Německý zoolog se několikrát vypravil do Afriky. Hledal tam ztraceného kolegu, zpravoval chartúmský konzulát a přinášel do Evropy vědecké poznatky.
HEUGLIN Theodor von (* 20. 3. 1824, Hirschlanden, Německo, † 5. 11. 1876, Stuttgart, Německo) – německý zoolog a cestovatel
Rodák z Württemberska, Theodor Heuglin se poprvé dostal do Afriky roku 1850; tehdy pobýval v Egyptě a naučil se přitom velmi dobře arabsky. Po kratší cestě na pobřeží Rudého moře se roku 1852 stal tajemníkem Konstantina Reitze, rakouského konzula v súdánském Chartúmu. Spolu s ním se Heuglin vydal s diplomatickým posláním k etiopskému císaři Teodoru II.; v Gonderu ale Reitz zemřel a po návratu Heuglin načas spravoval chartúmský konzulát.
Na konci roku 1853 pak podnikl menší cestu proti toku Bílého Nilu do dosud téměř neznámého státu Kordofán. V Súdánu strávil tři roky, než se v roce 1855 vrátil do Vídně; již příštího roku jej ovšem opět můžeme zastihnout v Africe, kde nejprve zkoumal step Bajjúda (na egyptsko-súdánském pomezí) a později prozkoumal část pobřeží Somálska.
Hledání cestovatele Vogela
Novou příležitostí k cestě do Afriky se pro Heuglina stal rok 1860, kdy byl pověřen vedením rakouské výpravy k nalezení (či aspoň vyjasnění osudu) Vogela. V březnu 1861 se proto vydala do Massawy pětice Rakušanů – Heuglin, Hermann Steudner, Martin Ludwig Hansal (rodák z Dyjákovic na jižní Moravě), Hermann Schubert, Theodor Kinzelbach) a s nimi Švýcar Werner Munzinger, který už v Africe pobýval od roku 1855.
Původní trasa měla vést přímo na západ přes Chartúm a Dárfúr do Wadaje, kde se měl Vogel nejspíše nacházet, Heuglin se ale místo toho delší dobu zdržel v Etiopii. (Munzinger se od něj brzy oddělil, došel do Chartúmu a v kordofánském El-Obeydu se dozvěděl, že Vogel je mrtev; zpráva ale byla z „druhé ruky“ a navíc ne zcela přesná, fakticky tak Vogelův osud vyjasnil až roku 1873 Nachtigal.)
Oddíl pod Heuglinovým vedením zamířil na jih přes Aduu, Gonder a Debru Tabor s cílem proniknout do dosud téměř neznámého kraje Kaffa a odtud zmapovat horní tok řeky Sobát. V provincii Šoa ale byli Rakušané zastaveni a museli změnit trasu, přičemž postupovali víceméně podél Nilu, až došli v roce 1862 do Chartúmu. Tam se také dozvěděli o Vogelově osudu; proto se Heuglin a Steudner připojili k expedici nizozemské badatelky Tinnéové, která v letech 1863–64 za velkých obtíží prozkoumala oblast Bahr el-Ghazálu a vyjasnila řadu otázek v hydrologii této části Afriky. Obvykle se uvádí, že vědecké výsledky této expedice jsou především Heuglinovou zásluhou.
Heuglin pokračuje malými výpravami
Tříletý pobyt a přestálá zimnice (na tu v dubnu 1863 zemřel Steudner) donutily Heuglina k návratu; už v květnu 1864 byl v Chartúmu a přes Berber, Suákin a Suez se vrátil do Evropy. Z cest vytěžil několik cestopisů (např. Die deutsche Expedition in Ostafrika 1861–62, 1864; Reise nach Abessinien, den Gallaländer, Ostsudan und Khartum, 1868), ale také řadu prací přírodovědeckých, zejména z oboru ornitologie. Heuglin také připravil cestopis z expedice Tinnéové na Bahr al-Ghazál.
V dalších letech podnikal Theodor von Heuglin už jen menší výpravy, např. v létě 1870 na Špicberky, roku 1871 na ostrov Nová země (zaměřeno na zoologický výzkum arktického pobřeží) a teprve v roce 1875 se vrátil do Afriky, když v egyptských službách prozkoumal část Núbijské pouště a pobřeží mezi Suákinem a Massawou. Pak se vrátil do Evropy, ale hned chystal další výpravu, tentokrát na ostrov Sokotru; krátce před odjezdem však náhle zemřel.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
