Vysvětlovat v dalekých zemích, že jste z České republiky a co je to za zemi, není nic lehkého.
Každý cestovatel už zažil mnoho rozhovorů s domorodci podobných tomuto:
– Your country?
– Czech Republic
– ???
– OK, Czechoslovakia.
– Oh, yes! Yugoslavia!
– Not Yugoslavia, Cze-cho-slo-va-ki-a
-Oh, yes! I know, Czeco-slavia. Near Japan.
A to je ještě ten lepší případ, kdy se domorodec vůbec chytne. Válka v Jugoslávii je naštěstí už dost dlouho pryč, tak aspoň nemusíme moc často odpovídat na dotazy, jestli se u nás ještě bojuje. Vzpomínám na jednu Američanku-intelektuálku, která se mě při ohňostroji během hinduistického svátku Divali soucitně zeptala, jestli ve mně ta kanonáda nevyvolává smutné vzpomínky.
Za mnoha další nedorozumění může český pas, který snad jako jediný na světě nemá na první straně název země. Nezřídka se tak pohraničníci a policisté na checkpointech ptají „Cestovni pas – where is this country?“.
Nejlepší příhodu týkající se určení svého původu mi ale vykládal známý cestovatel Karel Wolf. V Barmě se dal do diskuse s buddhistickým mnichem, který se po chvilce zeptal, odkud pochází. V ten moment přišla Karlova přítelkyně Petra a pravila: „Where is the toilet?“. Mnich nato pokýval moudře hlavou a odpověděl: „Toilet – nice country!“
Zde v Indonesii je mnohokrat synonymem "Republik Ceko" fotbal a konkretne Nedved (Oh, Pafel Nedfed, pemain sangat hebat!!". Indonesti komentatori sportovnich prenosu sklonuji Ceskou republiku ve vsech padech. Proto u mnoha lidi, i v relativne odlehlych oblastech ma Republik Ceska neboli "Ceko" dobry zvuk. Samozreme, Cekoslavia je oblibena nahrazka. Ale vesmes jsem prekvapen, kdyz nekdo zna playery jako Tomas Repka, Pavel Kuka, kteri zrovna momentalne do nejlepsi ceske petice nepatri. Jinak, vcera mi jeden snazivi studentik opakoval jmeno Vaklaf Hafel, coz se mi tu stalo poprve za celkem asi rok a pul pobytu. Nekteri znaji take cesky "crystal" (sklo). Dam vedet, jak se jmeno Ceske republiky zaskvi pri Piala Dunia neboli MS v kopane. Rekl bych ze tady to bude sledovat mnoho, mnoho lidi.
Ja myslim, ze nemusis jet ani tak daleko…vetsina anglicanu treba nedokaze rict, jestli jsme v severni nebo jizni evrope …
Potkal jsem jednou v Karlových Varech Němce z Frankfurtu, hodně vzdělaného člověka. Když zjistil, že se u náš pěstuje a vyrábí víno, hleděl na mě nevěřícně jako bych mu tvrdil, že tu žijí sloni.
Jo, v zapadle vesnicce v Peru kam noha turisty dlouho nevkrocila jsem oponoval cloveku ktery na mne ziral s otevrenou hubou a rikal "Gringo, gringo" slovy "No gringo, Checo". Indian mavnul rukou a rika "A Checo gringo". A chtel baksis jako bych byl American.
Na cestách jsme se setkali se vším možným, jako asi každý. Nejvíce si nás pletou s Jugoslávií, ale hodně lidí ČR alespoň matně zná. Hlavně kvůli fotbalu (většina asiatů zná víc fotbalistů než my), v Indonésii nám jeden chlapík řekl, že má české boty "kanady", že jsou fakt skvělé. A nejlepší byl Peruánec Carlos, který zajásal, když jsme se zmínili, že jsme z Prahy a ohromil nás tím, že se tam narodil. Jeho rodiče pracovali na začátku 70. let na velvyslanectví a prý si doteď pouští desky Karla Gotta. Tak to jsme opravdu padli na zadek.
Tahle příhoda je už staršího data, stalo se to někdy v první
polovině 90.let v Turecku.
Dnes se tahle země stává celkem běžnou destinací, ale tenkrát to pro
nás byly takové první kontakty s pořádnou exotikou. Vlastně i pro
Turky – s exoty ze Střední Evropy se do té doby většina z nich nesetkala. Naše odpověď na standardní otázku pro
cizince – where are you from – tak často vyústila v jakousi osvětovou besedu (ano, tam jak je Německo, ne, s Jugoslávií nemáme
nic společného, ano, Československo se rozdělilo, ne, žádná válka…).
Z tohoto standardu se trochu vymykali jen trhovci, zvláště v kosmopolitním Istanbulu, kteří jako zkušení
znalci lidí dovedli aspoň rámcově odhadnout, odkud človik je
a často projevovali i značné jazykové schopnosti.
Je jistě výhodné pro obchod, umět oslovit zákazníka v jeho
rodné řeči, že ano…
Jako jeden děda, který prodával v proslulé Instanbulské tržnici (nevím už co, není podstatné).
Každý, kdo procházel kolem, byl podroben krátkému zkoumavému
pohledu a vzápětí osloven řečí, která se prodavači zdála nejvhodnější. Z jeho úst tak kromě turečtiny zazněla němčina,
arabština, angličtina, (snad) řečtina…
Když došlo na nás, děda zaváhal jen na chvilku: po rychlé
analýze našeho vzezření se nadechl a mocným hlasem
zvolal: "charašó, Gorbačov !!!".
