TOP 10 specialit švýcarské kuchyně, které musíte ochutnat

Odhalte tajemství fondue

Kdysi z nouze ctnost, dnes nejslavnější pokrm, kteří dali Švýcaři světu. Starého a tvrdého chleba bylo na horských chalupách vždycky dost a nechyběl ani řádně vyzrálý sýr. Samo o sobě se to moc jíst nedalo, ale stačilo sýr rozehřát v hrnci s vínem, přidat trochu česneku, pepře nebo špetku chilli a sytá pochoutka byla na světě. V každém koutu země najdete trochu jiný recept. Ve Fribourgu do sýru namáčejí pečené brambory ve slupce, zatímco v Ženevě přidávají do fondue dušené smrže.

Jinde zase bublající sýr dochucují muškátovým oříškem či třešňovou pálenkou. Obvykle se na přípravu fondue používá chuťově výrazný sýr Gruyère, který se připravuje z mléka krav pasoucích se na rozkvetlých vysokohorských stráních, do směsi se přidává také Emmentaler či Appenzeller. Na výtečné fondue se zastavte ve stylové restauraci Bären v Andermattu, super zážitek – tedy fondue s výhledem na Bernské Alpy, nabízí restaurace Panorama na horské plošině Schynige Platte.

Švýcarské sýry patří do absolutní světové špičky, v zemi se vyrábí na 450 druhů sýrů, které za svou skvostnou chuť vděčí vysokohorským alpským loukám, kam místní farmáři na jaře vyhánějí krávy. Ty se pak pasou ve výškách kolem jednoho až dvou tisíc metrů nad mořem, kde kvetou desítky druhů alpských bylin, díky čemuž jsou „horské“ sýry nádherně aromatické a pikantní.

Za návštěvu s ochutnávkou stojí především muzeum sýru Gruyère či klášterní sýrárna na Andělské hoře, tedy v Engelbergu, kde si mohou návštěvníci prohlédnout i jejich výrobu. Skvělý zážitek nabízí prosklený sýrový humidor v hotelu The Chedi v Andermattu, kde je během snídaně k ochutnání fantastická kolekce sýrů. A ještě jedna perlička: výrobci ementálu zkoušejí, jak bude sýr zrát za zvuku muziky, jedna část zraje při hip hopu, další při rock ‚n‘ rollu a další zase při tónech Mozarta.

Pochoutka z Lucernu

Středověký Lucern patří k nejkrásnějším městům Evropy, vedle romantické atmosféry jej proslavil parádní masopustní karneval a také gastronomická pochoutka zvaná pastete. Jejím základem jsou kousky telecího masa, malé telecí párečky a žampiony, z nichž se připraví ragú. To vše je pak zapečeno do velkého „muffinu“ z listového těsta. A protože dneska se už i Švýcaři snaží jíst zdravě, přidávají na talíř také něco té podušené zeleniny. Základem fantastické chutě původně masopustní speciality je ovšem hustá krémová omáčka připravená ze silného telecího vývaru, másla a červeného vína, která je navíc dochucená lesním ovocem či rozinkami marinovanými v koňaku. Omáčka se krásně nacucá do listového těsta a v kombinaci s jemnou chutí párků a masa tvoří nezapomenutelný gurmánský zážitek. Zastavte se v historických restauracích Lapin či Rebstock.

Omáčka z trezoru

Tajná omáčka Café de Paris je chloubou Ženevy, kde se připravuje od roku 1930. O co jde? Entrecôte Café de Paris je vlastně rib eye steak servírovaný s hranolky a se speciální omáčkou Café de Paris, vykouzlenou ze smetany, dijonské hořčice, tymiánu, madeiry, ančoviček, čerstvého pepře a dalších ingrediencí (přesné složení omáčky je tajné a majitel ho má uložené v bankovním trezoru). V mnoha restauracích Evropy můžete ochutnat napodobeniny této legendární omáčky, ale originál najdete na jediném místě – v ženevské restauraci Café de Paris na ulici Mont Blanc č. 26.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Na cestě do nebe

Minipivovarům se ve Švýcarsku daří, v každém městě už vaří pivo pár nadšenců. Zatímco v roce 2000 fungovalo v zemi jen 80 pivovarů, dnes jich napočítáte na tisíc. Za návštěvu stojí minipivovar Monstein nedaleko Davosu, umístěný ve výšce 1600 metrů, který se chlubí sloganem „poslední pivní zastávka při cestě do nebe!“ Rukodělná piva nesou názvy zvířat, ochutnejte Sviště či Mloka. Oblíbené jsou také speciály, třeba Royal s třešňovou příchutí. Nezapomínají tu ani na gurmány – překvapí čokoládové lanýže s pivní příchutí či výtečný pivní sýr, který už stačil vybojovat zlatou medaili na národní soutěži sýrů. Pokud se budete toulat v kantonu Vaud, navštivte minipivovar Trois Dames v malém městečku Sainte-Croix (zážitkem je párování piva se sýry).

