Tobolka kardamonu (první část)

Kdysi dávno, v dobách pomalých velbloudích karavan a těžkopádných plachetnic převážejících zboží i otroky napříč Indickým oceánem …

Tehdy byly na zemi tři věci nejcennější: zlato, drahokamy a koření. Zlato, smaragdy, rubíny, ametysty a jaspisy bylo možné dobýt z nitra země nebo získat válkou se sousedním panovníkem. Všechno koření ale pocházelo z Indie a dalších zemí daleko na východě obývaných divokými kmeny, tygry, krotiteli hadů, stoletými mágy, dvouhlavými psy, krvelačnými krtky stahujícími poutníky za nohy, mořskými štíry a květinami sajícími krev. V těch oblastech byla džungle tak bujná a kypící životem, že dokázala zarůst cestu do druhého dne a mrtvá těla zbloudilých pocestných proměnit v prsť během jediné noci. Ale protože koření mělo obrovskou cenu a používalo se k ochucení a k uchování potravy, jako lék i afrodisiakum, našlo se vždy dost odvážných obchodníků a mořeplavců, kteří ho z Indie přiváželi do Arábie a Persie a odtud dále na západ.

Hřebíček, pepř, zázvor i skořici obyvatelé Indie obdělávali už od dávných dob na plantážích. Avšak jedno koření bylo nutné hledat v divokých pralesích, neboť je nikdo nedokázal vypěstovat. Byl to kardamon, nejdražší a nejvzácnější ze všech druhů koření. Kardamon rostl jen v rozeklaných, neproniknutelných pralesních horách, kde 300 dní v roce pršelo a údolí každé ráno zahalovala mlha. Nad obyvateli těchto hor – lidmi i zvířaty – podle vyprávění od nepaměti vládnul KARDAMONOVÝ KRÁL.

Toto je legenda o Kardamonovém králi.

Hášim ibn Labíb ben Busayrí, libanonský kupec, žil tisíce kilometrů na západ od indických břehů. Jeho lodě přivážely zboží z Egypta, Andalusie, Maghribu, Řecka, Jemenu i odkudsi z dálky z černých osad a ostrovů na pobřeží Afriky.

Jednoho rána, jež se zdálo být stejné jako všechna předešlá, usedl Hášim po svém zvyku nad velkou knihou účtů. Jako obvykle vzal několik tobolek kardamonu, aby si jimi ochutil čaj. Rozloupl je, rozdrtil v dlani, vsypal černá semínka do čerstvě připraveného šálku a napil se. Vše bylo navenek stejné jako dřív, avšak jeho nitrem náhle projela vlna horečné touhy.

Hášim byl v nejlepších letech, obchod mu úspěšně vzkvétal a ve svém městě byl váženým člověkem. I soudce k němu chodil pro radu. Měl všechny důvody ke spokojenosti a předpoklady k tomu dožít svůj život v přepychu, pohodlí a poklidu.

Ale nyní seděl a přemýšlel o zelené tobolce kardamonu. Nikdo přesně nevěděl, odkud kardamon pochází. Jen to, že se rodí v neznámém pralese kdesi na východě. Pak pluje na plachetnicích přes krásné i běsnící moře do cizokrajných přístavů, odkud ho karavany rozlehlými pouštěmi rozvážejí do obchodních měst v Egyptě, Libanonu a Persii. Hášim všechna tahle místa znal jen z účetních knih. A ta malá zelená tobolka na něj teď volala neslyšitelnou řečí. Vábila ho, naléhala, sváděla a ponoukala.

Znovu se napil čaje. Celým svým tělem cítil hedvábnou chuť kardamonu, omamnou jako strach z kobry ovíjející se kolem nohou, chuť vonících orchidejí a slunce prosvítajícího štíhlými paprsky skrze klenbu pralesních velikánů, chuť, jež byla jako zpěv papoušků a řev tygra ukládajícího se ke spánku.

Hášim konečně pochopil, že k němu takto promlouvá Kardamonový král. Dopil šálek. Chvíli ještě poseděl a vše zvažoval. Pak vstal, zavřel knihu účtů a vydal se na cestu.