Ticino, krása a dobrodružství švýcarských kaňonů

„Neběhej, uklouzneš, zakopneš, zvrtneš si nohu, spadneš tam, něco se ti stane!“ – to je canyoning,  prapodivný sport, ve kterém máme možnost vyzkoušet si vše, co nám v dětství zakazovali, a i právě proto nás to tolik baví! Aquapark v přírodě, to je naprosto bezkonkurenční zábava v parných letních dnech.

Na rozdíl od klasického aquaparku ale na břehu nečeká plavčík, který vám pomůže v krizové situaci. Proto je důležité mít dostatek informací o plánovaném kaňonu, možnostech nouzového odstupu, aktuálních podmínkách (stavu vody a počasí), rozumně zhodnotit vlastní schopnosti a nezapomenout balíček základního vybavení, který se neustále, s přibývajícími zkušenostmi, rozšiřuje.

Návštěvu Ticina naše roztodivná skupina o věkovém rozdílu bezmála 50 let dlouhou dobu odkládala, protože na rozdíl od Španělska, Itálie či jiných evropských kaňonových lokalit, vás Švýcarsko nevítá s otevřenou náručí. Učesaná tráva, placené a kontrolované pytle na tříděný odpad, nemožnost platit v kempu kartou či eury. Jednoduše přísný dohled na každý váš krok, na což nejsme zvyklí.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Eldorado Ticino

Preciznost Švýcarů se na druhou stranu kladně projevuje ve velmi vysoké úrovni knižního průvodce Eldorado Ticino (Anna a Luca Nizzola). Dovolím si tvrdit, že dotaženější práci jsme na tomto poli v evropském měřítku zatím nepotkali. Ráda bych vyzdvihla hlavně porovnávací fotografie pro možnost srovnání běžného a maximálního průtoku vody v kaňonu a přesnost profilů, které zahrnují variabilní možnosti sestupů. O skutečnosti, že piktogramy v průvodci nejsou jen grafickou hrátkou autora, nás přesvědčil obrázek nůžek, jemuž jsme nevěnovali pozornost až do chvíle, kdy jsme jedním slaněním odrovnali rovnou dvě nová lana.

Průvodce také jasně vyznačuje kaňony, které se nacházejí pod vodním dílem (takových je v Ticinu většina) a uvádí telefonní čísla, na kterých je bezpodmínečně nutné ohlásit skupinu před nástupem a odhlásit po výstupu z kaňonu. Opakovaně jsme se přesvědčili, že toto pravidlo nedodržujeme jen my, ale i místní kaňonáři. Dokonce jsme se rozhodli kvůli této povinnosti koupit švýcarskou SIM kartu do telefonu. Její nákup však nebyl bez bydliště ve Švýcarsku úplně jednoduchý.

Tentokrát se s pocity respektu setkávám častěji než jindy. Asi je to množstvím vody, které se pohybuje na vrchní hranici zdolatelných průtoků. Náš čtrnáctidenní výlet do ticinských kaňonů začíná pod proudy vody, které bičují celou Evropu již pátý den. Předpověď však hlásá brzké ustávání deště, a tak neztrácíme dobrou náladu. Jen co se první sluneční paprsky proderou skrze olověná mračna, okamžitě chystáme výbavu.

Více vody než je obvyklé

Míříme vysoko, chystáme se zdolat samotnou perlu Ticina – Crestiano Boggera Inferiore. Jenže ouha! I bez podrobného popisu stavu vody s fotografiemi, kterým je v průvodci vybaven každý kaňon, záhy chápeme, že na tento kaňonářský bonbónek si musíme ještě počkat. Po několikadenních silných deštích teče neskutečné množství vody i tam, kde se za normálního stavu blýská suchá skála. Vracíme se hned, jak voda opadne, abychom věhlas provázející tento kaňon posoudili sami. Skluzavky a slaňáky do smaragdové vody jsou úžasné a co teprve skoky! Dva naši největší borci vypínají mozek a po dlouhém hecování pokořují 17-ti metrový skok.

Jeden z kaňonů, na který si troufáme i přes vyšší stav vody, je Chironica Barougia. K místu nástupu se dostáváme přímo autem, cesta odpovídá popisu, až na jednu významnou maličkost – o zákazu vjezdu, který je třeba překonat, v průvodci nic nepíší. To mimochodem ukazuje, že i tolik opěvovaný průvodce má určité mezery. Hlavní problém ale nastává až v průběhu sestupu kaňonem.

Inzerované slanění za kmen stromu, které v kaňonové praxi není nijak neobvyklé, nám znemožnila skutečnost, že předmětný strom na očekávaném místě prostě není. Jak nám rychle dochází při širším pohledu na stráně a koryto kaňonu, v nedávné době tu proběhla rozsáhlá těžba dřeva, která značně změnila dispozice nejen jistících bodů. Nám tedy nezbývá než se s nastalou situací vypořádat operativně a vytvořit si slanění vlastní. To však není jediný strom, který se vyskytuje na jiném místě, něž bychom si přáli. K vodnímu a skalnímu aquaparku se jako bonus přidává nekonečné dětské hřiště s prolézačkami mezi větvemi statných smrků, podplaváváním nebo přelézáním kmenů.

Přírodní tobogán

Sluníčko svítí, voda je čistá, sestup si užíváme, jen s větší opatrností a občasným dvojím jištěním. V poslední části kaňonu je krásně členité koryto se značným spádem a množstvím vody, které podráží nohy. Na videu, kterým dokumentujeme naši cestu, si zpětně prohlížíme, jak to občas někdo neustojí a na chvilku zmizí pod hladinou, třeba i víckrát. Všichni se ale nakonec v pořádku vynoříme. Na konci nás čeká ještě jeden tobogán. A my, už bez lana, si tam odvážně pouštíme děti a odchytáváme je v proudu. Kaňon sice pokračuje dál, ale už bez vody, která mizí pod mříží do zavlažovacích kanálů. Což je velká škoda, protože následující kaskáda by s vodou byla skutečně lákavá!

Za náš pobyt v Ticinu jsme prošli 9 kaňonů, nicméně všechny naplánované jsme bohužel jít nemohli, a to především z důvodu velkého množství vody, jak již bylo několikrát zmíněno. I přesto jsme si odvezli velmi silné zážitky, že by to dalo na dlouhé povídání. Protože mi to nedá, musím zmínit ještě jednu poslední kaňonovou zkušenost. Pontirone Inferiore šla z důvodu časově pozdního nástupu a opět velkého množství vody pouze „chlapská“ sekce, což jsme posléze uznali jako správné rozhodnutí.

Skoky do tmavých tůní, proskočení mocným vodopádem naslepo a stahování lana při šlapání vody bychom i my, holky, zvládly, nicméně stálo by nás to nejen hodně fyzických sil, ale i psychika by dozajista utrpěla své. A tak opalovačka bez … bez chlapů, byla pohodovou variantou letního odpoledne.