Vánoční tradice a zvyky v různých zemích světa

Británie a USA

Vánoční tradice se po celém světě liší, ať už se slaví z náboženských důvodů nebo pouze jako kulturní oslava či marketingová událost. Zatímco Američané slaví 25. 12. ráno rozbalením dárků, které u nich zanechal Santa Claus (jenž údajně vstupuje do domů krbem přes komín) a pro něhož v noci 24. 12. před spaním připravili mléko a sušenky (cookies), v Anglii se sice slaví také 25. 12., ale děti nechávají koláčky s kandovaným ovocem (mince pies) a brandy pro Otce Vánoc. Oxford Street i Times Square jsou honosně nazdobeny a v obou zemích pár týdnů před Vánoci natrefíme na neskutečné předvánoční slevy.

Zatímco v Británii běží v televizi The Snowman (Raymond Briggs) s úvodem čteným Davidem Bowiem (verze z roku 1982) a Christmas Carol Charlese Dickense (mezi nejoblíbenější verze patří ta s animacemi od Richarda Williamse z roku 1971), v USA si s oblibou pouštějí The Gift of the Magi (O. Henry) či Twainův A Letter from Santa Claus.

Po čas adventu se nepeče žádné křehké, droboučké vánoční cukroví jako v ČR, protože anglosaská tradice zná pouze perníčky (které bývají mnohem větší než ty české a často jsou přezdobené chemickými barvivy) a namísto vánočky typické pro Střední Evropu se peče vánoční pudink a koláčky mince pies. Svařené víno ani punč nemají zatím vybudovanou příliš silnou tradici, zato horká čokoláda se pije o Vánocích na celém americkém kontinentu, v Británii i USA často s marshmallows.

V obou zemích znějí v obchodních domech písně v podání Elvise, Franka Sinatry, Binga Crosbyho apod. a z protestantských kostelů zvučí slavné gospely. Štědrovečerní večeři tvoří tradiční nadívaný krocan, pečené i mačkané brambory, pečená a vařená zelenina – důležitá je především růžičková kapusta – omáčka gravy, brusinky a v Británii pak i yorkshirské pudinky.

Austrálie

V Austrálii si na vánoční dekorace se zasněženou krajinou příliš nepotrpí, protože na většině území Vánoce připadají na teplé měsíce.

Např. v Queenslandu je o Štědrém dni vedro k zalknutí, vánoční dekoraci tvoří Santové a sobi, obvykle nafukovací, umělý stromek, protože jiný by to vedro nepřežil, případně laserové projekce promítané po večerech na zdi domků a 24. 12. je stejně jako v mnohých státech USA či Střední a Jižní Ameriky normální pracovní den!

Po návratu z práce zasedne rodina ke společné večeři, jíž tvoří mačkané brambory, dušená, grilovaná či čerstvá zelenina a krůtí rolky; pouze ortodoxní rodiny lpící na anglosaské tradici (je jich opravdu malé procento) se v horku pečou s krocanem. Po večeři si klidně můžete zajet autem na mši, ale protože Australani jsou proslulí tím, že rádi popijí, nejspíš nebude nikdo střízlivý – a pokud se přece jen na mši vydáte, třeba pěšky, najdete místní kostelík, který vypadá spíš jak předělaný kulturák, poloprázdný, ale pastor i hrstka místních budou vděční, že jste došli, a zahrnou vás proslulou australskou vroucností.

Na Boží hod si rodina po ránu rozbalí dárky a k obědu i večeři jsou servírovány mořské plody. V mezičase mezi obědem a večeří se jde na pláž surfovat či na vodní lyže. Místo krájení jablka a házení střevíčku se dle tradiční anglosaské tradice trhají vánoční crackers, z nichž vypadne spolu s motivačním citátem vždy i nějaká drobnost – je to taková loterie typu pouťového Štěstí.

Na Štěpána se nechodí na koledu, ale nakupovat. Tak jako ve Spojeném království, ve Spojených státech, v Kanadě i např. na Zélandu je 26. 12. tzv. Boxing Day, což byl původně den, kdy služebníci od svých pánů obdrželi krabici s vánočním dárkem a zároveň mohli odejít do svých domovů předat dárky svým rodinám. V postmoderní době je Boxing Day dnem nakupování, kdy také můžete bez udání důvodu vrátit či vyměnit nevyhovující dárky, máte-li od nich účtenku. Všude jsou obrovské slevy a akce typu 2 + 1 zdarma. Pokud jste se do té doby nestačili nikde v obchodních či kulturních centrech vyfotit se Santou, máte v tento den obvykle poslední možnost.

