Teherán: Ztraťte se v bludišti jménem Grand bazar

Jako první do lékárny

„Hepčík, hepčík a ještě jednou k tomu hepčík,“ nemohl jsem to zastavit a pohledy lidí v metru se ke mně stáčely, pomalu, ale vytrvale, ze všech stran. Když se konečně otevřely dveře metra ve stanici Panzdah-e Khordad, popadly mě něčí ruce a táhly, sice jemně, ale razantně, k jednomu z východů. „No stress,“ řekl zarostlý muž a pokračoval v prodírání se davem. To se lehčeji řekne, než udělá, ale i tak jsem se nechal vláčet, beztak můj mozek neměl ponětí, kam jít a muž vypadal celkem sympaticky.

Vypadli jsme na ulici a moje odysea pokračovala, nejdříve přes širokou silnici, pak mezi obchůdky, jednou zatočit doprava, pak doleva a potom přímo do jedné velké budovy. Muž za celou dobu neřekl ani slov. Až zde promluvit, když se zeptal jedné zahalené slečny na nějaké informace ve farsí, nerozuměl jsem mu ani slov. Šlo se dál. U okénka postávalo asi deset dívek, muž je předběhl, nejdříve chtěly protestovat, ale když mě viděly (a slyšely moje kýchání) jen se usmály a zůstaly mlčet.

Můj průvodce chvíli mluvil s paní za okénkem a pak šel zase o kus dál. Celý proces se opakoval v další místnosti, která byla od podlahy ke stropu nacpaná léky. Můj průvodce od lékárníka přebral nějaké léky a zaplatil za ně. Otočil se ke mně a všem mi předal. Nabízím mu peníze, odmítá, tak to zkouším důrazněji, ale stále nic. Usmál se a odešel. Nevěřícně jsem vyšel na ulici a přitom kroutil hlavou: „Tohle by se mi v Praze nestalo.“ Prostě Írán.

Teheránské bludiště

Teheránský bazar se rozkládá na obří ploše. Tu však nezaplňují pouze místa, kde se prodává zboží přímo zákazníkům, okolo bazaru se nachází další stovky skladišť, z nichž se tržiště po celý den zásobuje. Mezi oběma prostory pendlují neustále nosiči a muži tlačící své vozíky skrze davy lidí.

Vlastní tržiště je pro cizince velice nepřehledné a člověk málokdy najde to, co hledá, ale často nachází to, co se pokoušel najít před několika minutami či dny. Ve spleti uliček Čecha překvapí velkolepá výstava skla jménem Bohémia crystal nebo stánky s velice odvážným spodním prádlem, které se prohlížejí ženy ukryté v čádoru. Je tu tak možné najít vše, po čem lidské srdce prahne.

Bazar však není místem „levného“ nakupování, je místem „jiného“ nakupování a to oproti supermarketům a obchodním domům. Naleznete zde drahé restaurace, stejně jako pouliční stánky, prodávají se tady velice drahé koberce, ale i obyčejné utěrky, honosné obchody se zlatem střídají pultíky s třpytivými cetkami. Je tu prostě všechno a všichni.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Odpočinek v mešitě

Od všeho toho shonu je možné si odpočinout v některé z mešit, jež na bazaru jsou. Mešita Imáma Chomejního postavená na počátku 18. století, nádherně zdobená a v noci osvětlená, je zřejmě tou nejvýznačnější v této části města. „Klidně si tu lehněte a odpočiňte si,“ řekl mi během její návštěvy jeden z místních věřících. Měl jsem za sebou asi třicet hodin bez spánku a pár minutové zdřímnutí se hodilo. Zabralo to, nikdo se nezlobil, nikdo nic neříkal, naopak všichni se účastně usmívali.  Po chvíli se ke mně přidal i místní mullah a začali jsme probírat islám i víru jako takovou. Bylo to hodně osvěžující, poskytl mi mnoho informací, pohostil čajem a popřál šťastnou cestu.

Bazar žije přes den, ale i v noci má své kouzlo. Když se totiž uzavřou všechny obchody, je možné si konečně prohlédnout krásnou architekturu, kterou jindy zakrývá zboží různě rozvěšené po stěnách, oknech, okapech, zábradlích atd.

Na cestu zpět do bytu mi opět posloužilo metro, až pozdě mi ale došlo, že lezu do špatné části stanice a tak jsem se objevil za žlutou čárou vyznačující prostor vyhrazený ženám. Nic se ale nestalo, žádný běsnící dav hrozící mi ukamenování, nic takového, jenom několik chápavých pohledů směřujících mně, jemně ale důrazně, na pro muže určené místo. V Teheránu jsou vagony vyhrazené jenom ženám, to ale neznamená jejich diskriminaci, právě naopak. Ženy mohou jezdit ve všech vagonech, ale muži jen v těch společných. Zvláštní. Irán mě vždy překvapí něčím novým.