Tenerife: Pohádkový ostrov věčného jara

Rozdílnost přímořské a centrální oblasti zajistí každému pestrý program. Pokud koupání a slunění se na pláži člověka omrzí, může se vydat pod nejvyšší horu Španělska a postavit si třeba sněhuláka.

Kanárské ostrovy leží pouhých 115 km od afrických břehů, přesto jsou již od 15. století součástí Španělského království. Díky izolované poloze souostroví se zde zachovalo skutečně jedinečné přírodní bohatství.

Celých 36 procent celkové plochy ostrovů tvoří národní parky, přírodní rezervace a oblasti vědeckého zájmu s omezenou činností člověka. Ostrov Tenerife, stejně jako celé Kanárské souostroví, lze pokládat za určitou „biologickou konzervárnu“ s velkým množstvím endemických živočichů a rostlin.

Na ostrově dožívá dle odhadů snad již poslední plodící pár orla mořského, jednoho z nejvzácnějších dravých ptáků. Kanárské ostrovy jsou také rájem motýlů, vyskytuje se jich zde asi 500 druhů. Jsou tu k vidění také kanárci, kteří získali své jméno podle Kanárských ostrovů a ne naopak. Ve skutečnosti je název souostroví odvozen z latinského slova „Canis“ – pes, tedy psí ostrovy, protože zde kdysi žilo hodně divokých psů.

Původní obyvatelé ostrova Tenerife Guančové, což vlastně v domorodém jazyce znamená „lidé“, byli španělskými kolonizátory vyvražděni již v průběhu 15. století, a dodnes jsou pro vědce spíše záhadou. Z DNA objevených mumií se zjistilo, že to byli původem Berbeři z Afriky. Není ovšem jasné, jak se dostali na Tenerife, protože berberské kmeny nikdy nepatřily mezi velké mořeplavce.

Ostrov mnoha nej

Tenerife je největším z Kanárských ostrovů, nachází se tu nejvyšší hora souostroví, ale i celého Španělska Pico del Teide šplhající se do výšky 3 718 m n. m., roste zde nejstarší „tisíciletý dračí strom“ a koná se tu po Riu de Janeiru největší karneval na světě. Pro svoji rozmanitost a členitost je ostrov nazýván miniaturním kontinentem.

Zasněžené vrcholky pohoří, lávová pole, čarovná údolí porostlá bujnou vegetací, útesy svažující se do oceánu, pláže. To vše na území o rozloze 2 046 km².

Přestože se Tenerife nachází ve stejném podnebném pásmu jako Sahara, má velice příjemné klima a ideální teploty. Pasáty, které sem vanou ze severu, zajišťují ostrovu dostatek vláhy. Tu na sebe váží až 30 centimetrů dlouhé jehlice kanárských borovic „Pino Canario“, endemitů vyskytujících se pouze na Kanárském souostroví. Kapky vody poté stékají na zem, vsakují se do půdy a vrstvami horniny se filtrují do podzemních zásobáren vody, které vznikly po vyvřelé lávě při erupcích. Dospělý strom takto dokáže odčerpat z okolí až 20 litrů vody denně.

Pro ostrov jsou typické taktéž opuncie, dříve sloužící k pěstování červce nopálového, který žije výhradně na těchto kaktusech. Z tělíček tohoto parazita se získávalo červené barvivo karmín a jeho výroba přinášela místním obyvatelům obrovské zisky až do doby, kdy se přešlo na chemická barviva. I nadále se však využívá v potravinářském průmyslu, barví se jím např. campari.

Kraj terasovitých políček

Nejúrodnější oblastí ostrova s plantážemi banánů, brambor a rajčat je údolí La Orotava. Při příjezdu z jihu jsme ihned pocítili rozdíl mezi suchým jihem a na vláhu bohatším severem. Celé údolí je porostlé vřesovcem (vřesy zde dorůstají výšky až sedmi metrů!) a na stromech roste díky vlhkosti španělský mech. Typický ráz krajiny utvářejí terasovitá políčka vinné révy a banánové plantáže. Ty jsou k vidění po celém ostrově, avšak pěstování banánů je ve zdejším klimatu z ekonomického hlediska poměrně nevýhodné.

