. Je zde totiž pochován prorok Abrahám, společný předek všech těchto tří náboženství. Tím byl osadě Hebron v podstatě od jejího vzniku předurčen její bouřlivý a třaskavý vývoj, jež často a velmi snadno jiskří především v době zostření izraelsko-palestinského konfliktu.

Jeskyně patriarchů

Cíl návštěvy Hebronu je jasný – spatřit hrobku patriarchů, napůl synagogu a napůl mešitu. Od roku 1994, kdy izraelský lékař Baruch Goldstein zavraždil při ranní modlitbě 29 palestinských muslimů, vedou do jeskyně Patriarchů dva vchody, jeden pro židy a jeden pro muslimy. Jsou přísně oddělené, u každého vchodu je policejní kontrola a bezpečnostní rámy, které mají zabránit opakování masakru. Ano teprve v Hebronu pochopíte a pocítíte izraelsko-palestinský konflikt až do morku kostí.

Nám se podařilo do Jeskyně patriarchů vstoupit z muslimské strany. Dokonce i jako žena mohu navštívit i tu část mešity určenou pouze pro muže. Museli jsme pouze počkat pár minut než skončí modlitba. Přestože vnitřní prostor mešity velmi rozlehlý vidíme z ní odcházet pouze 2 lidi. I to o lecčems vypovídá. Uvnitř panuje klid, postávají zde pouze 3 muži a o něčem potichu diskutují. Máme spoustu času prohlédnout si krásně zdobené dřevěné sloupy, barevně vytkávané koberce a samozřejmě i to nejhlavnější – náhrobky Abraháma, jeho syna Izáka a manželky Rebeky a jeho vnuka Jákoba a manželky Ley.

Ze všech míst, které jsme na naší pouti po Izraeli a Palestině navštívili na mě toto působí nejsilněji. Možná je to tím, že je tak obtížně dostupné. Anebo také tím, že stojíme na místě, kde je pohřben prapředek všech tří dnes tak významných a přitom tak znesvářených náboženství.Uvnitř mešity panuje klid, ale při bližším pohledu si všimnu neprůstřelných skel oddělujících židovské a palestinské průzory na Abrahámův náhrobek.

Čaj a suvenýry

Když se dostaneme znovu ven, zastavujeme se u jednoho ze stánkařů, který zde prodává suvenýry. Zve nás na čaj a při té příležitosti nás prosí, ať si něco koupíme. Je mi jasné, že v současné době mu turistický business moc nekvete. Přesto s námi mluví slušně, netlačí a nepřemlouvá. Všude je takové podivné mrtvolné ticho, jakoby se zastavil čas. Opodál stojí po zuby ozbrojení vojáci, potichu si povídají a jedním koutkem nás neustále pozorují. Už jsem si na tento „koloryt“ zvykla. Vždycky když se jdu izraelských vojáků na něco zeptat, přibližuji se velmi pomalu, batoh nechám u kamarádů a nikdy nejdu blíž než na 2 metry. Přesto je vidět jak zpozorní a i když se tváří mile, mluví slušně a občas se usmějí je na nich vidět nervozita a pohotovost.

Dochází se mi, že ten hebronský klid je jen iluze a že ve skutečnosti to je spíš napětí než pohoda. Ještě nevím, že zítra si v novinách přečtu, že na tom samé místě, kde dnes popíjíme čaj s palestinským prodejcem suvenýrů, zítra zemře palestinská žena, která se snažila pobodat izraelského vojáka. Ano máme štěstí, že se nám vůbec podařilo do Jeskyně patriarchů vstoupit, že jsme trefili jeden den, kdy v Hebronu panuje klid.