Kanada

V Kanadě se do vánočních oslav promítají mnohé tradice nejen z Anglie, Irska a Skotska, ale také z Francie (francouzština je na části území úředním jazykem), Německa, Norska či Ukrajiny – díky čemuž není výjimkou, že někteří Kanaďané znají zvyk adventního pečení cukroví tak jako v Střední Evropě.

Kanaďané s oblibou posílají papírová vánoční přání svým přátelům a rodině. Dárky mnozí otevírají již na Štědrý večer, jiní až 25. 12. Časté bývá otevření jednoho dárku na Štědrý večer a ostatních pak 25. 12. Mezi tradiční oblíbené vánoční dezerty patří švestkový nákyp, ovocný dort, britské mince pies, americké cookies a francouzské Bûche de Noël – čokoládové polínko. V ‚Maritimes‘ (východokanadské provincie New Brunswick, Nové Skotsko a Ostrov prince Edwarda) jsou o Vánocích velmi oblíbené sladkosti zvané Barley Candy a Chicken Bones. Ječné bonbóny jsou v principu lízátky ve tvaru Santy, sobů, sněhuláků a dalších symbolů Vánoc. Chicken Bones jsou růžové skořicové bonbóny s čokoládovou náplní uvnitř. 

Kanaďané se s Finy s oblibou přou, že právě jejich země je domovem Santa Clause. Santa Claus Parade v Torontu je jednou z nejstarších a největších Santa Parade na světě, konající se od roku 1913.

Východokanadská provincie Nové Skotsko je známá po celém světě svými krásnými vánočními jedlemi a borovicemi. Jednou z kanadských tradic je poslání největší a nejkrásnější jedle (vypěstované v Novém Skotsku) do Bostonu v USA jako díky za pomoc, jíž USA poskytlo během katastrofy známé jako exploze v Halifaxu.

Mnohé z kanadských provincií mají své specifické tradice i festivaly; např. ‚Sinck Tuck‘ je vánoční festival Inuitů, který se slaví tanci a předáváním dárků v některých provinciích Kanady; v severní Kanadě se na počest svaté Kateřiny, patronky svobodných žen, pořádá Taffy Pull, párty, která poskytuje svobodným ženám příležitost setkat se se způsobilými svobodnými muži.

Peru

I v Peru připadají Vánoce na velké části území (s výjimkou hor apod.) na teplé měsíce. Hlavní oslavy probíhají na Štědrý večer (Buena Noche). Stejně tak je tomu i v jiných státech Jižní Ameriky, např. ve Venezuele či Bolívii. Katoličtí Peruánci se obvykle účastní misa de gallo (obdoba české půlnoční mše), která začíná ve většině regionů ve 22:00 (což je dříve než v jiných zemích Jižní Ameriky), což je dáno i tím, že většina Peruánců 24. 12. normálně pracuje, stejně tak jako 26. 12. Vánoce jsou tu opravdu krátké, pouze jednodenní, přičemž 24. 12. v noci se slaví a 25. 12. se dlouho spí.

Teprve po mši se večeří (takže o východu první hvězdy to není), což připadá přesně na půlnoc. Posléze se rozbalují dárky (ale např. v Andách se dárky dávají až na Tři krále). V některých rodinách se jde ke stromečku (umělému) ovšem po návratu z kostela, tedy před večeří.

Tradiční večeře zahrnuje krůtu (někdy rybu či pečené prasátko, v džungli často pečenou slepici – gallina al horno), tamales (balíčky z listů plněné kukuřičnou hmotou a zeleninou), saláty, jablečnou omáčku a sladký chléb zvaný panettone, který je tradiční i pro italské Vánoce (ostatně pochází z Milána) a další země Jižní Ameriky. V závěru večeře se pije šumivé víno a tradiční peruánská čokoláda se skořicí a hřebíčkem. Pití čokolády, jež má v Peru i v dalších zemích Jižní Ameriky hluboké rituální kořeny, je obecně v období předvánočním a vánočním součástí společenských akcí zvaných chocolatadas, kdy sousedé hostí své blízké nebo kdy církve, komunitní organizace apod. rozdávají horkou čokoládu a panettone jako charitativní slavnostní pochoutku.

