Po týdnu v Thajsku se můžete cítit trochu unaveni klasickými chrámy, zlatými pagodami, a dokonce i historicky cenným ležícím Buddhou. Je libo trochu našlehaného betonu?
O thajském buddhismu
Starých poutních míst a chrámů je v Thajsku nespočet a rozhodně nejsou jen turistickým cílem. Téměř všichni Thajci jsou buddhisté. Vidíme je vcházet bosky do zlatých chrámů, aby zapálili vonnou tyčku, ve směru hodinových ručiček obešli sochu Buddhy a mlčky meditovali. Z lotosu zrozený pak dostává květiny, nové zlaté plíšky, ovoce a spoustu dalších krásných a čistých darů.
Před cestou do chrámu
Ještě dříve, než vyrazí do chrámu, postarají se Thajci o své vlastní domácí duchy. Mohou být totiž pěkně nepříjemní, a tak je lepší držet je stranou domu. Každá obytná budova má tedy svůj domeček duchů, aby bylo jisté, že duchové nebudou obyvatele domu obtěžovat. Domečky duchů se obvykle podobají miniaturám klasických chrámů. Každý den se duchům pro potěchu obětuje kadidlo, svíčky a ovoce. Rozladěný nebo rozzlobený duch je velmi nebezpečný a může způsobit i smrt.
Do thajského buddhismu se historickým vývojem nepřimíchali jen animističtí duchové, ale taky vůdčí postavy hinduistického panteonu. Zatímco buddhismus vede linii filosofickou a skrze praktikování buddhismu směřují Thajci k nirváně, hinduistická božstva jsou patrony dílčích životních úspěchů.
Potkáváme množství mnichů v oranžovém rouchu. Jelikož se vzdali všeho majetku a žijí jen z almužen, vidíme je ráno brouzdat pomalu se probouzejícími ulicemi. Pekař, který zrovna vybaluje sladké housky, je s radostí hostí, a stejně tak mniši přijímají darem praženou kukuřici. Ještě trochu čaje a mohou zpět do kláštera. Tady meditují, studují a často i vyučují. Mniši jsou velmi vážení – snad i proto, že přijímají almužny a jsou tak prostředníky „konání prospěchu“. To člověka posouvá stále výš v inkarnační spirále, na jejímž vrchu stojí sama nirvána. Mnichem se většina mužů stává jen na přechodnou dobu – alespoň tříměsíční, a to ideálně v době mezi studiem a svatbou. V Thajsku existuje dokonce něco jako placená „mnišská dovolená“.
Konat prospěch …
Konat prospěch můžeme mnoha způsoby. Nad jedním jsem se zpočátku trochu zhrozila. Poblíž chrámů vidíme prodávat ptáčky v klecích. Roztomilé pěnkavy štěbetají zavřené v proutí až do doby, kdy zaplatíte prodavači peníz a můžete je vypustit jako projev buddhistického soucitu. Pro Evropana samozřejmě trápení zvířat. Když však vejdete do zákulisí chrámů, najdete tam pěnkav spousty.
Jsou volné, vesele se živí zrním a jsou celkem smířené s tím, že za snadnou obživu zahrají celé to divadélko s chycením do klece. Na večer se přece zase vrátí k zrní. A vy? Zaplatili jste šejdířům? Ani ne. Vždyť jste si koupili odpustek, vykonali prospěch, uvědomili si pomíjivost vlastnictví a ještě jste podpořili chrám a přispěli na zrní pro roztomilé ptáčky. Takže tento „obchod s ničím“ vlastně udělá radost každému.
Wat Rong Khun: chrám jako z pohádky
Prospěch vykonal taky architekt našeho šlehačkového chrámu Wat Rong Khun. Rodák z malé vesničky Rong Khun vystudoval grafiku na universitě. Důležitou zakázkou byla nástěnná malba buddhistického chrámu v Anglii. Tady poprvé předvedl svoje pojetí moderního thajského umění a získal vyznamenání od samotného thajského krále. Každý Thajec miluje krále, náboženství a svoji zemi. Chalermchai Kositpipat se rozhodl radovat své zemi dílo světového rozměru a vyjádřit přitom i své poděkování dharmě, která tolik ovlivnila jeho život.
| Do provincie Chang Rai se dostanete nejlépe z města Chang Mai (185 km krásnou kopcovitou krajinou). Protože je Thajsko dobře připraveno na turisty, každý hotýlek v Chang Mai nabízí jednodenní výlety na sever (cca 450 Kč za osobu). Můžete tak navštívit „Zlatý trojúhelník“, tedy hranici Thajska, Barmy a Laosu, nechvalně známé místo kasín a dealerů drog. Potom uvidíte staré chrámy v Chiang Saen a trochu problematické vesnice „dlouhokrkých“. Oblast však zasluhuje více času než organizovaný jednodenní výlet. Půjčeným autem (cca 40 USD na den) nebo na motocyklu najdete zapadlé silničky v horách, kde možná nevyfotíte dlouhokrké lidské ZOO, ale zato uvidíte skutečný život horských etnik Akha, Jao nebo Hmong. |
Chrám nového tisíciletí se drží starých symbolů i dispozic, jen materiál je nový. Bělostný beton ještě lépe než drahé zlato vyjadřuje Buddhovu čistotu a tisíce zrcadélek ztělesňuje jeho moudrost, která září na všechny strany. Do hlavní svatyně vstupujeme po mostě, který symbolizuje překonání cyklu znovuzrozování. Zpočátku míjíme natažené ruce neřestí třímající například hrnce bohatství, po zábradlí mostu se plazí 16 démonů požírajících se navzájem.
Pokud se 16 nečistot duše zbavíte, ocitnete se už mezi božskými bytostmi, a nakonec smíte po alegorických schodech, které představují pomíjivost, utrpení a ne-já vstoupit do Buddhovy svatyně. Tam teprve pochopíte sílu Kositpipatových maleb. V němém úžasu nad tím, čeho jsou beton a lidská ruka schopni, procházíte mezi dalšími stavbami. Některé z nich však na své pocukrování teprve čekají.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
