Do našeho hotýlku v Burse přišel seriózní pán v obleku a ptá se nás: „Nechcete vidět představení tančících dervišů? Je to jen o dvě ulice dál, začátek ve 21 h a vstup zdarma.“ Z pána se vyklubal profesor místní univerzity, který má na starosti propagaci nového kulturního centra. V devět už sedíme na kobercích v krásně opravené secesní hale s dřevěným balkóny. Muži sedí dole, ženy nahoře na balkónech. Na parketě víří za zvuků rytmické hudby dervišové v dlouhých širokých sukních.
Jak vznikl řád tančících dervišů
Řád tančících dervišů založili následovníci slavného Mevlany. Mevlana (Celaleddin Rumi, 1207 – 1273) pocházel z Balchu v dnešním Afghánistánu. Jeho rodina odtud musela po vpádu Mongolů emigrovat a po pouti do Mekky se nakonec usadila ve střední Anatolii ve městě Konya, toho času hlavním městě Seldžucké říše (asi 1150 – 1300).
Už od útlého věku byl Mevlana zaníceným studentem islámu a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších islámských filozofů. Svými kázáními a učením si později dokázal získat nejen prostý lid, ale dokonce i obdiv svých učitelů.
Mevlanovo muzeum v Konyi
Mevlana byl pohřben vedle hrobu svého otce, také váženého občana Konye, v rodinné zahradě. Nad oběma hroby nechali jejich příznivci vybudovat mauzoleum, které řád tančících dervišů postupně dále rozšiřoval ve velkolepý komplex. Měli zde samozřejmně také svou hlavní semahane, kde prováděli své rituální tance.
Když turecký prezident Atatürk v roce 1925 řád tančících dervišů zakázal, protože svým učením působili proti budování státu, stalo se ze sídla dervišů Mevlanovo muzeum. Konya je dodnes pro muslimy důležitým poutním místem. Z nádvoří s fontánou vstupujeme do mauzolea, kde se nachází celkem 46 sarkofágů. Jednoznačně největší z nich patří Mevlanovi. Obrovský mramorový kryt jeho hrobu nechal zhotovit sultán Sulejmán Nádherný náhradou za starší dřevěný. Na Mevlanově sarkofágu je položen turban, stejně jako na některých dalších, což označuje ostatky významných duchovních. Před Mevlanovým hrobem se tlačí nekonečná řeka věřících. Sotva pořizuji jeden snímek, už mi korpulentní paní dává lokty jasně najevo, že můj čas před sarkofágem vypršel. Na mauzoleum navazuje malé muzeum, kde je vystaven například Mevlanův kaftan, staré korány, hudební nástroje nebo vzácné koberce.
Meditační tanec sema
Jak vlastně probíhá takový taneční obřad? Hafiz (ten, kdo umí korán nazpaměť) zahajuje ceremoniál modlitbou za Mevlanu. Za zvuků flétny potom šejk přivádí šest dervišů zahalených v černém a třikrát je provádí kolem haly. Vždy když míjejí hafize, vzájemně se s ním úklonem zdraví. Potom odkládají svá černá roucha. Šejk jednomu po druhém uděluje povolení k tanci a dervišové, nyní celí v bílém, začínají svůj krouživý tanec. K flétnistovi se přidávají tři bubeníci a sbor šesti mužů.
Dervišové se točí kolem své osy při zrychlující se rytmické hudbě. Levou ruku mají lehce skloněnou – směřující k zemi, zatímco pravou drží zdviženou – směřující k Bohu. Šejk přitom pomalu prochází mezi nimi a dohlíží na správné provedení tance. Tento rituální tanec se nazývá sema a představuje jakýsi způsob komunikace s Bohem či meditaci v pohybu. Asi po 15 minutách najednou tanec s dramatickými údery bubnů náhle končí. Po pár vteřinách odpočinku si dervišové opět oblékají černá roucha. Hafiz pronáší společnou modlitbu, k níž se přidává i muslimské obecenstvo. Nakonec všichni důstojně odcházejí. Představení skončilo.
I když to nebyli skuteční dervišové, ale jen tanečníci, byla to neobyčejná podívaná. Takové představení dnes můžete navštívit za dost vysoké vstupné (15$) v Konyi nebo v Istanbulu. Ovšem v kulturním centru Karabaš-i Veli v Burse, kde jsme ho shlédli my, je zcela zdarma. Město nedávno zrekonstruovalo původní taneční halu dervišů a i nadále plně financuje její kulturní činnost.
Text: Lukáš Synek
Foto: Alena Synková
Více postřehů z Turecka, první zemi expedice Hedvábná stezka 2006 Aleny a Lukáše Synkových, přineseme v dalších reportážích.