Taková banánová palma spotřebuje v horkém podnebí až dvacet litrů vody denně a na sklizeň jednoho kilogramu banánů je potřeba asi čtyři sta litrů zavlažovací vody, což se následně podepisuje i na jejich ceně. Vláda tedy podporuje místní zemědělce dotacemi a embargem na dovoz banánů.

Velkým svátkem Orotavy je den Božího těla. Již několik týdnů před jeho konáním vytvářejí zdejší umělci na radničním náměstí a v přilehlých ulicích barevné koberce z vulkanického písku. V 16. století zde žila nejvýznamnější španělská šlechta a díky výstavním palácům, domům a kostelům se staré historické jádro stalo perlou celého ostrova. Největší pýchou města je patricijský dům „Casa de los Balcones“ s nádhernými vyřezávanými balkony. La Orotava byla původně vinařskou oblastí, avšak tenerifské víno je na evropském trhu spíše raritou.

Dalším vinařským městečkem je Icod de los Vinos, které za svoji proslulost vděčí nejen vínu, ale také nejstaršímu dračímu stromu na světě „Drago milenario“. Tento „tisíciletý dračí strom“ z rodu liliovitých rostlin je až 16 m vysoký a jeho stáří bylo dlouhá léta odhadováno na neuvěřitelných 3000 let! Poslední botanické výzkumy však určily, že strom je starý asi 600 let. Guančové mu připisovali zvláštní vlastnosti. Červená šťáva ze stromu se používala jako léčivo a kůra sloužila k balzamování zemřelých a k výrobě štítů. Odumřelé části stromu byly využívány jako úly pro včely. Dračí stromy nemají letokruhy a jejich stáří se tak odhaduje podle počtu výhonků v koruně stromu.

Ve jménu symbiózy člověka s přírodou

Přímořské letovisko Puerto de la Cruz bylo původně vybudováno pouze jako přístav pro vinařskou oblast údolí Orotavy. Dodnes se pyšní zachovalým historickým jádrem s překrásnými šlechtickými domy z kamenných kvádrů a masivních borovicových trámů s  vyřezávanými balkóny a ozdobnými průčelími.

Ke koupání se zde nabízí pláž s černým sopečným pískem Playa Jardín či soustava bazénů Lago Martiánez, kterou navrhl nejslavnější umělec ostrova Lanzarote, César Manrique. Tento vynikající výtvarník, krajinář a ochránce životního prostředí neustále usiloval o to, aby rozvoj turistického ruchu probíhal v souladu s harmonickým prostředím okolní krajiny. Viděl krásu především v jednoduchosti. Prosté bílé stavby, přírodní stavební materiály, klasická či lidová hudba, lokální kuchyně a víno, takové hodnoty se snažil prosazovat.

Nachází se zde rovněž botanicko-zoologická zahrada Loro Parque. Kromě veselých představení lachtanů a dovádějících delfínů přibyla od roku 2006 taktéž vystoupení velryb „Orca Ocean“. Čtyři kosatky sem byly dopraveny letecky až ze Spojených států. Dále park nabízí rozsáhlou sbírku papoušků, unikátní expozici orchidejí a obrovské akvárium s přibližně 15 000 druhy ryb. Procházka 18 metrů dlouhým tunelem, kdy kolem nás proplouvali žraloci a další mořští živočichové, se stala opravdu fascinujícím zážitkem.

Součástí parku je i „Planet Penguin“, největší výběh tučňáků na světě. Snahou tvůrců bylo vytvořit co nejpřirozenější prostředí pro tyto tvorečky. Je zde vybudován umělý ledovec, na kterém žijí, a každý den je otvory ve střeše zasněžován dvanácti tunami umělého sněhu. Také osvětlení je přizpůsobováno podmínkám v jejich domovině.

Symbol ostrova a vděčný námět fotografů

Při pobytu na ostrově Tenerife nás samozřejmě nejvíce lákalo poznat typickou sopečnou krajinu, a proto jsme se vydali do národního parku Las Caňadas s nejvyšší horou Španělska Pico del Teide. Je vidět z každého místa na ostrově, a dokonce i z okolních ostrovů.

