Těžba v pekle (fotočlánek)

Kráter IJEN (2300m, Jáva)

Ráno naštěstí neprší a my se vydáváme zdolat asi kilometrové převýšení. Už po cestě potkáváme zpocené domorodce nesoucí dva proutěné koše spojené štípaným bambusem a v nich světle žluté kusy síry. Jeden náklad váží 80 až 110 kg a když si ho zkouším potěžkat, sotva ho zvednu ze země. Není se co divit, že chlapíci mají na ramennou boule jako dlaň s mnohdy krvavými mozoly.

Po značné době vystoupáme ke kráteru a poslední metry už se plazíme občas po čtyřech v sirném oblaku. Kráter má v průměru kolem 900m a je 200m hluboký. Tvoří ho tyrkysové jezero horké, značně koncentrované kyseliny sírové obklopené barevnými skálami. Slézáme až dolů, kde jsou hned při břehu rourami svedené vývěry oxidů síry a na okrajích se tvoří silná vrstva čisté žluté síry. Dusíme se v oblacích štiplavého kouře a kolem se ozývá jen chroptění a kašel stoupajících nosičů. Když nás starý pán, který má na obočí vyloučené žluté krystalky, zdraví „Welcome to Ijen“, zní nám to spíš jako „Vítejte v pekle“.

Přímo u roury jsou muži s železnými bodci a odlamují velké pláty. V kouři nejsou často ani vidět a respirátor má pouze jejich šéf. Nezávidíme jim tu dřinu, ani chlapíkům, co odsud hroudy síry nosí do vzdálené továrničky na úpatí sopky, i když jsou na zdejší poměry velmi slušně placeni. Nám bohatě stačí výstup i bez nákladu a dolu to pak v jemném prachu zase pěkně klouže.