Proti tatarským bojovníkům vedl ataman Jermak úspěšnou bitvu, získal tak nová území na Sibiři. Tataři ho ale stejně za několik let zabili při svých povstáních.
JERMAK Timofejevič († 6. 8. 1585 v řece Irtyš, Rusko) – ruský dobyvatel Sibiře
Počátkem 16. století začali pronikat ruští kupci za Ural a jejich úsilí nabylo vyšší intenzity po dobytí Kazaně a Astrachaně a následném rozpadu tatarského panství na východě evropského Ruska. Na řece Kamě se usídlil mocný rod Stroganovů, jehož příslušníci neustávali v úsilí o rozšiřování svého panství na východ za „Velký kámen“, jak se nazýval v dobové řeči Ural. Do jejich služeb vstoupil se silným oddílem kozáků ataman Jermak, donedávna odvážný loupežník v Povolží, kde se octl mimo zákon.
Vítězná Jermakova bitva
S Jermakovou pomocí se Stroganovové rozhodli vytáhnout proti tatarskému chánovi Kučumovi na Sibiř. Na počátku září 1582 vypluli Jermakovci na loďkách po řece Čusovoj (přítok Kamy) ke hřbetům Uralu. Po jejich překročení se pustili dál k řekám Tagilu a Tura, kde zřídili osadu Jepašin gorodok (budoucí Turinsk). V blízkosti soutoku řek Tura a Tobol došlo k rozhodné bitvě mezi Jermakem a Kučumovými vojsky a 26. října 1582 vstoupili kozáci do Kašlyku, hlavního centra Sibiřského chanátu. Jermak od té chvíle ovládal široké území v oblasti řeky Tobol a dolního Irtyše a jeho přítoků, kde mohl vymáhat jasak (naturální daň především ve formě kožešin).
Uvážil, že obejde Stroganovovy a obrátí se na cara Ivana IV. V prosinci 1582 vyslal do Moskvy jednoho ze svých kozáků s přebohatými dary a získal od cara podporu pro další pronikání na Sibiř. Za Jermakem se přes Ural táhli kozáci i zběhlí nevolníci spolu s různými dobrodruhy a vytvořili skupiny prvních ruských osadníků na Sibiři.
Velké povstání
V březnu 1583 vyslal ataman padesátičlenný oddíl kozáků proti bouřícím se obyvatelům na dolním Irtyši. Pronikl k řece Ob do míst, kde se prudce obrací na sever, do Belgorje. V létě 1584 se Jermak pustil proti toku řeky Tavdy až k soutoku Pelymu a Lozny. Uvažuje se o možné výpravě z jara 1584, kdy kozáci mohli proniknout po Obu do ústí Kazymu a proti jeho proudu na východ.
Po smrti Ivana IV. Hrozného (1584), současně s oslabením ruské centrální moci, vypukla na jaře 1585 rozsáhlá vzpoura Tatarů a Chantů. Povstalci obklíčili pevnost Kašlyk, zajali a ubili kozáky, kteří se snažili čelit tatarským útokům. Při jedné srážce v srpnu téhož roku zahynul v blízkosti soutoku Vagaje a Irtyše ataman Jermak. Po jeho smrti se Rusům podařilo opustit Kašlyk a vrátit se za „Velký kámen“. Posily, které přivedl Ivan Mansurov na podzim 1585, přezimovaly na pravém břehu Obu (v osadě Obskij gorodok), a na jaře 1586 se také vrátily za Ural.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