Z úpatí sopky (2 356 m. n. m.) lze dojet lanovkou ke kráteru La Rambletta (3 555 m. n. m.), odkud je možné vystoupit až na vrchol hory. Během osmi minut jsme překonali výškový rozdíl přes tisíc metrů, proto není tento výlet doporučován osobám se srdečními problémy.

K výstupu na úplný vrchol je potřeba povolení od správy parku, které vydává pouze „Oficina administrativa del Parque Nacional del Teide“ sídlící v hlavním městě Santa Cruz de Tenerife. Počet návštěvníků je z důvodu ochrany přírody limitován na 50 denně. Zažádat si musí každý osobně a je nutné dodat fotokopii dokladu totožnosti. Povolení se vydává na jméno dané osoby a platí vždy jeden den. Sopka i národní park, který ji obklopuje, se v roce 2007 dostaly na Seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Místní speciality

Pro kanárskou kuchyni jsou typické „mojos“, tedy omáčky. Mojo rojo, neboli červená omáčka, se připravuje z paprikových lusků, chilli, šafránu, feferonek, česneku, olivového oleje a octa a podává se k masu. Mojo verde, zelená omáčka, s petrželkou, olivovým olejem, kmínem a koriandrem se servíruje k rybám. Na ostrově se také pěstuje na 50 druhů brambor! Liší se dle velikosti, tvaru, barvy slupky a dužiny. Nejznámější a zároveň nejjednodušší jejich přípravou jsou „papas arrugadas“, brambory vařené ve slupce v mořské vodě. Na slupce se usadí sůl a se slupkou se i jedí, tedy není potřeba je již nikterak dochucovat. Jako sladkou tečku na závěr doporučuji například banánový likér (licor de plátano) či rum s medem (ron con miel).

Pro naše školáky proklínající Marii Terezii stojí jistě za zmínku, že až do 70. let minulého století nebyla na ostrově uzákoněna povinná školní docházka. Stále je zde tedy možné potkat lidi, kteří neumějí číst, psát ani počítat. Nepříliš dlouhá tradice vzdělání se ukazuje jako problematická hlavně v dnešních dnech, jelikož mnoho obyvatel nemá hlavně z důvodu neznalosti cizích jazyků vhodné předpoklady pro práci v nejsilnějším pracovním odvětví – cestovním ruchu.

Od února do března se na Kanárských ostrovech každoročně konají karnevaly. Nejvelkolepější se pořádají již tradičně na Tenerife a v roce 1987 se dokonce místní karneval zapsal do Guinessovy knihy rekordů počtem 240 000 masek. Největší karnevalové průvody bývají v Santa Cruz de Tenerife, Candelarii a Puertu de la Cruz. Každý rok se vyhlašuje ústřední téma masek, například středověk, latinská Amerika, nikoho však nepřekvapí, když se klub důchodkyň hrne do ulic jako parta koťátek nebo že se policisté převléknou za klauny. Karneval končí přesně 40 dní před Velikonocemi a je tradičně uzavřen největším pohřebním průvodem světa. Všichni se převléknou do smutečního, koná se totiž pohřeb obří sardinky, která je sbitá z dřevěných desek a trámů a u moře je rituálně spálena.

Mezi oblíbená vystoupení patří takzvaná murgas – skupinky veselých chlapíků zpívají satirické a posměšné písničky o obyvatelích sousedních ostrovů. Nejironičtěji se samozřejmě vyjadřují ke Gran Canářanům. Mezi nimi a obyvateli Tenerife existuje totiž již odedávna silná nevraživost, která se podepsala třeba i na určení hlavního města Kanárských ostrovů. Neustálé boje o to, kdo má hezčí ostrov a čí ostrov je důležitější, vedly k tomu, že post hlavního města se na střídačku, vždy po čtyřech letech, přesunuje z jednoho ostrova na druhý. Není proto vhodné ptát se na Tenerife, jaké je to na Gran Canarii a naopak. Mnohem lepší je neprovokovat a zjistit si to vlastní zkušeností. Hasta la vista, Tenerife!