Po večeři se rodiny – často i s dětmi – vydávají do ulic, aby pozdravili přátele a sousedy a pokračovali v oslavách, ke kterým náleží někdy i malé domácí ohňostroje. Spát se jde opravdu pozdě. 25. 12. je v Peru jediným svátkem v rámci Vánoc.

Betlémy tvoří základní vánoční dekorace v Peru; mohou být i ohromné (a to i v soukromých obydlích) a propracované. Tak jako máme v ČR tendenci přetvářet betlémskou krajinu ideálně k našim představám a odívat ji do sněžných závojů, v peruánských betlémech často (zejména v oblasti And) nalezneme lamy a alpaky namísto v Bibli zmiňovaných oslíků a velbloudů.

Kolumbie

Den svíčiček (Día de las Velitas) označuje v Kolumbii začátek vánoční sezóny. Na počest Panny Marie a Neposkvrněného početí (svátek na většině území Střední a Jižní Ameriky slavený 8. 12.) umisťují lidé do oken, na balkony a dvorky svíčky a papírové lucerny. S narůstající popularitou této tradice se zvyšuje také propracovanost vystavovaných svíček. Dnes můžete na některých místech v zemi nalézt dechberoucí komplexy, např. v Quimbaya, kde sousedství soutěží o to, kdo dokáže vytvořit nejpůsobivější uspořádání.

Nejširší nabídku průvodců a map Kolumbie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Mexiko

V Mexiku ústřední vánoční oslavy začínají takzvanými posadas (posada doslovně znamená hostinec), kdy se od 16. prosince konají po devět večerů dětmi vedená procesí, jež symbolizují putování Josefa a Marie. V každém procesí děti nesou svíčky a desku s malovanými hliněnými postavami Josefa a Marie na oslíkovi. Děti putují od domu k domu (přátel či sousedů) a všude zpívají píseň o tom, jak Marie a Josef žádají o nocleh v domě. Dětem je vždy řečeno, že v domě není místo a že musí odejít. Až na konci procesí je jim sděleno, že je v daném domě prostor a jsou vítány. Poté, co děti odříkají modlitby vděčnosti, se koná oslava se spoustou jídla, her a ohňostrojů. Tato oslava připadne o každé z devíti nocí na jiný dům. Na Štědrý večer se koná závěrečná posada. Na nesené desce přibydou jesličky a postavy pastýřů a v závěrečném domě je do jeslí vložena figurka Ježíška, načež se všichni vydávají na půlnoční mši. Po ní se koná velká oslava vánoční. Večeří se hustá polévka zvaná pozole, pečená krůta i vepřové maso, tamales, bacalao (solená treska), romeritos (listy této rostliny se vaří v tradiční omáčce mole s bramborami, krevetami ad.) a štědrovečerní salát. Jako dezert se podávají buñuelos  (smažené pečivo posypané cukrem a skořicí) a teplý vánoční punč či vaječný likér. Dárky se předávají buď v tento večer, nebo, častěji, 6. ledna, na Tři krále.

Hra, která se často hraje v rámci posadas večerů, je piñata. Piñata je nádoba vytvořená buď z hlíny nebo krepového papíru naplněná sladkostmi a zavěšená na stropě nebo větvi stromu. Vrcholy nebo hroty této nádoby představují sedm smrtelných hříchů. Někdy mívá též tvar zvířete, třeba ptáka nebo osla. Děti se zavázanýma očima se snaží holí zasáhnout nádobu, aby ji rozbily a získaly sladkosti v ní. Tato tradice je známa například i v Peru a jiných zemích Střední a Jižní Ameriky, kde se někdy odehrává Štědrý večer, jindy třeba i o něčích významných narozeninách či výročích.

Podobně jako v Peru i v Mexiku jsou betlémy ústřední vánoční dekorací a figurky dosahují často i životních velikostí. Soška Ježíška je do jesliček vkládána až na Štědrý večer. Stejně jako v Peru i v Mexiku v betlémech najdete sošky typické pro danou zemi spíše než pro krajinu betlémskou, například ženy vyrábějící tortilly či plameňáky!

