Thaipusam – hinduistický svátek prosperity

Největší oslavy probíhají v malajském hlavním městě Kuala Lumpur, kde se každoročně více jak milion věřících vydává na 15ti kilometrový průvod k chrámu v jeskyni Batu. Je to však neskutečná tlačenice, a tak jsme radši oslavám přihlíželi na ostrově Penang, kde jsou průvody o něco menší, ale i tak velkolepé.

Subramanian je bůh peněz a prosperity

První den oslav je před chrám vytlačena na obřím vyzdobeném kočáře socha boha Subramaniana (nejmladší syn Šivy) a lidé mu přinášejí obětiny ve formě kokosových ořechů, mléka a květin. Subramanian je zde považován za boha peněz a prosperity (prý peníze „vyrábí“) a v tyto dny také obchodníci maží své dluhy a všichni se snaží ostatní obdarovat a učinit šťastnými. Haldy kokosových ořechů jsou pak rozmístěny i v ulicích podél trasy průvodu. Každou hromadu (minimálně 101 kokosů) vždy zaplatí jedna rodina (a ne vždy jen hinduistická, k oslavám se v poslední době připojuje i mnoho Číňanů), čímž si zabezpečuje štěstí a prosperitu v příštím roce.

Všichni pak rozbíjení kokosy o silnici před projíždějícím kočárem. Je to náramná taškařice, kterou si všichni užívají s dětskou radostí. Když je již ulice plná půlek a litry mléka stékají do kanálů, ozve se zvuk píšťalkyadva malé bagříkyzbytky rychle odklízejí, aby mohl průvod plynule pokračovat. Kočár, na němž stále bráhmani přijímají obětiny a dávají požehnání, je teď tažen párem vyšňořených býků a před ním procházejí muži s bambusovou konstrukcí vyzdobenou pavími pery. Když se průvod dostává dále od centra města, začíná vše připomínat pouť, tak jak ji známe u nás. Ulice jsou v obležení blikajících stánků s hlasitou hudbou. Většinou každý sponzoruje nějaká firma, je vyzdoben obrazy a skulpturami božstev a podává se zde bezplatné občerstvení pro všechny.

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Sebeobětovači a alegorické vozy míří k chrámu Sri Nattukotai

Mezi tím se ale už připravuje to, co dělá Thaipusam tak zajímavým a jedinečným. Jsou to sebeobětovači, kteří přinášejí bohovi obětiny svým utrpením a tím si získávají jeho obdiv. Již měsíc nejedí maso a chodí obléknuti v prostém žlutém šatu. Poslední noc trávili v chrámech, kde meditovali a brousili si háky a zmenšená kopí zakončená trojzubcem, aby si je teď mohli nechat zapíchat do těla a obličeje. Propichování provází rytmické výkřiky „Wéey Hey“, které aktéry uvádí do transu a ostré hroty kopí a háků pronikají kůží bez kapky krve. Někteří si nechávají propíchnout pusu od koutku ke koutku tlustou jehlicí a občas i menší napříč skrz jazyk, jiní mají háky v zádech připevněné na provazy, které pak další drží napnuté, anebo jsou ověšeni desítkami malých nádobiček na mléko uchycených na tělo háčky, připomínajíc vánoční stromeček. Těmto obětinám se říká „kavadi“.

Celý den i noc pak proudí skupinky k chrámu Sri Nattukotai pouť dlouhou zhruba šest kilometrů. Objevují se i lidé s obrovskou konstrukcí připevněnou na těle, vyzdobenou hinduistickými symboly, kteří vždy zběsile křepčí u každého stánku podél cesty. Chvíli pozorujeme celý ten mumraj z restaurace našeho místního kamaráda a dozvídáme se,že se občas objevují lidé, kteří mají skrz tvář provlečené řidítko bicyklu, nebo rikši, jež tlačí vedle sebe. Na tyhle lidi však ostatní shlížejí s despektem, neb tohle už nepatří k čistě náboženskému sebeobětování a je nad míru jasné, že hlavní pohnutkou je objevit se na co nejvíce fotografiích.

Objevují se také alegorické vozy tažené na provazech s háky zapíchanými do zad mučedníků. Zaujal nás zejména jeden, který táhl otec se svým asi desetiletým synem. To byl nejspíš jediný případ vyčerpání a únavy, co jsme zaznamenali. Pro malého kluka, který byl navíc ověšen nádobkami na mléko a v puse i jazyku měl jehlice, muselo být velmi náročné, táhnout ve vedru velký vůz v tlačenici, kde opilý tanečníci znemožňují plynulý pohyb. Mnoho lidí jim pak pomáhalo předjet ostatní vozy, rychle se dostat k chrámu a ukončit klukovi utrpení. To byla však jediná výjimka, ostatní si průvod velmi užívali.

U chrámu Sri Nattukotai bylo celý den narváno a davy lidí vynášely po schodech obětiny. Zde byly také odborně odstraněny háky i špícholáky a rány po nich posypány posvátným popelem. Zpátky již všichni šťastně odcházejí s rodinou, pro kterou byla většinou pouť vykonána, a ta je na ně patřičně hrdá.

Navečer se pak kočár vydává zpět k chrámu Sri Mariamman a tam celý Thaipusam ráno končí.