Dnes spíme naposledy v našem útulném hotelu v Daru, zítra v 6.15 odjíždíme do Mbeyi. Užila jsem si nočního města. Odpoledne jsme byli na návštěvě v okrajové čtvrti a vraceli jsme se až za šera. K minibusu nás doprovodil malíř Sayuki a než jsme se dostali na hlavní silnici, byla tma. Hlavní silnice znamená asfaltku, která vede rovně do centra a na ní kolmo navazuji široké prašné cesty, kolem nichž je zástavba s úzkými uličkami. Noční Dar má zas úplně jinou atmosféru. Všude se to hemží lidmi tak do jedenácté hodiny.
V okrajových čtvrtích u hlavní silnice je spousta prodavačů různých smažených pokrmů, takže jsou okolo silnice rošty se žhavými uhlíky. Městské osvětlení tu žádné není, časté jsou výpadky proudu. Obchody v centru mají vlastní generátory a podobně je tona předměstích. Nicméně je dost tma a byla jsem asi jsem jediná mzungu široko daleko. Tanzánci nejsou takoví, že by na vás zírali, ale vidíte to v těch kradmých pohledech, že jsou přítomnostíbílého ve veřejné dopravě a v okrajové čtvrti překvapení. Mnoho z nich si myslí, že máte spoustu peněz a kdybyste chtěli, mohli by jste jim pomocí v jejich těžké životní situaci.
U hlavní silnice jsme se stavili na opečené chobotničky. Dva černoši je měli rozložené na stole na novinách, vzali jsme si párátko a napichovali si jednohubky z chapadel a namáčeli je vchilli omáčce. Bylo to výborné! Mimochodem „ať žijí hygienické předpisy“, kdyby jste se všemi chtěli řídit, pořádně se nenajíte a utratíte spoustu peněz. Vodu si kupujem balenou, to je tu normální, ale s jídlem to tolik neřešíme. Když je opravdu krize (jako třeba ve čtvrti, kde jsme byli přímo upozorněni, že je tu teď hodně případů cholery), můžete si kdekoliv koupit banán.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
V centru spí lidi bez domova na chodníku.Některých už jsem si všimla víckrát, neopouštějí své stanoviště. Tanzánka Jesse nám vyprávěla, jak adoptovala malou holčičku (sama to adopcí nenazývala).Našla jí na ulici a když se dozvěděla, že její maminka zemřela, vzala jí k sobě. Teď je čtyrletá Nemá v jižní Tanzanii u maminky Jesse a Jesse jí posílá peníze, které v Daru vydělá.
Ptala jsem se jak je možné, že nikde nejsou vidět psy nebo kočky. U psů je to prý zapříčiněno vysokým zastoupením muslimů v populaci Daru, muslimové považují psy za nečisté. Zatím za celou dobu jsme viděli jednoho psa a ten doprovázel bílého běžce ve čtvrti pro bohaté. S kočkami je to tak, že přes den jsou někde schované (lze je najít např. vyvalené u kontejnerů) a do ulic vyrážejí v noci. Brousí kolem restaurací a hledají něco k snědku. Oproti našim kočkám jsou štíhlejší a mají dlouhé nohy a velké uši. Rozhodně se netřesou na to, že je budete hladit. Dnes se mi s 300mm objektivem podařilo některé alespoň vyfotit.
