Tenerife po GR 131 až na nejvyšší sopku Španělska za 5 dní

Pravidelné online zpravodajství o cestování v době Covidu sleduj na hedvabnastezka.cz/zase-cestuj!

Nedostanete se po ní však až na vrchol sopky Pico del Teide, nejvyšší hory celého Španělska! A to je kamenem úrazu pro všechny milovníky sopek a vysokohorské turistiky. A tak jsme se nechali stezkou GR 131 Camino Natural Anaga-Chasna inspirovat, vyrazili jsme sice po ní, ale zvolili jsme malý upgrade s výstupem na východ slunce na sopku. Ze „středně obtížné trasy“ se tak stává „velmi obtížná“. Vždyť je potřeba se vyšplhat až do nadmořské výšky 3.718 metrů! Pokud pak k naší variantě trasy v národním parku El Teide přidáte ještě samostatný trek v přírodním parku Anaga na severu ostrova a v Teno parku na západě, můžete si být jisti, že jste shlédli ta nejkrásnější místa čarokrásného ostrova Tenerife.

Den 1.: La Esperanza (Las Rosas) – Las Calderetas a ještě trochu dále (10 km)

S mým spoluputovníkem Honzou se setkáváme v pestře barevném univerzitním městě La Laguna. To rozhodně stojí také za návštěvu, ale nyní nesmíme zmeškat autobus k východisku našeho treku. Doprava po obvodě ostrova Tenerife je snadná díky pravidelným autobusovým linkám. Do vnitrozemí pak buď žádný autobus nezajíždí, anebo velice spoře. Do zapomenuté vesničky La Esperanza nás zaveze poslední odpolední autobus. Vystupujeme tady úplně sami a nikde ani živáčka. Pro romantické duše toužící po klidu bez lidí ideální stav.

Protože už nám nezbývá moc času denního světla, je dnešní etapa spíše rozehřívací. A to se povede velice brzy. Stezka vede lesem stále mírně do kopce. Po 5 km se dostáváme k prvnímu kempu Las Calderetas. Je hezký, rozlehlý, vybaven i piknikovou částí se stoly, ale v lednu tu není otevřené ani místní WC. Doplníme si tedy jen zásobu vody a pokračujeme. O co dál dnes zakempujeme, o to kratší kus cesty budeme muset zdolávat zítra. Procházíme večerním lesem uvolňujícím omamnou vůni endemických borovic kanárských. Kempujeme na divoko po 10 km někde mezi Las Calderetas a Las Sietes Fuentes dále od vyšlapané oficiální stezky. Rovinku pro postavení stanu si můžeme jenom představovat.

Den 2.: kousek za Las Calderetas – do La Caldera (u města La Orotava) – 23 km

Budím se brzy ráno zimou. Ač se průměrné roční teploty na Tenerife příliš neliší a pohybují se mezi 18 – 26 °C, velice záleží na nadmořské výšce. Strávila jsem na Tenerife celkem 3 měsíce a stále jsem nepřišla na kloub tomu, jak vlastně meteorologové tu průměrnou teplotu určují. Dole na plážích bývá běžně kolem 30 °C i v lednu, zato na vrcholu Pico del Teide může být třeba -15 °C. Dnešních asi 5 °C s hustou mlhou se nepříjemně zakusovalo do těla a popohánělo nás k rychlému sbalení našeho improvizovaného tábořiště a rozehřátí těla pochodem vzhůru stezkou. Mlha a vysoká vlhkost vzduchu tak typická pro sever ostrova, zejména v zimních měsících, nás provázely celé dopoledne. Stoupali jsme nekonečným borovicovým lesem a na otevřené výhledy do kraje jsme si museli počkat až do odpoledne. Sopečná kráska Pico del Teide zůstala i tak ukrytá v mracích. A my si tajně přáli, aby nám štěstěna vykouzlila modrou oblohu bez mráčku alespoň na den, kdy budeme stát na jejím vrcholu.

Kemp La Caldera, kde máme rezervaci, vypadá úplně opuštěný. Kromě jednoho trampíka jsme tu sami. Proti chladu nadcházejícího večera v nadmořské výšce 1.220 metrů se obrním péřovou bundou. Po cestě k pramínku vody u příjezdové silnice se zastavíme na vyhlídce, odkud máme jako na dlani město La Orotava. Bílé domečky jsou rozesety do všech stran po prudkých úbočích sopečných kaňonů a barevná zástavba v centru pak sahá až dolů k moři. Na další den jsme se rozhodli svést se dolů autobusem na prohlídku města.

