Tanzánie na vlastní kůži

Po vystoupení z letadla jsme ihned poznali, že jsme v Africe. Teplota okolo třiceti stupňů. Vyřízení víz proběhlo v pohodě během dvaceti minut. Cena víza byla padesát dolarů na tři měsíce. Ve městě není problém sehnat taxi, ale dost se musí smlouvat o ceně. Jeli jsme z letiště do hotelu Holiday, kde jsme se ubytovali. Dvoulůžkový pokoj nebyl volný, tak jsme na jednu noc vzali jednolůžkový. Ještě, že jsme měli karimatku. Nehodlali jsme chodit v noci po městě a hledat jiný hotel. I když jsme nakonec stejně ven šli.

První noc v Tanzánii

Po ubytování v hotelu jsme měli velkou žízeň a hlad. Voda sice tekla, ale nikdo nezaručí, že je pitná a asi není. Naproti hotelu byla menší restaurace, tak jsme se tam vydali. Bylo půl jedenácté večer, nikde ani jedna bílá tvář. Měli jsme divný pocit. Ihned k nám přišel jeden muž a oslovil nás. Nevěnovali jsme tomu pozornost. Šel jsem dovnitř a koupil dvě piva. Iva čekala venku. Když jsem přišel, bylo všude obsazeno. Právě ten člověk nám ihned udělal místo u stolu a přisedl si k nám. Představil se jako Gabriel a dal se s námi do řeči. Znal české fotbalisty a kde je naše republika. V jedenáct hodin zavírali, tak navrhl, že nás zavede jinam, kde dostaneme jídlo. Šli jsme docela daleko, tmavé ulice, nepořádek a všude polehávali lidé. Nikdo si nás ale nevšímal. Na hlavní ulici bylo občerstvení, kde grilovali různé speciality. Dali jsme si kuřecí stehna s plackami a pivo. Samozřejmě všichni tři. Po večeři nás Gabriel doprovodil zpět k hotelu, kde jsme se rozloučili. To byl první zážitek, po kterém z nás spadly počáteční obavy. Druhý den ráno za námi přišel a pomohl zařídit potřebné formality na cestu do Arushi a na Safari. Šli jsme na prohlídku města, rybí trh a pobřeží indického oceánu. Dar es Salaam je veliké město a sídlí zde i všechny státní instituce.

Pokuta dvě piva

Vraceli jsme se z rybího trhu pěknými ulicemi se samou zelení kolem sídla vlády a národního muzea. Byly tam dvě vysoké budovy, tak jsem si je vyfotil a šli jsme dál. Z dálky najednou slyším jak někdo křičí. Tušil jsem, že je to na nás, ale šli jsme dál, po chvíli opět někdo volal a to už se otočil i Gabriel. Běželi za námi dva policisté se samopaly. A byl problém. Chtěli vědět odkud jsme, co tu děláme, dívali se do pasů. Pak řekli, co jsem provedl. „Fotil jste budovy národní banky Tanzanie a to je zakázané.“ Nikde jsem sice žádný zákaz neviděl, musel jsem jim fotku ukázat. Řekl jsem, že ji smažu, ale o to jim ani nešlo. Už jsem se viděl, jak jdu do afrického vězení. Gabriel s nimi chvíli mluvil ve svahilštině a potom řekl, že když jim dáme 2000TZS!!!, že na to zapomenou. Tak rychlý obrat jsme ani nečekali. Dostali v přepočtu 32 korun. Každý na jedno pivo.Vzali si je za stromem, aby to nikdo neviděl a velký problém byl vyřešen. Byli jsme rádi, že je Gabriel s námi. Byl moc hodný, hodně nám pomohl a nikdy si  sám neřekl o žádné peníze za své služby.

Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

I safari se dá usmlouvat

V Tanzánii je mnoho agentur které zajistí výlety na safari a na jiné aktivity. Dobře funguje i autobusová doprava mezi městy. Jeli jsme z  Daru do města Arusha, což bylo 650km. Cena jízdenky 17000TZS (1000TZS=16Kč). Autobus velice pěkný a v ceně bylo malé občerstvení. Hlavní silnice jsou asfaltové a velmi dobré. Byla i jedna zastávka u pěkného motorestu. Ovšem nesmí se odbočit. Vedlejší cesty jsou v horším stavu a ve vesnicích je pouze ujetá  hlína. Ve městech jezdí malé mikrobusy. Říká se jim Dala-Dala. Za pár drobných se dá dostat do všech částí města. Není problém ani letecká doprava. Menší letadla létají několikrát denně do většiny měst a na ostrovy Zanzibar, Pemba a Mafia, které k Tanzánii patří. Dá se jet i lodí, které jezdí několikrát denně. Časy odjezdů a hlavně příjezdů někdy nesedí, ale s tím se v Africe musí počítat. I ceny dopravy jsou rozdílné a je potřeba dát si pozor na různé překupníky jízdenek. Do národních parků se jezdí s terénními auty. Výpravy organizují agentury. Jeli jsme na šest dnů do NP Manyara, Serengeti, Ngorongoro, Tarangire a Arusha. I zde nejsou ceny pevné a dá se docela dost usmlouvat. Nám se podařilo o tři sta dolarů. Agentura dala auto s řidičem a kuchařem. Nocovali jsme v kempech pod stany. Cesty v NP jsou prašné a kamenité. Ale vše vynahradí  krásná příroda.

Proměny krajiny

Při cestě z Daru do Arushi jsme měli možnost pozorovat proměnu krajiny. Na počátku byla spíše rovinatá s tropickými rostlinami, kde cesty lemují banánovníky, kokosové palmy a mnoho jiných tropických rostlin. Občas malá jezírka a potůčky. Postupně ale přecházela v kopcovitou a později i hornatou s nádherně zelenými svahy. Dar es Salaam leží na pobřeží Indického oceánu, takže je téměř v  nulové nadmořské výšce. Klima tropické okolo 32°C a ani v noci o moc neklesá.  A pro informaci, město Arusha leží na severu Tanzanie 650km od Daru v nadmořské výšce 1390m. Takže docela velký výškový rozdíl. Teplotní sice o mnoho ne, ale přece jen to bylo trochu lepší. Cestu lemují neustále nějaká obydlí a vesnice. Ihned byl vidět rozdíl mezi městem a venkovem. Tady je teprve vidět bída na vlastní oči. Lidé žijí v chatrčích z klacků vyplácaných hlínou a se střechami z palmových listů. Všude plno dětí a nepořádek.

Kolem cesty  začínala růst nekonečná křoviska a jen místy byla malá políčka. Je škoda, že je tam taková plocha půdy ponechána ladem. Až později bylo vidět větší pole, kde se už něco pěstovalo. Když jsme projížděli okolo města Moshi, tak se nám na chvilku otevřel pohled na nejvyšší horu Afriky – Kilimandžáro. Byl to krásný pohled a bylo zvláštní, vidět v Africe zasněžený vrchol.

Ráj zvířat na dně kráteru

Okolo Arushi již bylo vidět více obdělávaných polí. Viděli jsme i první traktory. I zde rostou banány, ovoce a  ve velkém se pěstuje káva. A to jsme měli před sebou šest dnů putování po národních parcích. Území parků má velikou rozlohu a jen na okrajích jsou vesničky domorodých Masajů. Dál už je jenom svět divoké zvěře a té je tam opravdu hodně. Nejzajímavější a asi nejznámější je NP Ngorongoro. Je to největší kráter vyhaslé sopky na světě. Průměr okolo dvaceti kilometrů a hluboký šest set metrů. Při pohledu do něj se tají dech. Ale na dně je pravý ráj zvířat. Podle odhadů tam žije na 75000 kusů zvěře, která nikam nemigruje. Na dně kráteru má dostatek potravy a co je nejdůležitější tak i vodu. Sjeli jsme po krkolomné cestě dolů a na vlastní oči jsme se mohli podívat na tu nádheru. Kdo má v plánu cestu do Tanzanie, tak by kráter Ngorongoro neměl vynechat. Ale i další NP jsou krásné a stojí za to je navštívit.