Víno na UNESCO

I když švýcarští vinaři připravují spoustu fantastických vín, ve světě se moc neprodávají a můžete je ochutnat pouze ve Švýcarsku. Jedním z vinařských center je Sion, v jehož okolí najdete nádherné vinice, na nichž pěstovali révu již staří Římané. Za návštěvu stojí vinařská obec Visperterminen, kde se vinice šplhají až do výšky 1150 metrů.

V obci Saillon zase najdete nejmenší vinici světa – má výměru pouze dva metry a jejím symbolickým vlastníkem je Dalajláma. Nejkrásnější vinice najdete v prudkém kopci nad Ženevským jezerem, kde jsou těsně nad sebou nalepené desítky malých kamenných teras, které začali budovat cisterciáčtí mniši již před tisícem let. Kamenné terasy drží teplo a vytvářejí tak unikátní mikroklima, které je společně s půdou hlavní příčinou špičkové kvality zdejších vín. O výjimečnosti místa svědčí i to, že vinice v Lavaux dostaly před několika lety razítko památky UNESCO. Vlajkovou lodí je švýcarská národní odrůda Chasselas, jež dává elegantní, ovocné a příjemně pitelné víno. Na ochutnávku zamiřte do městečka Saint-Saphorin či do obce Lutry. Z mnoha vinařství doporučíme Domaine Blaise Duboux v Epesses.

Pečení okouni

Oblíbenou letní a podzimní specialitu představují filety okounů pečené na másle, které jsou hitem hlavně ve městech a obcích ležících na břehu velkých jezer. Podávají se velmi jednoduše, jen s vařenými brambory s tatarskou omáčkou, díky čemuž vynikne lahodnost a křehkost rybího masa. Okouni jsou poměrně drobní, takže na porci připadá třeba 20 filetů (kostí se nebojte, žádné nemají). Perfektní okouny nabízí restaurace Les Armures v srdci staré Ženevy, kde si na nich před lety pochutnal i Bill Clinton. Dalším tipem je gurmány oblíbená restaurace s malou terasou Auberge du Raisin ve městě Cully na břehu Ženevského jezera.

Nakrájená curyšská bašta

Slavná curyšská specialita se jmenuje geschnetzeltes, což vlastně znamená nakrájený. Obvykle se připravuje z telecího masa nebo telecích jater (v tomto případě je chuť jídla poněkud rafinovanější), pokrm se pomalu dusí s žampiony, cibulí, červeným vínem a smetanou. Jako příloha se obvykle servíruje rösti nebo rýže. K dostání je snad v polovině curyšských restaurací (a dnes už běžně po celé zemi), mezi vyhlášené adresy patří Kronenhalle, Zunfthaus zur Waag umístěná v jednom z nejstarších domů ve městě či další typická historická „hospoda“ Zeughauskeller.

Šafránové rizoto

Pestrost švýcarské kuchyně doplňuje italský vliv na jihu, takže není divu, že v kantonu Ticino je největší specialitou šafránové rizoto, které se servíruje s legendárními klobáskami z Lugana, do nichž se vedle vepřového přidává také červené víno, koření a piniové oříšky. Šafrán, jenž rizotu dává nádherně žlutou barvu a nenapodobitelnou chuť, ovšem nepochází ze středního východu, ale paradoxně z krokusů setých pěstovaných v kantonu Valais. Prvotřídní šafránové rizoto připravují v restauraci Grotto San Salvatore v Luganu.

Fantastická čokoláda

Švýcarská čokoláda je pojem, zvláště mléčná, za jejímž vynálezem stojí čokolatiér z Vevey Daniel Peter, který ji začal připravovat v druhé polovině 19. století a později vstoupil do služeb svého souseda a přítele se jménem Henry Nestle (jeho firma je dnes největším potravinovým koncernem na světě). Ale zpátky k čokoládě, také belgický vynález v podobě pralinky (poprvé prezentované v roce 1912 v Bruselu) má švýcarské kořeny, neboť ji vymyslel vnuk zakladatele čokoládovny, který přišel ze Švýcarska.

Čokoládu můžete ochutnávat téměř kdekoliv, výborné pralinky najdete v Chocolaterii Durig na Avenue d’Ouchy v Lausanne (zde můžete také absolvovat malý kurz) či v Basileji v cukrárně Bachmann, kde připravují vedle návykových pralinek výborné řemeslné čokolády a další výtečné dezerty.