Den 3.: La Caldera (Orotava) – El Portillo – 10 km

Pokud neplánuje jít celý trek GR 131 a chce přeskočit nudnější části lesem, klidně doporučuji začít právě zde u města La Orotava. Ke kempu La Caldera, kde jsme nocovali, vyjedete pohodlně autobusem a dále už pokračujete pěšky po oficiální trase GR 131. Ušetříte si tak 1-2 dny.

My jsme si z treku naopak odskočili zpátky dolů za trochou poznávání místní kultury. Autobus za euro nás dovezl přímo do centra La Orotavy, jednoho z nejstarších měst na ostrově, s barevnou španělskou architekturou a množstvím nádherných památek. Dominantou je majestátní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Iglesia de La Concepción) s rozložitou barokní kopulí. Nedaleká botanická zahrada je pečlivě terasovitě uspořádána a vévodí jí červená šlechtická stavba Casa de los Balcones z roku 1632. V menší botanické zahradě najdete i jeden výstavní exemplář tzv. dračího stromu (Dracaena draco), který je endemickým druhem Kanárských ostrovů a Madeiry a dožívá se stáří stovek let. Nad celým městem v koloniálním stylu se tyčí sopka Pico del Teide, náš zlatý hřeb celého treku.

Autobusem se vracíme zpět ke kempu, balíme stále vlhký stan a vydáváme se teprve odpoledne na naši dnešní etapu cesty. Malé zpoždění díky návštěvě města La Orotava však stálo za to! Ne nadarmo je označováno jako jedno z nejhezčích na Tenerife. Míříme stále vzhůru po stezce a počasí se mění jako lusknutím prstů. Dole v La Orotavě jsme měli jen trička, tady ve výšce kolem 2.000 m n.m. kousek před návštěvnickým centrem El Portillo výrazně přituhlo a navíc začalo pršet. Zmrzlí stavíme za deště stan někde v lese u stezky a doufáme, že nás v takovém marastu strážci nevyženou. Už se totiž nacházíme za cedulí označující začátek národního parku El Teide a zde je kempování zakázáno.

Den 4.: El Portillo – Refugio Altavista – asi 15 km (převýšení cca 1.300 m)

Dnes nás čeká nejtěžší část celého treku – prudký výstup po úpatí sopky Pico del Teide. Ta je údajně 3. největší na světě, protože od svého úpatí v oceánu po vrchol měří úctyhodných 7.000 metrů! Balíme mokrý stan, rozhýbáváme ztuhlé a zmrzlé končetiny a za husté mlhy a ne příliš nadšeného naladění se plazíme k návštěvnickému centru El Portillo (1.980 m n.m.). Dozvídáme se zde, že nejkratší trasa nahoru k Refugio Altavista (3260 m) je uzavřená a musíme tak zvolit delší stezku přes kopec světlé barvy zvaný Montaña Blanca (2748 m n.m). Vzhledem k mému bolavému koleni a batohu neobsahujícímu nic z ultralight vybavení volím variantu stopování. Brzy mi zastaví mladý německý pár a svezou mě o pár kilometrů níže k oficiálnímu parkovišti pro refugio. Ušetřím si tak asi 300 výškových metrů a 2 hodiny času. I tak byl výstup s těžkým batohem po sypající se šotolině poměrně náročný. Výhledy na měsíční krajinu sopečné kaldery však byly dechberoucí. Na druhé straně silničky vinoucí se hluboko dole se dala tušit pokračující stezka GR 131, kterou jsme opustili na rozcestí u El Portillo. Kopíruje totiž okraj obrovské kaldery Las Cañadas 74 km dlouhé, ze které se pak zvedá sopečný vrchol Pico del Teide (3718 m) a nižší Pico Viejo (3134 m).

S Honzou se opět setkávám nahoře na chatě. Refugio Altavista se otevírá v 17 hodin. Od 11 do 17 hodin se lze prozatím ukrýt před poryvy větru ve vstupní chodbě, kde se nachází i velká obrazovka s aktuálním počasím. Ta říká, že na vrcholu je právě teď teplota -5°C, slunečno a vítr o síle „jen“ 35 km/h. Podobné údaje se ukazují i pro zítřejší den. Nadšeně tajíme dech a doufáme, že tomu tak opravdu bude. Jsou to takřka ideální podmínky. Minulý týden bylo na vrcholu spícího vulkánu -15°C s větrem o síle 55 km/h! Během předešlých nocí však napadl čerstvý sníh, a tak dnes stezku k vrcholu strážci parku oficiálně uzavřeli. Vstup „na vlastní nebezpečí“ však bude zřejmě možný.