Filipíny

Kdo o Vánocích hledá „vánoční jiskru“, může ji nalézt na Filipínách, kde se ve městě San Fernando koná každoročně od půlky prosince Velký festival luceren (Ligligan Parul), soutěž, jíž se účastní jedenáct barangays (vesnic). Festival přitahuje diváky z celého světa, jelikož lucerny, které dříve bývaly jednoduchými výtvory o průměru asi půl metru, vyrobené z japonského origami papíru a osvětlené svíčkou, jsou dnes propracovanými uměleckými výtvory z nejrůznějších materiálů, jejichž velikost se navýšila na zhruba šest metrů a jež jsou osvětleny elektrickými žárovkami, které se třpytí v kaleidoskopu zdobných vzorů.

Jak se slaví Vánoce v Německu? Vánoce v Německu: adventem od Mikuláše po Štědrý den

Marketingové Vánoce ve Vietnamu či Japonsku a japonská Omisoka

V Jihovýchodní Asii obecně nejsou Vánoce oficiálním státním svátkem, jelikož ústředním náboženstvím je po lidových náboženstvích buddhismus. V Ho Či Minově městě, kde je stále silně citelný vliv někdejší Francouzské říše (a to nejen v architektuře), přesto můžete narazit na bujaré oslavy, které organizují především mladí lidé v centru města, poblíž katolické katedrály, kteří vypouštějí do vzduchu rachejtle a konfety všech barev. Ulice jsou na Štědrý večer přeplněné lidmi a v centru města je zakázán pohyb aut. Spousta kaváren, restaurací a obchodních domů je otevřená a nabízí speciální akce; někde mají dokonce i umělé vánoční stromky. Tento způsob vánočního marketingu funguje například i v jinak Vánoci prakticky nedotčené Dubaji nebo v Číně, kde Santu Clause označují za „Starého vánočního pána“: Shen Dan Lao Ren.

Neporazitelnou vánoční marketingovou metu ovšem vytvořila společnost KFC, a to v Japonsku, kde se od sedmdesátých let koná asi nejbizarnější vánoční „tradice“: Kentucky Fried Chicken štědrovečerní večeře! Jelikož je v Japonsku jen malé procento křesťanů, Vánoce zde nikdy neměly hluboké kořeny ani zvyklosti; uchytilo se pouze několik sekulárních tradic, především těch, co souvisí s marketingem a businessem, tedy světelné displeje a drahé dekorace či předávání vánočních dárků. V roce 1974 se však objevila nová, nepředvídatelná „tradice“ – vánoční svátky plukovníka KFC. Tato americká společnost v Japonsku zahájila nečekaně úspěšnou kampaň na promo štědrovečerní večeře údajně inspirované tradicí pečené krůty (inu, drůbeží jako drůbeží). V období Vánoc jsou KFC restaurace v Japonsku tak populární, že některé speciality lze objednat pouze několik dní předem. Večeře „Kentucky Christmas“ včetně zákusku a salátu vyjde na cca 50 dolarů!

Silvestr a Nový rok jsou v japonské tradici považovány za mnohem důležitější den než Vánoce. Tradičně jsou před tímto svátkem vykonávány důležité činnosti zahrnující důkladný úklid domácnosti, splacení dluhů, duchovní i tělesnou očistu.

Rodiny se na Silvestra shromažďují, aby si daly misku toshikoshi-soba nebo toshikoshi-udon, dlouhé nudle, které symbolizují přechod z daného roku na další rok, a sledovaly více než čtyřhodinovou hru Kōhaku Uta Gassen. O půlnoci mnozí navštěvují svatyně nebo chrámy, aby vykonali první návštěvu svatyně/chrámu v novém roce, jíž se říká Hatsumōde. Šintoistické svatyně připravují amazake (tradiční nápoj z fermentované rýže), které rozdávají návštěvníkům, a většina buddhistických chrámů rozezní sto osmkrát své velké lité zvony jako symbolické odeznění každé ze 108 pozemských pokušení, o nichž se věří, že způsobují lidské utrpení.

