Tajuplná zákoutí Yucatánu a zdejší obyvatelé

Název však vznikl nedorozuměním. Když španělští conquistadoři připluli ke břehům yucatánského poloostrova, ptali se místních indiánů, co jsou zač, ti jim odpověděli „yu ka t´ann“, což v jejich jazyce doslova znamená „nerozumím tvému jazyku“. Yucatán je zároveň mexickým státem s druhým největším počtem původních obyvatel, odhaduje se až 67 procent z celkové populace státu. I díky tomu jsou místní vesničky zcela jiné než v jiných končinách Mexika. A jako bonus, je celkem jisté, že se zde nikdo nebude nudit, neboť se tu v divoké přírodě ukrývá nespočet mayských ruin, modrých pramenů-cenotes, půvabných kolonizačních měst, a také růžové jezero.

Cesta k jezeru

Ráno jsme si přivstali, abychom zvládli jeden z nejdelších přejezdů naší výpravy. První zastávkou bylo růžové jezero Las Coloradas. Cesta k němu však z Cancúnu trvá okolo čtyř hodin. Toto místo znali již staří mayové pro jeho koncentraci minerálů, později zde jedna mexická rodina začala těžit sůl a vytvořila jezero. V něm žijí bakterie zbarvující svým pigmentem vodu do růžova. Nejrůžovější barvu má jezero kolem poledne, kdy je slunce nejvýš. Místo je však zpoplatněno, místní si účtují okolo pěti set korun na osobu.

Hned po pár kilometrech nás uchvátily obyčejné, avšak malebné vesničky. Skromné malé domečky, lehce zašlé, ale i tak zářící všemi barvami. Improvizovaně postavené ploty z vlnitých plechů, drobné obchůdky a stánky s nejrůznějšími potravinami. Před téměř každým baráčkem uvázaná koza, oslík, nebo ovce. Volně se prohánějící smečky psů po ulicích.

Toto je jedno z míst, kde se vyplatí trochu si zajet. Můžete sice cestovat po hlavní silnici, kudy vás vede navigace a úspěšně se vyhnout menším silničkám a asi o dvacet minut si zkrátit cestu, vyhnete se však i místní atmosféře, nádherným zákoutím přírody a malebným vesničkám.

Občas je potřeba obrnit se trpělivostí, zejména když jde o díry na silnicích, ty se mohou objevit zcela nečekaně a prakticky kdekoliv. Konec cesty k růžovému jezeru se však proměnil ve zběsilý slalom mezi výmoly, byly opravdu všude a některé byly tak hluboké, že by bez mrknutí oka zničily podvozek.

Las Coloradas

Růžové jezero není unikátní pouze pro svou růžovou barvu, ale i pro jeho obyvatele. Žijí zde plameňáci, krokodýli a spousta dalších zvířat. Rozhodli jsme se však, že do areálu nepůjdeme. Na jezero je pěkný výhled i zpoza plotu, a navíc se podél celé prašné cesty, po níž jsme přijeli, rozkládá úchvatné pobřeží mexického zálivu. Ideální místo pro všechny, kteří mají rádi krásné rozlehlé pláže a soukromí. Voda byla navíc téměř horká, když zašlo sluníčko a my vylezli na břeh, byla nám skoro zima. A mořské vlny zde ukrývají nesčetné množství těch nejhezčích a největších mušlí, jaké jsem kdy v moři viděl.

Kikil a cenotes

Po cestě na nás čekal další skvost mexické kultury, koloniální město Kikil a jeho přilehlá cenota. Koloniální architektura je na Yucatánu na každém rohu a je tedy z čeho vybírat. Městečku Kikil dominují ruiny majestátní barokní katedrály a přilehlá hacienda.

Dalším důvodem, proč zde zastavit je cenote Kikil. Co jsou vlastně cenotes? Cenotes jsou jeskynní krasové útvary, častokrát navzájem propojené, z nichž vyvěrá průzračná voda plná exotických ryb a často i želv. Okolo nich s oblibou odpočívají leguáni a bazilišci. Nad hladinou se prohánějí pestrobarevní ptáci a usedají na skalní výběžky či stromy sklánějící se k vodě. Cenotes vznikly, když na místo dnešního mexického zálivu dopadl před 66 miliony lety deseti až šestnácti kilometrový asteroid Chicxulub, z mayského jazyka „Ocas ďábla“. Obří vlna, kterou asteroid vyvolal dala vzniknout po celém Yucatánu a části Floridy těmto krasovým útvarům, které se postupně zalily vodou.