Sváteční atmosféru navodil i nádherný západ slunce. Pozorovali jsme ho přímo od chaty, zabaleni v péřovkách a schovaní za balvanem před silnými poryvy větru. Ukázal se nám i zajímavý přírodní fenomén – stín sopky Pico del Teide. Dosahuje délky kolem 200 km, což mu zajišťuje prvenství v délce stínu na celém světě. Také později večer se nám naskytla úchvatná podívaná – nebe s miliony hvězd! Tenerife díky svému nízkému světlenému znečištění láká množství astronomů a vyhlášená je i místní astronomická observatoř.

Den 5.: Refugio Altavista (3.260 m) – Pico de Teide (3.718 m) – Cañada Blanca (2.200 m) – 24 km

Vstáváme v 5 hodin ráno, balíme všechny věci a v 6 hodin míříme spolu s dalšími baťůžkáři k vrcholu nejvyšší hory Španělska. Sopka Pico de Teide je součástí celého sopečného komplexu zvedajícího se z rozsáhlé kaldery Las Cañadas. Výstup nahoru od refugia trvá asi 1,5 hodiny. Nejnáročnější byl výstup za tmy od refugia ke stanici lanovky. Ve světle čelovek kloužeme v po kolena hlubokém sněhu. Batohy pak necháme u stanice lanovky a takto odlehčeni, stoupáme mnohem snadněji vzhůru. Lanovka se otevře v 9 hodin a to už budeme dávno zpět.

Výstup od lanovky k vrcholu pak už trvá pouze 30 min. Je sice strmý, ale technicky nenáročný. Nahoře se tlačíme ke kamenům do závětří. Kouřící fumaroly kolem uvolňují sopečné plyny a zahalují nás do sirné vůně. Produkují i významné teplo a díky nim je pozorování východu slunce v zimních podmínkách celkem příjemné. Znovu se objevuje stín sopky Pico del Teide a spolu s ním i úchvatný výhled do kraje přerušovaný nízkou oblačností ozářenou oranžovým slunečním svitem.

Nahoru stále ještě stoupají opozdilci toužící po magicky krásných výhledech na ranní Tenerife, zatímco my už sestupujeme zpět dolů k lanovce, abychom sebrali svoje batohy a znovu se vydali na cestu. Míříme po stezce č. 9 ke staršímu vulkánu Pico Viejo (3 135 m), který je druhou nejvyšší horou ostrova. Jeho kráter o průměru 800 metrů je dobře viditelný už kousek od horní stanice lanovky. Stezka je posetá velkými kameny a její zdolávání vyžaduje plnou koncentraci, ale nejde o žádnou pasáž vyžadující speciální technické dovednosti. Díky nádherným výhledům se tato část cesty se mojí nejoblíbenější. Kráter sopky Pico Viejo jsem vyfotila s nadšením snad tisíckrát!

Pohled na otevřený kráter z nižšího bodu stezky je také dechberoucí! Dno kráteru je členité, 200 metrů hluboké a vytváří měsíční krajinu s rozmanitou barevností horniny. Dolů se pak můžete vydat několika různými cestami. Já sestupuji po stezce č. 23. Teplota vzduchu rapidně stoupá a už jsem odložila všechny teplé svršky, co jsem na sobě měla ráno při východu slunce. Užívám si teď konečně hřejivých paprsků lechtajících moji kůži.

Cestou stojí za zastávku známá skalní formace Roques de García. Ta již kdysi dávno přitahovala mnoho umělců a byla vyobrazena i na jedné ze starých španělských bankovek před přijetím eura. Také skalní útvar Katedrála na okraji hluboké kaldery je podívanou, při které se vám bude tajit dech závratí. Cesta dolů uběhla rychle. Už za 4 hodiny od kráteru Pico Viejo se ocitáme dole u návštěvnického centra Cañada Blanca. Tady se loučím s Honzou, který bude pokračovat dále po stezce GR 131 až na její konec do Arony. Já nasednu do autobusu v 16 hodin směr jižní pobřeží ostrova, kde budu pokračovat ve svojí dobrovolnické práci. Po cestě prudkými serpentinami dolů si již z pohodlí autobusu užívám ty nezapomenutelné výhledy na sopečnou krajinu přecházející do svahů s borovými lesy, ještě níže na terasovitá políčka s banánovníky a citrusovníky, až se úplně dole mezi palmami zatřpytí modř Atlantského oceánu.

