Verneovky, Mayovky nebo snad objevování černého kontinentu Emilem Holubem? Každý malý dobrodruh jezdil prstem po mapě a utíkal do literárních světů za dobrodružstvím. Která kniha však měla největší vliv na život a cesty českých cestovatelů a novinářů?
1. Jan Rybář: Královská cesta za romantikou (Richard Halliburton)
Jako kluka mě naprosto uhranula knížka Královská cesta za romantikou Richarda Halliburtona – dnes už, řekl bych, zcela zapomenutého amerického dobrodruha. Poprvé vyšla (díval jsem právě teď) v roce 1925, svoji magii si udržela i do osmdesátých let, kdy jsem ji četl, a skoro bych se vsadil, že funguje i dnes.
Ono je to totiž cestování (a cestovatelské psaní), které už se trochu vytratilo: smyslem není navštívit co nejvíc měst a co nejvíc památek, ale zažít co nejvíc napínavých setkání a dobrodružství, potkat se se spoustou zajímavých lidí a opravdu zemi přijít na kloub. A to vše se smyslem pro humor. Tak, a teď tu knížku jdu najít, když už jsem na ni takto zavzpomínal. Asi si ji znovu přečtu…
| Jan Rybář je český novinář, fotograf a spisovatel. V roce 2004 vyhrál hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo za fotografii Bolest Beslanu, O rok později vyšla jeho první reportážní kniha Historky z konce světa, která byla v roce 2009 v anketě časopisu GEO a serveru HedvabnaStezka.cz zařazena mezi TOP 30 nejlepších česky psaných cestopisů. Kromě jiného se také věnuje kurzům fotografování, více informací se dozvíte na webu www.janrybar.cz. |
Prohlédněte si další fotografie k článku…
2. Mirek Haluza: Tajuplný ostrov (Jules Verne)
Když jsem byl ještě klukem, tak jsem hltal všechny knihy od Julese Vernea a Karla Maye. Miloval jsem ilustrace Zdeňka Buriana, které mě přenesly z komunistického Československa do exotických krajů. Vůně dálek z jeho obrázků sálaly takovou silou, že jsem se díky nim později stal jak vášnivým cestovatelem, tak zároveň i filmařem dokumentárních filmů.
Zaznamenávám svá dobrodružství na filmová políčka, jak nejlépe umím, ale jeho obrazům se nevyrovná sebelepší film. Kdybych měl vybrat jen jednu jedinou knihu, tak by to byl Tajuplný ostrov od J. Vernea, ta zapracovala na mé dětské fantazii snad nejvíc ze všech.
| Mirek Haluze je nezávislý cestovatel a zejména neprofesionální filmař dokumentárních cestopisů, se kterými se účastní outdoor filmových festivalů. Z jeho tvorby je možné vyzvednout např. West Papua Kombai Trek z expedice z roku 2007 ke stromovým lidem – lidojedským Kombajům na Nové Guinei, Via Amazonia z roku 2010 z expedice k ekvádorskému kmeni Waorani a aktuální cestopis z Barmy s názvem Barmania. Všechny filmy je možné zdarma shlédnout na autorových stránkách www.bushmanfilm.com. |
3. Lenka Klicperová: Patnáctiletý kapitán (Jules Verne)
Nejvíc mě fascinoval Patnáctiletý kapitán Julese Vernea. Přímo před mýma očima rostla naživo angolská džungle, kterou se mladý statečný teenager snažil probít a ještě při tom ochránit paní Weldonovou a jejího malého syna. Než se dostali do Angoly, fascinovala mne i cesta po moři lodí, ale Angola, to bylo něco, co se mi vrylo do srdce i do hlavy. Později jsem pak trávila celé hodiny u mapy Afriky a pořád dokola si prohlížela všechny ty body na mapě a představovala si, jaké to tam asi je. A samozřejmě jsem v těch místech chtěla prožívat co nejvíc podobných dobrodružství jako patnáctiletý kapitán. Vlastně jsem si po letech spoustu z těch dětských snů splnila.
První místo, kde jsem přistála na africkém kontinentě, byla angolská Luanda. Nedokážu ani popsat, co se tehdy ve mne odehrávala, když jsem poprvé vystoupila v Luandě z letadla. Konečně jsem byla tady! A cítila jsem nějak podvědomě, že tím to nekončí. Že mě svět Afriky bude fascinovat asi ještě dlouho. Vracím se tam stále, i když mne v poslední době cesty vedly více na východ do Iráku a Afghánistánu. Afrika je ale pro mě první láska a na tu se jen tak nezapomíná…
| Lenka Klicperová je novinářka a fotografka. Působí také jako šéfredaktorka časopisu Lidé a Země. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, na reportážní a portrétní fotografii. V roce 2008 stála u zrodu občanského sdružení Femisphera, které se zaměřuje na dokumentování problematiky třetího světa, zejména na ženská témata. |
4. Pavel Svoboda: Peru pod kůží (Vladimír Plešingr)
Před více než 10 lety, když jsem začínal studovat geografii, jsem dostal jako dárek „povinnou četbu“ o výpravách českých vědců k pramenům největší řeky světa – Amazonky. Tolik let jsem knihou listoval, až jsem vloni stál v horských pustinách jižního Peru pod vulkánem Mismi a nevěříce koukám na ono jezírko, které profesor Janský se svým týmem nazval Laguna Bohemia. Tak to je ono! Pramen Amazonky, našli jsme ho.
Nad údolím Carhuasanty vlaje česká vlajka, jsme lehce nad 5000 m n. m. a drobně sněží. Během příprav naší jihoamerické cesty, která vedla z Ekvádoru až do Ohňové země, jsem se začetl do knihy Peru pod kůží od Vladimíra Plešingera. Naprosto mě nadchnulo zpracovaní knihy, která kombinuje osobní zážitky autora, zajímavé postřehy a velké množství faktů bez toho, aby ztrácela na čtivosti. Teď po našem návratu z Jižní Ameriky si tuhle „bichli“ dám ještě jednou.
| Pavel Svoboda je geograf, fotograf a nadšený autor cestopisných přednášek. Pravidelně publikuje články a reportáže z cest, jeho multimediální cestopisné projekce již mají přes 200 repríz. Hlavním tématem Pavla Svobody jsou hory a život obyvatel velehor, není to ale klasický krajinář. Adrenalin na cestách zažívá hlavně při portrétním a reportážním focení zdejších obyvatel. Aktuální termíny promítání najdete na webu www.photo-svoboda.cz či na Pavel Svoboda Photography. |
5. Roman Vehovský: Autostopem kolem světa (Jiří Svoboda)
Příběhy z cest Jirky Svobody mě natolik inspirovaly, že jsem se jednoho dne rozhodl, že si také sbalím batoh a vyrazím procestovat stopem kus Evropy. První cesta trvala čtvrt roku a byla dostatečně dlouhá na to, abych si uvědomil, že autostop není jen prostředek, který dotyčného dostane z bodu A do bodu B, ale že je to hlavně obrovské síto charakterů. A tahle nevinná kniha zavinila, že se má poslední cesta protáhla na sedm let.
| Roman Vehovský zpracoval své sedmileté cestování do dvou knih, které vydal pod názvem Cestou osudu a náhody. Knihy Romana Vehovského nejsou obvyklý cestopis. Od ostatních se liší jak destinací, tak časovým obdobím. Před několika lety vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let. Vyrazil stopem, se spacákem a okopírovanými listy školního atlasu. Více se o knihách a jeho cestách dozvíte na www.cestouosuduanahody.wz.cz. |
6. Eva Palátová: RA – the expeditions (Thor Heyerdahl)
Tahle kniha je o tom, že se může i úplný suchozemec plavit přes celý oceán na voru. To by bylo, aby člověka zastavily drobnosti, jako výpověď, nájem, nelevná letenka atp. Thor je prostě frajer!
| Eva Palátová je cestovatelka, spisovatelka a publicistka. Hned po škole propadla kouzlu Austrálie a Nového Zélandu, kde dva roky žila a kam se opakovaně vrací za studiem, prací a především za inspirací. S nemenším expedičním nadšením vás však zavede do Himálaje, Polynésie, do nitra Bornea, Afriky či za šamany Jižní Ameriky… Z cest pravidelně promítá a publikuje. Nejraději cestuje klasicky „batůžkářsky“. Miluje hory, přírodu, dobré víno a „peciválky“ od babičky, proto je často k vidění také doma na rodné Moravě. Více se o její tvorbě můžete dozvědět na webu KIWIK, cesty s úsměvem. |
A které knihy nejvíce ovlivnily vás a vaše cesty?
Ovlivnily a inspirovaly mě hlavně knihy edice KOD, od Robinsona, Pouští a pralesem, Boj o ostrov, po Magellanovu cestu kolem světa. Z Verneovek mám nejraději Pět neděl v balóně. A staršími knihami od H+Z s všitými mapami a profily trasy si rád zalistuji ještě dnes. Mapy miluju. 😉