 Na Yucatánu je takových cenotes okolo šesti tisíc, takže si můžete po cestě prostě nějakou vybrat, všechny jsou jedinečné a úžasné. Můžete zde najít velké i malé, veřejné i soukromé, zpoplatněné či opuštěné. I svojí stavbou se liší, na výběr máte z cenot uzavřených, polootevřených a otevřených. Ty první jsou v podstatě jeskyně, často s krápníky, kde je i zapotřebí elektrické osvětlení. Když se u takových jeskyní zřítil strop, staly se z nich polootevřené cenotes, připomínající kráter, nebo lom. A otevřené cenotes jsou jako naše rybníky, ačkoliv voda je v nich většinou průzračně modrá a jejich dno i stěny tvoří skála.

Cena se pohybuje většinou mezi 50 až 100 MXP, najdete samozřejmě i dražší, zejména v gringo oblastech, podle mě moc nestojí za to, když zvážíte, jaký máte výběr a kolik lidí se v těch nejznámějších snaží utratit své úspory.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Valladolid

Podle mě jedno z nejhezčích měst Yucatánu. Dorazili jsme sem krátce po setmění, a po ubytování se v malém hostelu, jsme šli na večeři. Výhodou takových ubytování bývá, že nejsou přímo v centru. Díky tomu jsme mohli opět zažít pravý kousek Mexika i na hlavní trase mezi Cancúnem a Chichen Itzou. V bočních uličkách lze natrefit na takové skvosty jako jsou místní drobné „coca-cola židličkové restaurace“. Většinou to jsou rodinné podniky, které často vaří především pro své sousedy. Do jedné z takových restaurací jsme zavítali. Panovala v ní poklidná přátelská atmosféra, tatínek griloval maso, maminka hnětla v rukou tortilly a jejich syn obsluhoval hosty. Úzký prostor mezi domem a silničkou byl zaplněn židlemi a stoly, u každého byla hlava na hlavě. K dispozici jsme měli i štědrý salátový bar, jehož součástí byl salát z listů opuncie.

Po vydatné večeři naše cesta pokračovala na hlavní náměstí Parque Principal. Potemnělými uličkami jsme prošli do osvětlené gringo zóny. Z luxusních restaurací na nás shlíželi nastrojení Evropané a Američani. Zpoza pouličních stánků na nás halekali prodávající Mexičani. Všechno pro to, aby se západní turista cítil jako doma. Úhledné centrum na nás udělalo dojem, byli jsme však rádi, když jsme mohli opět zmizet v potemnělých uličkách.

Mexičani

Jen málokde spatříte tolik laskavých usměvavých tváří, jako právě v latinské Americe. Pro Mexičany jsou nejdůležitějšími hodnotami rodina, respekt, slušnost a pro mnohé v neposlední řadě náboženství. Jsou často otevřenější než my a nemají problém se přátelit i s lidmi které neznají. Je zde zvykem projevovat úctu starším a při příchodu do místnosti zdravit každého zvlášť. Pro někoho mohou být ruce v kapsách neslušné a v některých částech Mexika raději nepokládejte batoh na zem, jinak byste mohli přivolat neštěstí. Mexičané jsou hrdí a často patriotičtí, nejednou se museli mexičtí umělci omlouvat v televizi za výrok, kterým kritizovali svojí zemi. Také se zde říká, že můžeš mluvit o čemkoliv, o politice náboženství i fotbale, ale můžeš tím taky ukončit konverzaci.

Na prázdniny většina Mexičanů z vnitrozemí jezdí k nejbližšímu moři, většinu času pak tráví na pláži a v hotelech, mladí v barech. Jedním z nejčastějších obrázků ze zdejších pláží jsou Mexičani sedící v oblečení ve vodě, popíjející pivo a poslouchající zběsilou trumpetovou hudbu. Jiní jezdí na dovolené za svými příbuznými v jiných částech země.

V místních rádiích nejčastěji hrají mexickou hudbu, jde tedy o ideální dovolenou pro všechny milovníky dechových nástrojů a divokých latinsko-amerických rytmů. Americké songy zde moc neuslyšíte, často ale můžete narazit na jejich verzi ve španělštině. A když budete mít štěstí, poslechnete si i naši polku, ta zde zakořenila díky českým migrantům v minulém století.

Zajímavá jsou také příjmení některých obyvatel, často se jedná o jméno jejich indiánského předka, které jim bylo po conquestě (dobytí) ponecháno coby jejich příjmení.