Praktické info:

Značení:

Trasa GR 131 Camino Natural Anaga-Chasna je velmi dobře značena, nemusíte se tedy bát, že se ztratíte.
Kdo má ráda mapy jako já, můžete si stáhnout jakoukoli offline mapu vaší oblíbené aplikace.

K plánování vaší cesty ve Španělsku určitě využijte Route planner. Po zvolení výchozí a cílové polohy vám nabídne možnosti vaší cesty a zajímavé tipy na místa po cestě včetně fotografií konkrétních míst! Můžete si body do cesty ukládat a máte tak jistotu, že nic neminete.

Trasu GR 131 lze jít samozřejmě oběma směry. Pokud začnete na jihu, můžete za La Esperanzou pokračovat přejezdem autobusem přes La Lagunu do přírodního parku Anaga. Místní stezky vedou typově zcela jinou krajinou. Chvíli si budete připadat jako v pralese s dlouhými závoji lišejníků kolem a chvíli jako v jihoamerických vyprahlých kaňonech s obrovskými kaktusy ve stráni.

Ideální roční doba a počasí:

Na Tenerife se počasí během roku příliš nemění. Pro turistiku jsou ideální všechny měsíce, vynechala bych však horké letní období. My jsme GR 131 absolvovali na konci ledna.

Je třeba mít na paměti velké teplotní rozdíly díky nadmořské výšce. Hodí se mít tedy v záloze oblečení všeho druhu, od trička až po termokalhoty a nepromokavou bundu. Citelný rozdíl může být také mezi teplotami ve dne a v noci. Určitě se tak hodí teplý spacák. Na vlastní kůži jsem zjistila, že už je na čase vyměnit můj stařičký spacák za nový.

Vybavení

Kromě teplejšího spacáku a karimatky budete potřebovat stan nebo alespoň plachtu pro případ deště. Prochází se vesměs neobydlenou krajinou vysoko v horách. Ubytování v hostelech zde tedy nečekejte. Na vaření jsme pak nesli malý plynový vařič s bombičkou.

Pokud se rozhodnete odbočit ze stezky GR 131 a stoupat nahoru na Pico del Teide, doporučuji kotníkové pohorky do kamenitého terénu. Stejně tak dobře využijete i trekové hole.

Kempování:

Volné kempování není na Tenerife oficiálně dovoleno.

Existují tu dva druhy kempů – soukromé (placené) a státní (zdarma). Na státní kempy je třeba mít rezervaci on-line. Prokážete se pak jen svým průkazem totožnosti. Nicméně podle zpráv i od dalších cestovatelů tyto rezervace (alespoň tedy v zimním období) nikdo nekontroluje.

Refugio Altavista – horská útulna na úpatí sopky Pico del Teide nás překvapila svým vybavením kuchyně, tekoucí vodou, splachovacím WC a dokonce i wifi připojením! Rezervaci doporučuji alespoň týden dopředu (nyní v době covidu je uzavřena – pro aktuální info sledujete web stránky národního parku).
Chatu je třeba po noci opustit do 8.00 pro její úklid. V 11.00 se pak zpřístupňuje vstupní chodba, celá se pro ubytované otevírá až v 17 h. Povolení ke vstupu na vrchol nepotřebujete. Stihnete se totiž z vrcholu k lanovce vrátit ještě před 9. hodinou ranní, než strážci parku začnou povolení kontrolovat (ta můžou být až na 2 měsíce dopředu vyprodána).

Další možností, kdy nepotřebujete povolení, je vyrazit na Pico del Teide od parkoviště lanovky kolem 4. hodiny ráno. Stihnete tak východ slunce na vrcholu a ještě budete mít celkově delší den díky rannímu vstávání.

Pitná voda:

Slyšeli jsme o problematickém získávání vody na treku, nicméně my jsme se s nedostatkem nesetkali. Nabírali jsme vodu do zásoby v kempu Las Calderetas, u Las Sietes Fuentes, v kempu La Caldera, v La Orotavě, v El Portillo (v restauraci na WC) a v Altavista refugiu. 

Článek vyšel ve spolupráci se španělskou centrálou cestovního ruchu Turespaña. Více informací naleznete na www.spain.info.

Nejširší nabídku průvodců a map Tenerife (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz