Madam ani tak netančí, jako přímo útočí. Našlapovali jsme opatrně – v překrásných a málo známých horách Namibie – Naukluft mountains. Vodní tůně, skalní převisy, hotový ráj. A když ráj, tak s pořádnou hadicí – nejmrštnější v Africe.
Kde ty tůně v poušti leží?
Namibie zdaleka není jen vyprahlá poušť zavátá hordami přesýpacích dun, jak by si ji člověk mohl představit podle nejčetnějších obrázků dovežených z této země. Namib – nejstarší poušť světa sice dala jméno celé zemi, ovšem celou zemi zdaleka nespolykala! Severní prales je tak živorodý, že vám schroustá půl stanu a hory potroušené kolem pouští natahují ruce do oblak až k docela příjemnému chládku. To zvláště tehdy, když se sevřou v kaňony a ve stínu skal schovají jak znaveného poutníka, tak znaveného hada.
Jak je to s hady a štíry?
Kdosi se snažil dělat po ránu chytrého: „Všichni si zkontrolují, jestli nemají štíra v pohorce!“ Líná oponentura zněla: „Myslím, že štír má pud sebezáchovy.“ A opravdu, rozum štírům vydržel celý měsíc. Tedy žádný štír neměl nehodu z toho, že by lezl inhalovat botu. Vůči zvířatům máme čistý rejstřík.
export_hs_gallery| Naukluft mountains jsou nejvýchodnější částí rozsáhlého národního parku Namib-Naukluft, většího než celé Švýcarsko. Namib znamená „volný prostor“, kluft pro změnu „průrvu, rokli, soutěsku“. Nabízí skvělé koupačky v kaňonu i výhledy nad kaňonem, a to pouhé tři hodiny jízdy od hlavního města Windhoeku. Pro trekaře jsou v těchto kopcích k mání jak příjemné jednodenní výšlapy tak i osmidenní trek. |
Dohoní Evropana africký had?
Jinou písničku jsme zpívali samotné primabaleríně Afriky. Mamba černá – nejsmrtelnější had na území Afriky dokáže i bez tenisek „utíkat“ rychlostí 23 km/hod. Je to had silně teritoriální a bojovný a platí jediné pravidlo – k mambě se vůbec nepřibližuje. Fotografové bez výjimek. Jenže, kde vidíte hada na sto metrů a s volnou únikovou cestou? Naše krasavice si rozložila svůj gauč v dómu skalní rozsedliny kaňonu, pro změnu v jediné únikové cestě naší, kudy se jaksi nějak muselo projít zpět. Místní pacholík, co do kaňonu vlezl s námi, netuše, že nám mamba za zády hlídá východ zpátky ven, hada pro nás identifikoval, jinak bychom nevěděli, že se máme bát. Nejdřív dlouze rozkládal něco o tom, že to vůbec není moudré, kolem jen tak projít. Ale, že v kaňonu hada nepřeletíte, ani nepodlezete, tu se náhle panáček odhodlal a byl ten tam věru v rekordním čase. Jak pan Tau, aniž řekl čau. Inu prošel, prošli jsme všichni, spoléhaje na pravděpodobnost jedna ku čtyřem členům naší posádka a lze tedy uklidnit Evropana, že afričtí hadi taky rádi chrní!
Zelená žlutá hnědá mamba černá
Pozor mamba černá nemusí být také jenom tohoto zbarvení. Přízvisko „černá“ dostala prý podle inkoustového nádechu vnitřku tlamy. Bohužel není to ten správný čas na identifikaci plaza, v momentě, kdy už na vás otevírá hubu. Vyplatí se proto znát, že mamba může být maskovaná také v barvě khaki, olivová, hnědavá či dokonce žluto-zelená. Mladší kousky prý jsou ještě světlejší. V podstatě s takovou pro laiky nemá vůbec smysl malovat 300 druhů hadů na cedulích národních parků, protože každý má stejně devět odnoží a kdyby se to mělo všechno namalovat, člověk by se snáz v Africe přerazil o cedule než o hada. A to není dobrodruha hodno, ani v životopise, ani v nekrologu.
Vrak v poušti, Naukluft mountains, Namibie
Pozor, nekouše!
Měli jsme tedy štěstí – žádný had nám do pěší cesty nevlezl. Jen nám v cestě spal. A pak si myslíte, že v autě jste před všemi potvorami úplně v bezpečí. Omyl. Když se náhle objevila středová čára na cestě, správně jsme vytušili nějaký další nahřívající se živý exponát, přibrzdili, a srabsky vysunovali objektivy z bezpečí plechu. Když tu někdo ledabyle prohodil na náruživě vykloněného fotografa: „Ty, čoveče, a není to náhodou ta plyvající kobra?“ Tři následující vteřiny nevyplnilo žádné váhavé ticho, nýbrž naléhavé zzzzzzzz našeho zoomu jako odpověď na ssss našeho vykukujícího kamaráda z vozovky. Zatímco „středová čára“ se vysouvala, fotograf zasouval, řidič startoval a dámy ve voze poprvé neocenily mohutnost a délku fotografova nástroje. To než sroluje a zavře okénko, máme pod kapotou pořádnýho macka navíc…
Srdíčko pouště stále tluče!
Hotová bašta pro geology, divoká podívaná pro biology a docela příjemně značené stezky pro čumily. A ačkoli zebra horská vydrží bez vody tři dny, bezevšeho se tu prohání každý den na treku! Zebry, kudu, leopardi, paviáni, toť útlý výčet těch viditelnějších kamarádů, jež budou zdobit váš den v jen zdánlivě vyschlém srdci nejstarší pouště světa!
Eva Palátová je neuvěřitelně veselá cestovatelka, fotografka a spisovatelka. Více se o ní dozvíte z jejího profilu nebo na www.kiwik.cz.
