Trek Lüshui-Wenshan v taiwanské soutěsce Taroko aneb Čecha potkáš všude

Taroko (tailugé Gúojiá Góngyuán) znamená v překladu „květina“. Národní park se rozléhá na území 1200 km². Z 90% se území skládá z horské vegetace. Vystoupat se dá až na neuvěřitelných 27 vrcholů. Některé se nachází až ve výšce 3000 m.

Ubytovávám se v Hualienu, v naprosto nádherném hostelu WOW! Jméno sedí! Ideální poloha! Parádní prostředí! Anglicky mluvící personál! Snídaně v ceně pokoje! Čistota! Prostě „wow“! Autobusová zastávka (oranžová budova) se nachází jen pár kroků od hostelu. Kupuji si celodenní jízdenku za 250 taiwanských dolarů (1 taiwanský dolar = 0,80CZK). Cesta autobusem je úchvatná. Z města vyjíždíme po mostě. Pozoruji rozlehlé rýžové plantáže. Silnice se zužuje, až ve mě mrazí. Projíždíme tunely (vybudované skrz skály) a pod námi se klaní hluboké rokle s třpytící se řekou Liwu.

Nejširší nabídku průvodců a map Taiwanu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Vystupuji v Lushui. Mé kroky vedou nahoru od silnice k místnímu infocentru, kde mi ochotná Taiwanka v zelenkavé košili vysvětluje cestu. Včera jsem si vyřídila permit. Získá se na počkání. Stačí dojet autobusem do stanice Taroko Visitor Center. Povolení stojí 200 taiwanských dolarů. V Taroku jsem zastoupené skoro všechny biogeografické zóny. Nedílnou součástí smaragdových odstínů zelené tvoří i horsky modrá řeka Liwu, která si zde prošlapala svou cestičku. Protéká hlubokými roklemi a poté si to míří přímo k moři.

Vydávám se na svůj trek. Je 29 stupňů. 87% vlhkost. Prudké stoupání nebere konce. V tom najednou uprostřed džungle … Marie. Odkládá trekové hůlky a zdraví mě! Zdá se to být skvělá holka! A taky je! Čecha potkáš prostě všude. Stezka je výborně značená! Nejde se ztratit. Některé úseky nabízí lanovou podporu. Nechybí ani schody s betonovým podkladem a železnými sponami.

Grandiózní výhledy neberou konce! Subtropické lesy! Bujará příroda! Všudypřítomná vegetace. Opičí rodinky na stromech a parádní trek bijícím srdcem Taroka. 5 hodin naprosto úchvatné přírody. Co víc si přát? Nic! Poslední kroky se ubírají po zavěšeném zeleném mostě. Wau! Hýbe se ze strany na stranu. Napravo i nalevo se představují skalnaté masivy se stromovými liánami.

Autobus jede zpět až za 30 min, tak proč nepoprosit místní? To není vůbec žádný problém. Naopak mají velkou radost. Sedáme do malinkého zeleného džípu a už si tro drandíme do Hualienu. Město už je ponořené do černé tmy. Pouliční lampióny, zavěšené podél silnice nahrazují veškeré denní světlo. Jako v pohádce od Aladina. Kouzlo města se zde prolíná s přírodními dramatickými scenériemi. Takový zážitek nelze popsat. Ten se musí prožít!