Tenhle Jirkuv prispevek mi pripomnel milou vzpominku na Turecko a jeho prijemne lidicky. Ja jsem tam byla v r. 1996 a to bylo ME v kopane. A Turci jsou velci fandove do fotbalu, takze kdyz jsem vykladala, ze jsem z Cech, tak se hned se mnou pousteli do vaznych debat o fotbalu, vykladali mi, jak nasi hrajou dobre a ze nam fandi a jmenovali mi jmena nasich hracu, kteri se jim libi. Snad mi panove prominou, ale ja jsem fotbalovy analfabet, takze ta jmena, ktera se mnou rozebirali, mi absolutne nic nerikala. Ale na vsechno jsem jim souhlasne prikyvovala, protoze oni se mnou probirali i herni situace…
No a ve Vietnamu, kdyz jsem rekla, ze jsme z Cech, tak prvni, co jmenovali, byl Nedved a Poborsky…. Takze ve svete nam opravdu vic dela slavu fotbal, nez to, ze jsme nejaci mistri v hokeji….
Ziji cca 2 rok v Irsku a za tu dobu jsem se hodnekrat nasmal.
Nejdrive se me US spolubylici ptala, jestli jsou u nas "bičis", tak jsem odvětil, že jsou vsude na světě.
Ona že jake, jestli pisecne, ci kamenite. Ja ze jeslti mysli blondynky…
No a v te chvili mi doslo, ze se nepta na prostitutky, ale na plaze "bíčis".
Nenapadlo me ze by u nas hledala more 🙂
Jindy mi zase kamarad z Ghany povidal, ze pry jsme meli problemy s prezidentem, ze byl ve vezeni.
Inu, odvetil jsem, ze byl trestat, ale radne zvolen.
On: "Ale Miloševič je valečny zločinec"…
Ja myslel Havla 🙂
V další firmě se mě ptali, "Jestli je to blizko Moskvy"
Ale abych jen nepomlouval – Prahu, fotbal a pivo zna hodne lidi :-)))
Loni jsme byli s partnerkou měsíc v Mexiku. Po informaci, že jsme z Česka, skoro každý ze sebe vychrlil Caslafska,Rezkova, Masopust, Dukla, Nedved. Akorát v jednom zapadlém městečku v Chiapasu mě šokoval naháněč jednoho obchodu tím, že po informaci – somos ďe la Republica Checa vytáhl šńůru na klíče, na které byl nápis Liberec, MS v klasické lyžování Liberec 2009 a hrdě mi to ukazoval.
Jedna intelektuálně vyhlížející kiwačka (tj. ženština novozélandská), která mne nabrala na stopu u Crowellu se zajímala, zda tam u nás taky máme zprávy ze světa a že u nich je to běžné, že se zajímají o dění na druhém konci zeměkoule. A že ta poslední válka musela být hrozná. Když jsem odvětil, že hrozná byla, ale Hitler naštěstí prohrál, málem nabourala a zbytek cesty zarytě mlčela.
Nejkurióznější byla zepisná znalost amerických indiánů v Utahu. Hráli jsme s nimi kulečník a oni už značně podroušeni se ptali:
„Where are you from?“
„Czech Republic“
„What? Chicken public?“
já mám narozdíl od pisatele článku s budhistickými mnichy v Barmě zcela odlišné zkušenosti. nejvíc mi asi utkvěla historka s upovídaným mnichem na mandalay hill. mnich ve věku cca 20 let mě nejen že dokonale proklepnul v angličtině, ale i v zeměpisných znalostech. sám si myslím, že jsem v zeměpise poměrně vzdělaný, ale co předváděl tento holohlavý klučina, mi vyrazilo dech. z fleku sypal pojmy jako brno, ostrava, plzeňské pivo, pěstování chmele v čechách a vína na moravě, rozdělení československa atd. obecně mi vůbec přijde, že čím méně rozvinutá země, tím více se lidé zajímají o dění ve světě…
prave kvoli tomuto mam vzdy so sebou mapu a ludom vysvetlim kde co lezi a odkial som ja a vzdy pochopie
V Indii nemělo skoro smysl se snažit se říkat že jsme z Czech republic, když plno Indů nezná ani čáasti své země…zvítězilo Europe, to většina kývala, že aspoň ví, kde to je 🙂 jednou ale řekli, jojo, znám odtud je Berdych ! :))
Asi 50-ti leta Irka se se mnou bavila o cestovani ,kde vsude uz byla ,padla i Praha a ja ji rikam :,,ja jsem z Ceske republiky “
A ona na to ,,kde je Ceska Republika “ ?
Tak ji rikam ,,Praha je nase hlavni mesto “ a ona to je blizko Litvy ne ?
Tip měsíce: Turecko
Top 10 míst v Istanbulu
Úchvatná krajina Kappadokie: skály tu připomínají obří údy
Zvláštní jezera v turecké střední Anatolii: Nar, Meke, Çıralı obruk
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Saúdská Arábie jako neprobádaný klenot. Matěj Krč bude v Biu Oko vyprávět o svém putování
Tablas de Daimiel, poklad španělských mokřadů a ráj pro milovníky přírody
Německo slaví 35 let od pádu Berlínské zdi: Obnovená místa čekají na objevení, 2. část
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.