Vánoční bizarnosti ve Švédsku, Norsku, Rakousku či na Islandu

Na bizarnosti kolem adventu a Vánoc si ovšem potrpí i jiné země: ve Švédsku například pálí v centru zámku Gävle od roku 1966 třináct metrů vysokou kozu Yule vyrobenou ze slámy. Yule je původně historicky doložený festival, jejž pořádaly germánské národy. Původně pohanské oslavy se po zásahu křesťanské ideologie odchýlily od svých kořenů a přešly ve Vánoce. Přesto dodnes mnohé severské země zapojují do svých vánočních tradic prvky Yule; často jde právě o tradiční kozu (původně sloužící k uctění boha Thóra), jíž najdeme v domácnostech jako slaměnou dekoraci na vánočním stromě nebo jako šunku z kance, která je součástí vánoční večeře. Původní oslavy Yule jsou obnovovány ve formách novopohanství jako je Wicca (forma moderního čarodějnictví, jež vznikla v polovině 20. století v Anglii).

V Norsku lidé schovávají košťata (tradice sahající do staletí, kdy lidé věřili, že na Štědrý den vycházejí čarodějnice a zlí duchové), v Rakousku straší děti místo čertíků provázejících Mikuláše tzv. Krampus (postava děsivá jak z pohádek bratří Grimmů), zatímco na Islandu navštěvuje 13 nezbedných trollů (každý má své jméno i své kostýmy) po 13 po sobě jdoucích nocí před Vánoci dětičky po celé zemi a umisťuje do jejich za okny zanechaných nejlepších bot buď sladkosti, pakliže byly hodné, nebo zkažené brambory, pakliže zlobily.

Pravoslavné Vánoce – Rusko a Ukrajina

V Rusku či na Ukrajině, kde převažuje pravoslavná církev, která stále používá juliánský kalendář, připadá ústřední vánoční svátek na 7. ledna (a advent má 40 dní). V dobách Sovětského svazu se Vánoce příliš neslavily. Nový rok se stal naopak důležitým mezníkem, protože nijak nepřekážel politickému režimu. V roce 1929 byly Vánoce zakázány jako náboženské svátky (takže se do rozpadu SSSR slavily v zemi tajně) a vánoční stromky byly zakázány až do roku 1935, kdy se změnily na „novoroční“ stromy.

Dětem přináší dárky Děda Mráz, kterého doprovází vnučka Sněhurka. Děti je přivolávají na Silvestra, kdy udělají kruh kolem vánočního stromu a chytí se za ruce. Když se objeví první hvězda, vánoční stromek se rozsvítí, což je signál, že dárky – ve svůj čas – pod stromkem budou.

Tak jako v Česku se i v Rusku někteří lidé na Štědrý den postí, dokud se na obloze neobjeví první hvězda. Poté jedí ze společné mísy (symbol jednoty) ovesnou kaši (kuťa) vyrobenou z pšenice nebo rýže, jež je podávaná s medem, mákem, ovocem, ořechy a někdy želé. V některých rodinách se v rámci tradice hází lžíce kaše ke stropu. Přilepí-li se kaše, znamená to v nadcházejícím roce štěstí a dobrou úrodu. Mezi další jídla Štědrého večera patří polévka boršč či soljanka podávaná se zelňáky. Dále bývá na stole pohanka, pirožky, saláty ad., celkem 12 jídel, která představují 12 Ježíšových učedníků. Na závěr se podává sladký nápoj sbiteň vyrobený ze sušeného ovoce a medu a sušenky či cukroví. Po jídle jsou řečeny modlitby a jde se na půlnoční. Tradice koledování je v Rusku sice stále uplatňována, ale upadá.

Jak se slaví v Argentině, Řecku a dalších zemích? Když se řekne Vánoce: 7 zemí okolo zeměkoule a 7 rozdílných zvyků

Izrael a Chanuka

Nejen v Izraeli, ale v jiných zemích, kde žije početně židovské etnikum, se neslaví Vánoce (Židé na svého mesiáše stále čekají), ale Chanuka. Tato osmidenní židovská oslava (letos připadla již na 28. listopadu až 6. prosince), známá taktéž jako „festival světel“, připomíná obnovu Jeruzaléma a následné znovu-zasvěcení druhého jeruzalémského chrámu na začátku makabejské vzpoury proti seleukovské říši. Ti, kdo se znovu-zasvěcení zúčastnili, byli svědky zázraku, kdy plameny svíček menory (devítiramenný svícen) hořely po osm nocí, i když oleje bylo stěží dost na jednu noc.

Svátek se slaví zapálením svíček menory, obvykle od shamash (svíčka vystupující nad ostatní), kdy se každou noc zapálí jedna další svíčka, až se během poslední noci festivalu zapálí všechny. Mezi další chanukové slavnosti patří zpívání chanukových písní, hraní hry dreidel, předávání dárků, konzumace potravin na bázi oleje, jako jsou latkes (bramboráky) a sufganiyot (koblihy), a mléčných výrobků. Od 70. let 20. století probíhá osvětlování menor na otevřených veřejných místech v mnoha zemích světa, mj. i v USA.

