Thira (Santorini)

Když jsme si chtěli koupit jízdenky na trajekt na Santorini, byli jsme překvapeni, že tam žádný spoj nejede. Pak nám došlo, že řecký název tohoto ostrova je Thira. A že tam trajekty jedou – bodejť by ne, když je to hlavní turistická atrakce Egejského moře!

Co zbylo po výbuchu

I přes davy turistů s kufry na kolečkách, kteří čekali na ten stejný trajekt jako my, jsme se návštěvy Thiry nevzdali. Je to sice turistické peklo plné drahých hotelů, restaurací a všudypřítomných souvenir shopů, ale přesto Thira stojí za to pro svoji jedinečnou geografii. Kdysi dávno zde totiž došlo k obřímu výbuchu sopky, celý střed ostrova se propadl do moře a zbyl jen srpkovitý kus okraje někdejšího kráteru – dnešní Santorini -a malý ostrov jako zbytek z protilehlé části okraje kráteru – dnes zvaný Thirassia. Vprostřed mezi nimi, kde země zmizela kdesi ve vodách, dnes z moře vystupuje malá sopka se sirnými prameny. Na ni se většina turistů vydává ze Santorini v rámci předplacených boat trips, kdy po 40minutové návštěvě pramenů na sopce přeplouvají na Thirassii, kde na ně čekají místní taverny. Z pobřeží Santorini jsme uviděli nekonečný zástup turistů, kteří poslušně stoupali stezkou na vršek sopky jak ovce, a rozhodli se tento fakultativní výlet vynechat.

Na Santorini je impozantní především příjezd lodí. Ti pohodlnější, kteří přistanou na místním letišti na druhé straně ostrova, o hodně přijdou. Jak loď vplula do vod, v nichž kdysi zmizel střed ostrova, otevřel se před námi neuvěřitelný pohled na vysoké rozervané stěny někdejšího kráteru, v němž jsou jasně patrné různě barevné geologické vrstvy. V tu chvíli chápete, jak obří výbuch to tehdy asi musel být. Všechno se tavilo. Tuny hornin se urvaly a propadly do jádra Země. Stěna, která tu po explozi zbyla, se nazývá „kaldera“. Druhá strana ostrova nicméně zůstala výbuchem nezasažena, a tak tam terén postupně klesá k moři a nachází se zde pár pláží s černým sopečným pískem.

Jak se dostat z přístavu

Přístav se nachází dole pod kalderou. Z něj stoupá úzká a strašně klikatá silnička nahoru na povrch. Původně jsme měli v plánu vystoupat pěšky a zajistit si ubytování až sami přímo ve městě. Pak jsme se ale naštěstí nechali zlákat nabídkou apartmánu s bazénem za 30 euro/noc včetně odvozu z přístavu do hotelu a obráceně na zpáteční cestě. Jak jsme v horkém vzduchu s dodávkou pomalu stoupali vzhůru po těsných serpentinách plných aut, autobusů a čtyřkolek, které si na Santorini pronajímají turisté, bylo nám jasné, že pěšky by nám výstup zabral několik hodin a zřejmě by nás po cestě stejně někdo srazil dolů. Údajně však z přístavu jedou o hlavního města Fira i autobusy.

Fira se rozkládá na okraji kaldery a ty nejluxusnější hotely „visí“ přímo na prudké skalní stěně. Některé mají dokonce bazény vysunuté ze zástavby tak, že plavete a přitom se přes okraj díváte dolů do hlubin moře. Procházkami na okraji kaldery a pozorováním spletité bílomodré zástavby by člověk mohl strávit celé hodiny (kdyby ho neobklopoval dav turistů). V roce 1956 Santorini zasáhlo ničivé zemětřesení, při němž zahynuly tisíce lidí. Kdyby se země zatřásla znova, zřejmě dojde k podobným škodám. Všechny zaoblené domečky s odvážnými terasami by zřejmě sklouzly dolů do moře jako po skluzavce. Nepříjemností v centrální části Firy jsou krámky s všemožnými cinkrlátky a hadýrky, které si můžete přivézt i z jakéhokoli jiného místa na světě. Inu, i suvenýry se nám globalizovaly.

Nejširší nabídku průvodců a map Řecka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Výlet kolem Santorini

Proto je lepší z Firy vyrazit na obhlídku ostrova, nejlépe pronajatým skútrem (10 euro/den), čtyřkolkou (20euro/den) nebo autem (35 euro/den). Možná krásnějším místem než samotná Fira je malá tradiční vesnička Megalochori na jih od hlavního města. V jejích ulicích nepotkáte živáčka, snad jen pár turistů, kteří se hnuli ze svých luxusních hotelových teras nad kalderou. Takže si zde můžete nerušeně nafotit bílé baráčky, naducané kostelní kupole a vzdušné zvonice, které pak na fotkách vypadají zcela nereálně, jako malé dokonalé zákusky.

Na spodním cípu ostrova leží vykopávky starověkého osídlení Ancient Akrotiri, které Řekové umístili pod speciální střechu, jež měla cenné šutry ochránit před špatnými vlivy místního klimatu. Kus této střechy se však před několika lety zřítil a zabil jednoho turistu, a tak je archeologická atrakce od té doby zavřená a čeká se, co bude.

Naštěstí jsme se tam nehnali zbytečně, protože hned kousek odtud je jedna z mála santorinských pláží – Red Beach. Vybrali jsme si ji v průvodci proto, že prý má být odlehlá a tichá. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přelezli kozí stezkou kus skalnatého pobřeží a před námi se otevřel pohled dolů na nedlouhou černou pláž posetou pruhovanými slunečníky a na přetížené výletní lodě, které tu jedna za druhou přistávaly! Ve špatně přístupném zákoutí, kde bylo téměř prázdno, si pak vedle nás rozprostřela deky česká rodinka. Prostě Santorini není vhodné místo pro mořské radovánky – pláží je tu poskrovnu a ty na východním pobřeží jsou kamenité a ze širého moře bičovány příliš velkými vlnami. Santorini je ideální dovolenkovou destinací pro geology.

Proto jsme se ještě podívali do města Oia na severním výběžku ostrova, které je stejně malebné jako Fira, a po dvou dnech zaveleli k ústupu. I přes přítomnost turistů a s tím spojené vyšší ceny však nikdo z nás nezalitoval, že jsme se na Santorini-Thiru vydali.