Totální válka proti vrabcům: Když se Čína rozhodla vyhladit ptáky, skončilo to katastrofou

Psal se rok 1958 a v Číně vládl pevnou rukou jediný muž – Mao-Ce Tung, přezdívaný Předseda Mao. Každé jeho slovo bylo rozkazem; ať už se to týkalo jakékoliv oblasti ekonomického, zemědělského nebo společenského života. A samozřejmě i oblastí, jimž vůbec nerozuměl. Jednou z nich byla ekologie. Předseda Mao se rozhodl, že Činu zbaví čtyř „metel“, které obtěžovaly život běžných lidí – komárů, krys, much a vrabců. Dopadlo to katastrofálně.

Kampaň proti čtyřem škůdcům byla velkorysá i na čínské poměry. Jejím symbolem se stal vrabec polní. Čínští vědci spočítali, že každý tento drobný nenápadný pták sezobe za rok zrní o hmotnosti asi 4,5 kilogramů. A protože na čínských polích žily vrabců miliony, ne-li desítky milionů, došli statistici k tomu, že takové množství obilí by nasytilo ne méně než 60 000 Číňanů.

Podívejte se na historické záběry, jak se plašili vrabci během velké války:

Poručíme větru, dešti. A vrabcům

Vyhlášení války proti vrabcům dostala za úkol propaganda. Všechny státní sdělovací prostředky byly rázem plné plakátů, které vyzývaly města, vesnice i jednotlivce, aby vymýtili všechny vrabce v celé Číně. Volily se pro to nejrůznější prostředky: od vybíjení hnízd, přes kamenování jednotlivých ptáků až po dělání hluku, aby se vrabci nemohli zahnízdit. Oficiální tisk otevíral titulkem: “Žádný bojovník se nesmí držet zpět, dokud v bitvě nezvítězíme“– propaganda prezentovala boj proti vrabcům jako opravdovou válku.

Do boje se zapojily školy: někde se děti učily střelbu tak, že pálily na létající vrabce, v jiných školách „jen“ vyráběly plašítka a strašáky. V Pekingu dostala na starost úkol zbavit se vrabců armáda; ulicemi města pochodovaly divize s jediným úkolem – střílet do vrabců. V jednom středočínském městě vyrobili během jediného týdne na 80 000 strašáků. Malé děti měly vrabce plašit tím, že tloukly do železného nádobí. Vrabci byli stříleni, otravováni, pobíjeni ručně i topeni. Dělníci v továrnách museli po práci vyrazit do parků a ulic, aby pobili co nejvíc opeřených zlodějů úrody – současně si ale dávali závazky, že produkce v továrnách nebude válkou nijak narušena.

Znělo by to až zábavně, kdyby nešlo o život. Po letech se už těžko odhaduje, kolik vrabců na plán Předsedy Maa doplatilo životem. Oficiální čísla tehdy tvrdila, že jen v Pekingu zemřelo asi 300 000 vrabců, po celé Číně 4-8 milionů těchto ptáků. A protože každá válka potřebuje své hrdiny, začali takovi vznikat i v Číně. Stachanovcem války proti vrabcům se stal šestnáctiletý Jang Ce-Mun z Junanu. Chlapec údajně sám pobil na 20 000 vrabců – a to tak, že přes den pozoroval, kde mají hnízda, a v noci pak spící vrabce v hnízdech vlastnoručně zabil.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kdo by poslouchal vědce

Vše probíhalo přesně podle plánů, vrabci přece jen nebyli pro disciplinované Číňany velkým soupeřem. Netrvalo ani rok a vrabci z čínských ulic i měst prakticky vymizeli. Ale teprve tehdy se ukázalo, že to může být problém. Roku 1959 čínští biologové z Akademie věd studovali obsah žaludku vrabců. Velmi je zaskočilo, že naprostá většina vrabců se neživí zrním, ale hmyzem a housenkami. Ale to už bylo pozdě. Protože přišla sklizeň – a ukázalo se, že miliony vrabců, kteří požírají hmyz, na polích dost chybí. Důsledkem bylo masové přemnožení opravdových škůdců a jedna z nejhorších sklizní v čínských dějinách.

Vrabci, respektive jejich nedostatek, se stali jednou z příčin velkého hladomoru z let 1958-1961. Kromě přemnoženého hmyzu za něj mohlo i sucho, obskurní politika čínských vládců a také špatné počasí. Velký hladomor si vyžádal 20-40 milionů lidských životů, odhady se různí podle různých autorů. Čína zpočátku tvrdila, že šlo pouze o vliv počasí, později připustila, že asi 30 procent ztrát na lidských životech bylo způsobeno vinou člověka.

Kolik z toho se dá připsat na vrub tažení proti vrabcům, je obtížné stanovit. Jisté však je, že hlavním viníkem katastrofy byl „nový přístup“ k zemědělství podpořeným aplikací teorií některých sovětských vědců – například Lysenka. Myšlenka, kdy bylo zemědělství chápáno jen jako jiná verze průmyslu, se ukázala jako vražedná. Někteří historici kladou vinu na komunismus a nedostatek demokracie – argumentují přitom tím, že v demokratickém režimu nikdy nedošlo k hladomoru, ať už šlo o sebechudší stát.

A co vrabci?

Mao Ce-Tungovi se nedá upřít, že dokázal měnit názory. Když se mu do rukou dostaly důkazy o prospěšnosti vrabců, dokázal rychle zareagovat. Vrabce ze seznamu čtyř škůdců nechal škrtnout, aby tento seznam mohl dál existovat, připsal na něj štěnice. Vrabci v 60. letech 20. století však v Číně prakticky vyhynuli, objevovali se jen výjimečně. V současné době se vrabci do Číny vrátili, ovšem ve výrazně menším množství než v minulosti.

Dědictví „protivrabčí“ války však v Číně přežívají dodnes, minimálně mentálně. Ukázalo se to roku 2004, kdy se objevilo podezření, že by šíření epidemie SARS mohlo mít něco společného s cibetkami. Tito drobní savci prý měli virus přenášet – a Čína se rozhodla, že je zničí. A to přesto, že neexistovaly žádné důkazy pro jejich nebezpečnost a Světová zdravotnická organizace varovala, že masové vybíjení cibetek by jen mohlo situaci zhoršit – zejména existuje-li riziko, že se virus přenáší jejich krví…

Článek vyšel také na webu National Geographic Česko. Další zajímavé články a krásné fotogalerie uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko redakčně spolupracuje s www.HedvabnaStezka.cz.