Afrika a afroamerická Kwanzaa

Většina afrických zemích Vánoce neslaví, ovšem např. v JAR jsou díky vlivu Británie známy.

Do JAR Vánoce přicházejí v létě. Školy jsou uzavřeny a mnohé rodiny rády vyrážejí na camping do přírody. Vánoční bohoslužby a zpívání koled na Štědrý den jsou velmi populární. Mnohé tradice jsou blízké anglosaským, jako vánoční punčochy, které děti zavěšují, aby byly naplněny drobnými dárky či sladkostmi, či štědrovečerní večeře, jež jde zde ovšem obohacena o malva pudink, vánoční sušenky a – jelikož je opravdu horko – grilování zvané braai.

Afroameričané si vytvořili své specifické oslavy, které připadají na 26. prosince až 1. ledna a jež zavedl v USA americký profesor, panafrikanista a aktivista Dr. Maulana Karenga v roce 1966 po nepokojích ve Watts v Los Angeles. Svátky vycházejí z původních afrických oslav „prvního ovoce“ (tedy sklizně) – ve svahilštině „matunda ya kwanza“. 31. prosince oslavy kulminují svátkem Karamu.

Přečtěte si reportáž: Prožila jsem prastaré a původní Vánoce v srdci etiopského křesťanství – Lalibele

Každá rodina oslavuje Kwanzaa svým způsobem, ale obecně zahrnují písně a tance, africké bubny, vyprávění příběhů, čtení poezie a tradiční pokrmy. Při každé ze sedmi nocí se shromáždí rodina (či rodiny) a zapálí se vždy jedna další ze sedmi svíček na svícnu zvaném kinara; každá ze svíček představuje jeden z principů svátků – hodnot africké kultury (Nguzo Saba) – o níž se posléze po zapálení svíce hovoří: jednota (rodiny, komunity, národu, rasy), sebeurčení (definovat se, vytvářet se, mluvit za sebe), kolektivní práce a odpovědnost, kooperativní ekonomika, účel (rozvoj komunity s cílem vrátit etniku jeho tradiční velikost), kreativita (činit komunitu krásnější a prospěšnější), víra.

Mezi oslavné symboly Kwanzaa patří podložka (mkeka), na kterou jsou umístěny další symboly: kinara, mishumaa saba (sedm svíček), mazao (plodiny), mahindi (kukuřice reprezentující oslavující děti), kikombe cha umoja (pohár jednoty na poděkování africkým předkům, který koluje mez všemi účastníky), zawadi (dárky). Mezi doplňující symboly patří černá, červená a zelená vlajka, africké knihy a další umělecká díla, barevné africké tkaniny (jako je kente), oblékání se do tradičních kaftanů.

Pozdravem pro každý den Kwanzaa je „Habari Gani“ (Jak se máš?).

Indie – hinduistické Diwali

V Indii se Vánoce běžně neslaví, ale podobně významným svátkem je pro hinduisty „festival světel“, Diwali, který obvykle trvá pět dní a slaví se během hinduistického lunisolárního měsíce Kartika (od poloviny října do poloviny listopadu); pro letošek ústřední datum připadlo na 4. listopadu. Slaví jej nejen hinduisté, ale i džinisté, sikhové a někteří buddhisté – např. newarští.

Diwali symbolizuje duchovní „vítězství světla nad temnotou, dobra nad zlem a poznání nad nevědomostí“. Festival je spojen s oslavami bohyně prosperity – Lakšmí – ale i jiných božstev, s mnoha regionálními tradicemi i dalšími svátky.

Tihar: Festival světel v Nepálu vzdává hold bohyni Laxmi. Slaví se na podzim, ale atmosféra připomíná naše Vánoce!

Před Diwali lidé – tak jako křesťané před Vánoci – uklidí své domovy i pracoviště a ozdobí je olejovými lampami (diyas) a barevnými mandalami (rangolis). Během Diwali lidé nosí své nejlepší oblečení a modlí se k Lakšmí. K svátkům Diwali patří světelné ohňostroje, rodinná setkávání, dárky a cukroví mithai.