Základy města byly položeny již kolem 5. století př. n. l. Stejně jako v dobách slávy Hedvábné stezky je i dnes Taškent městem s otevřenou náručí pro cestovatele ze všech koutů světa. Město, které několikrát změnilo své jméno, bylo dobito Čingischánem, zničeno zemětřesením a bylo dlouholetou součástí Sovětského Svazu, je dodnes místem stále nepoznamenaným masovým turismem.
Obyvatelstvo země tvoří z 88% muslimové, náboženská pravidla jsou zde však velmi tolerantní. Ulice Taškentu jsou plné dívek v sukních různé délky, v místních klubech i v televizi není výjimkou břišní tanečnice, oděna pouze do tradiční sukně a podprsenky. Alkohol je možné koupit téměř na každém rohu a jeho cena je více než příznivá. Osobně jsem si velice oblíbil jemnou uzbeckou vodku, kterou jsme pravidelně dezinfikovali organismus. Mé pozornosti neuniklo ani povedené uzbecké pivo, které je připravováno v taškentských pivovarech pod dohledem českých sládků.
Jakmile se ocitnete v ulicích města, navíc s batohem na zádech, stanete se magnetem pro místní. Ti na vás budou často zírat, mávat už z dálky, nezřídka kdy uslyšíte „where are you from“ a ihned jak prozradíte svůj původ, uslyšíte ze všech stran jména jako Tomáš Rosický, Petr Čech či Pavel Nedvěd. Jako všude na světě je i v Uzbekistánu fotbal nesmírně populární záležitostí. Často jakoby se v dětské velikosti prodávaly hlavně fotbalové dresy nejslavnějších světových klubů. Místní se k vám mnohdy připojí a budou vás provázet ulicemi města.
Pokud se budete chtít zeptat na cestu, Uzbeci vás ochotně odvedou mnohdy až na místo, i když to znamená, že s vámi půjdou i poměrně dost daleko. Často je budete následovat i do ulic, kam byste sami nikdy nevlezli, nejedná se ale o nic jiného než zkratky, kde teprve uvidíte běžný život v ulicích Taškentu. Nebude výjimkou, když po půl hodinovém putování k dotazovanému místu zjistíte, že váš průvodce i přes pohotové „come“ v úvodu cesty vlastně neví kde váš cíl je, ale snaží se vám pomoci ho najít. Cestou se ptá kolemjdoucích, kteří se ihned přidají. Nakonec kráčíte ulicemi města v průvodu Uzbeků, kteří vlastně nevědí, co hledají, ale chtějí upřímně pomoci.
Co tedy v Taškentu stojí za vidění?
Nesmíte minout místní Chorsu Bazaar, jeho majestátní mozaiková kupole přiláká pozornost každého cestovatele už z dálky. Nachází se v centru starého města a jedná se o jeden z největších zážitků, který si z Taškentu odvezete. Uvnitř budovy se v patrech rozkládá tržiště s oříšky, kořením a vším možným i nemožným orientálním zbožím. Samotná budova je v obležení stánků s ovocem, zeleninou, s čajem i porcelánem a můžete se zde na mnoha místech posilnit vynikajícím šašlikem, tradičním masem připravovaném na grilu.
V těsné blízkosti bazaru stojí medresa Kukeldash. Nádherná, mozaikou vykládaná stavba vybudovaná v roce 1570, kde dodnes můžete vidět studující muslimy. Jako jedna z mála náboženských budov přežila velké zemětřesení v roce 1966. V 18. století sloužila tato budova jako karavanserai, místo, kde se mohli ke krátkému odpočinku uložit poutníci při putování napříč hedvábnou stezkou. Výzdoba průčelí medresy na nás udělala skutečně dojem, mistrně vykládaná mozaika se nachází i uvnitř komplexu. Co náš dojem ještě umocnilo byl malý trýznitel koček, který se nám pokoušel prodat jedno ze svých koťat na schodech před hlavním vstupem.
Páteční mešita a Náměstí Nezávislosti
V těsné blízkosti medresy se nachází Páteční mešita, která má již poněkud modernější vzhled. Původní budova z 15. století byla mnohokrát restaurována. Do areálu mešity mohou pouze muži.
Za návštěvu rozhodně stojí Náměstí Nezávislosti. V okolí této plochy, která zabírá na 12 hektarů, stojí monumentální vládní budovy, budova senátu i památník padlých ve druhé světové válce. V místě památníku můžete vidět sloupořadí s prvky tradičního uzbeckého řezbářství. V horkých letních dnech není problém zchladit si nohy v jedné z fontán nebo se rovnou koupat v jednom z kanálů protékajících parkem. Přístup k vodě zde bývá okupován mnoha hrajícími si dětmi.
Vyplatí se cesta metrem k Tashkent Tower. Jako pasažéři budete svědky jedněch z nejhonosnějších stanic metra na světě. Okázalost a vkus s jakým jsou vybudovány je dech beroucí. Při pohledu z vyhlídky samotného vysílače, položené 97 metrů nad zemí, si můžete vychutnat pohled na rozlehlé město a na nedaleké svahy západního Tian Shanu. Vysílač, dokončený v roce 1984, je vysoký 375 metrů a jedná se o nejvyšší stavbu ve střední Asii.
V blízkosti věže se nachází takzvané Plov centrum, jehož návštěva je velkým zážitkem. Jedná se o jídelnu obřích rozměrů, kde můžete vyzkoušet jeden z nejtradičnějších pokrmů Uzbekistánu. Plov je speciálně upravená rýže s masem, zeleninou a rozinkami. Ten si zde můžete dát hned na několik způsobů a sledovat jak ho místní kuchaři připravují ve velkokapacitních kotlích. Pro mě jako milovníka nekončícího přísunu téměř jakéhokoliv jídla znamená návštěva Plov centra jeden z nejzajímavějších gurmánských zážitků při cestě napříč Uzbekistánem.
Pro nás byl Taškent vstupním místem do země a výchozím bodem pro cestu do Buchary, Chivy a Samarkandu. Jako pravděpodobně nejsnazší a nejlevnější možnost další cesty jsme zvolili cestu nočním vlakem, kde jsme diskrétně v uzavřeném kupé mohli opět dezinfikovat organizmus. Jízdenky se vyplatí koupit i den dopředu. Železnice je páteřním spojením uzbeckých měst a vlaky bývají plné. Problém však není ani taxi, cena se od evropských sazeb dramaticky liší.
| Autor Josef Gajdoš si oblíbil různorodost Asie a zejména asijské kuchyně. Jeho srdce si získal Uzbekistán a Gruzie, nejraději se však pravidelně vrací do sousedního Rakouska, k vodám místních jezer a kráse rakouských Alp. Původně stavař, který pak vystudoval Fakultu Sportovních Studií žije pohybem a tvrdí, že promarněný čas vám už nikdo nevrátí. |
